C'mon C'mon

Ten pocit, když si uvědomíte, že až doposud jste v kině viděli jen samé akčňáky bez výrazné myšlenky, a že najednou sedíte v sále, před vámi hraje toto, a vy si ucvědomíte, že toto je skutečný film. Já to zažil ve třinácti letech (a většina mých vrstevníků to nejspíš nezažije).  Takhle si sedím v kině, koukám na přiblblé reklamy, když v tom sál potemní a ozve se hlas Joaquina Phoenixe. A pak ta hudba! Film má v sobě neuvěřitelnou emotivní sílu, která vzniká úspěšným mixem herců, hudby, kamery a klidného a milého příběhu, který je sám o sobě velice chytrý a emotivní. Budete brečet? Ano! I když... jak tam je takový skoro až podivný střih, kde se střídají scény plny smíchu se scénami, u kterých byste brečeli. Ale jak máte z minulé scény ten úsměv na tváři, tak mi brečet nějak nešlo.  Postavy filmů jsou skvěle propracované... jak napsané, tak zahrané. Ani jsem netušil, že i takhle malé dítě věku devět let dokáže hrát takhle přirozeně.     Já tomu zkrátka nemám skoro co vytknout.  9/10        Je dobře, že se stále točí takovéto filmy. Má to myšlenku, příběh, herce... důkaz, že i kvalitní filmy v sobě nemusí mít ani kapičku krve. A za to jsem velice rád.      VIDEORECENZE (25.01.2022)

Jestli existuje něco, co mě nikdy nepřestane fascinovat, je to ten magickej půvab moderních černobílých filmů. Režisér Mike Mills ve snímku 'C'mon c'mon' tenhle estetický element mistrovsky využívá, a jeho formálním jazykem vypráví o vztahu mezi synovcem Jessem (Woody Norman) a jeho strýcem, žurnalistou Johnnym (Joaquin Phoenix), a jejich cestě napříč New Yorkem a New Orleans, na kterou oba nikdy nezapomenou. Mills snímek koncipoval jako hořkosladkou filmovou esej o humanismu, tudíž příběh často prokládá lyrickými scénami z minulosti protagonistů, anebo neskutečně působivými reportážními intermezzy s rozhovory přistěhovalců, kterých se Johnny ptá na zdánlivě banální otázky, ale dostává od nich nesmírně hloubavé odpovědi, jež dávají divákům naději v lepší zítřky...... Co dodat? Čím víc je Joaquin Phoenix starší, tím víc je talentovanějším hercem. Ten chlap je prostě neocenitelnej poklad. (28.12.2021)

Sebepoznání skrz výchovu. Když vás nečekané životní proměnné přinutí k reflexi nad vlastními neúspěchy a zalepení osobních roztržek uvnitř rodiny, které si v domnělé dospělosti sami zbytečně zveličujeme, aniž by nás napadlo, že naivní dětská optika – v čemsi neomylná a čistá – je dokáže vyřešit za nás. Navrch terapeutický výkon zdecimovaného Joaquina Phoenixe, sežehnutého lety v seriózních dramatech, kde ztvárnil bohatou kolekci šílenců a mentálně vyprahlých individuí, aby zde konečně chvíli jenom pofelil s prckem v magických rámech Robbieho Ryana. Nenápadnej balzám. 90% (25.12.2021)

Matka devítiletého syna se musí dočasně postarat o jeho otce, se kterým se rozvedla a který má bipolární poruchu, tak poprosí bratra (Joaquin Phoenix) o hlídání. Ten ho s sebou vezme do New Yorku a New Orleans, kde nahrává rozhovory s mládeží na téma "jak si představujete budoucnost?", během čehož se začnou navzájem sbližovat. Civilní uvěřitelný herecký výkony, decentní ambientní soundtrack, krásná černobílá kamera tomu dodává starosvětskej nádech a atmosféru. Křehký, smířený, citlivý, dojemný, obyčejně výjimečný, prostě život. A24 opět nezklamali, jeden z letošních nejlepších. (23.12.2021)

Tenhle film je úžasnej takovým dost předvídatelným způsobem, prostě hned jak jsem se o něm doslechl, věděl jsem co od toho čekat, a věděl jsem, že to budu milovat. Ale nečekal jsem, že na mě největší dojem udělá Gaby Hoffmann (protože jsem ji vůbec neznal). Byla fantastická. Toť z mé strany asi vše. 9/10 (18.01.2022)