Píseň ohlašuje pomstu

Velmi slabý spaghetti western, bohužel, s minimem napětí, s televizním střihem i výpravou a s politickým podtextem o vzpouře chudých proti bohatým. Příběh prosťáčka, kterému vojáci zabili krávu a taky celou vesnici (hlavně jde o tu krávu), a on se stává banditou a spasitelem, který hlásá náboženství, spravedlnost a pomstu. Cestu mu však zkříží plavovlasý inženýr bohaté ropné společnosti, který se jako představitel kolísavé inteligence nakonec přikloní na stranu... (ale to už bych spoileroval). Olé, O Cangaçeiro - jen tahle ústřední melodie mi zůstane v paměti - mimochodem, tuhle brazilskou (?) píseň skvěle nazpívala - ne v tomhle filmu - i slavná folková zpěvačka Joan Baezová: http://www.youtube.com/watch?v=1BaNq9dSgGE., nebo také kdysi známá skupina Kučerovci ("Olé, O Cangaceiro / nocí jedem a tmou. Dusot koňských kopyt vrací / se k nám noční ozvěnou"). Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=leYirqjzy38&feature=related (25.02.2012)

Asi v tom byl ten zásadní problém, že šlo o nový dabing. Přestože se tedy Ernesto Čekan pokoušel o silný dojem a zajisté čekal uznání, nemůžu říct, že by byl tento film dobrý. Mexiko nahradí Brazílie, mexickou revoluci postava revolučního pokrokáře „Spasitele“ domorodce Miliana s děsivými vlasovými kreacemi a přidává se příjemná společnost Michala Dočolomanského, (ať netvrdí, že je to nějaký Ugo Pagliai, vypadá zcela identicky) a v neposlední řadě Fajardo jako tradiční odpůrce pokroku a postav typu domorodec. Ať už jde o ropu, potírání rozrůstající se bandy Cangaceirů či pěkný dům na obrovském pozemku, trvá dost pochybná atmosféra. Ovšem výraz měsíčka na hnoji Fajarda úlisně podvádějícího na hostině důvěřivou zemitou družinu Milanovu stojí za to, stejně jako brazilské rytmy během zúčtování. Ale vidět to s dabingem bojovníka za práva brouků Kukurou v hlavní roli, jistě by to bylo lepší. (22.01.2013)

Byť je to poněkud atypický western, jde o docela vydařený film. U nás běžel se slovenským zněním, mám pocit, že hlavní postavu daboval J. Kukura, nejsem si však zcela jist, je to už kolem 30 let, co jsem to viděl. No, a ta písnička s podmanivou melodií! Ale zase si nemohu vzpomenout, jestli byla se španělský textem, nebo s původním portugalským - Ole, la mulher rendeira, jak můžeme slyšet od Kučerovců. (21.09.2003)

Ten film mě okouzlil už při své dávné premiéře. Pak jsem o něm jen dlouho snil, jen ta nádherná průvodní píseň mi stále zněla v uchu a často jsem si ji notoval. Tenhle western se zásadně liší od těch spagheti westernů s až pitomě rozdávajícími ranami Spencera a Hilla. Odehrává se v exotické Brazílii uprostřed savany a džungle, v místech, kam dosud nedospěla civilizace a auto je tu mezi vesničany něco zcela neznámé. Ten rozebraný vrak, to byl úžasný vtip. A ten druhý - hostina u pana guvernéra. Tam mi připadali mezi tou pozlacenou smetánkou cangaceiros ohromně sympaticky. Vykupitel vyšel na světlo poté, co byl zachráněn poustevníkem a upadl do bláznivého přesvědčení, že vykoupí nespravedlnost světa. Jak mi je tahle myšlenka neustále blízká! Dnes by vládnoucí tohoto světa cangaceiros označili nejspíš za teroristy podobné palestinskému Hamásu. Ale co říci na vládní vojsko, které se jim mstí vražděním nevinných vesničanů? U mě to Vykupitel přes ty své násilnosti nad guvernérem Brankem vyhrává. (21.08.2014)

"Oleo Cangaçeiro" byla oblíbená píseň mojí mámy. Já mám raději "Olé, Mulher Rendeira, / Olé mulhé rendá / Tu me ensina a fazer renda, / Eu te ensino a namorá..." Text o krajkářce, od které se lze naučit dělat, krajky, a kterou je lze (za to) naučit milovat, je sice dosti primitivní, ale písnička je to jako malovaná. Tady cangaçeirovské klobouky, prostě nádhera. Jinak přestože hodně dobrodružné, také hodně únavné. (28.07.2020)