Malá rybka

Komorní melancholické romantické drama s příchutí amerického nezávislého filmu a pachutí globální (covidové) pandemie...ta deprese je v tom dobře zakonzervovaná...zvláštní nákazové postapo...rozbití vztahů, integrity životů, rodin, společnosti...a ten rámec, v němž se začátek jakoby potkal se závěrem, byl hodně silný! Haptic memory (17.09.2022)

V závere silnejší film, ktorý mne pripomenul dva iné snímky. Spomínané Vzpomínky na lásku, ale tie boli oveľa emotívnejšie. A potom Dokonalý zmysel, kde tiež šlo v podstate o civilizačnú chorobu v spojení s romanticko-tragickým príbehom. Oba spomínané filmu sú špičkové a výrazne lepšie ako Little Fish. Možno mi chýbalo viac dojemnosti, možno viac agresívnej tlačenky na city, ktorá v takýchto filmoch nezaškodí. Film prinesie len depresívne pocity, ale žiadne slzy. Chválim však Oliviu Cook, ktorá ma po "Katie se loučí" opäť presvedčila o kvalitných hereckých schopnostiach. (16.02.2021)

Bolavý malý nezávislý film o sympatickém páru, kterého se dotkne celosvětová pandemi nemoci, při níž lidé ztrácejí vzpomínky. Něco jako Alzheimer, který ovšem napadá i mladé. Pěkně natočená věc, jejíž nejsilnějšími kartami je citlivý scénář a výteční herci. Nelze nevzpomenout na melodrama Vzpomínky na lásku, které mě kdysi dávno rozbilo ještě o něco víc. Tohle nejde za vyvoláním emocí tak zuřivě a agresivně jako korejská "konkurence", ale stejně jsem v závěru cítil, že se mě to dotklo. (07.02.2021)

Keby sa "Little Fish" ešte aj trošku sústredil na niektoré detaily, tak by som mu dal plný počet bodov. Táto dráma ma skutočne po chvíli pohltila. Podľa mňa tu máme silný príbeh, skvelých dvoch hlavných hrdinov, ktorí sa musia vysporiadať so situáciou, ktorá je asi to absolútne najhoršie čo môže byť. Hoci existuje Alzheimer, tak táto N-I-A postihuje úplne každého bez rozdielu a likviduje úplne všetky spomienky. Doslova sa stane, že človek nakoniec stratí seba samého. Zabudne na všetko. Svoje schopnosti a znalosti, malé myšlienky a detaily jednotlivých udalostí, ľudí okolo seba, až nakoniec môžu zabudnúť aj na to kým vlastne sú. A je pravda, že mnohé momentky v tomto filme na mňa celkom silne zapôsobili. A prežíval som to spolu s Emmou a Judom. Rovnako skvelé je aj to, že vidíme v malých momentoch a flashbackoch aj osud ich kamaráta Bena, ktorého to absolútne pripravilo o rozum a nemal problém na svoju manželku zaútočiť nožom, lebo si na ňu absolútne nepamätal. A to je skutočne poriadne desivé. Dúfam, že niečo také sa reálne nikdy nestane. Pretože si myslím, že takto by svet skutočne o chvíľu skolaboval. No tam tkvie aj môj jediný problém s filmom a dôvod, prečo sa mal sústrediť trošku na detaily. Film je totiž podaný prevažne z príbehu našich protagonistov. Čo je dobré a prináša to veľmi silnú story. No na druhú stranu dostávame info, že ľudia panikária, začínajú byť agresívnejší, v uliciach nastáva absolútny chaos, no z tohto vidíme veľmi málo. Dokonca by som povedal, že absolútne minimum. A myslím si, že by bolo lepšie, keby sme to mali možnosť vidieť viac. Ale z toho čo sa odohráva je mi jasné, že film nie je o pandémii strate pamäti. Je to príbeh dvoch ľudí, ktorí spolu žijú, a jeden z nich postupne začne strácať seba samého. A nejakým spôsobom sa snažia ostať spolu čo najviac sa dá. A mňa sa tento film úprimne dotkol. Neviem či to tak pocítia všetci, ale z mojej strany dostáva film skutočne pochvalu. Skvelá práca Chad Hartigan. Hodnotenie: A (06.02.2021)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)