Recenze (1)
Tato televizní verze divadelní hry Williama Nicholsona o pozdní lásce C.S. Lewise má oproti slavnějšímu filmovému zpracování z roku 1993 jednu přednost - představitel hlavního hrdiny je svou fyziognomií Lewisovi skutečně podobný. Také v několika dalších drobnostech je tento snímek věrnější realitě. Ve všech ostatních ohledech je však mnohem slabší. Člověk, který toho o Lewisovi moc neví, se nebude orientovat, a člověk, který toho ví víc, se bude nudit. Celé je to takové unylé a nevzrušené. V dialozích sem tam probleskne vtipná replika, která je však hned zadušena mdlými hereckými výkony. A hrdinův pláč v závěrečných minutách svou nevěrohodností překonává dokonce i Brada Pitta v "Sedmi letech v Tibetu" - zprvu totiž připomíná zívání a posléze sípavý chechot. Lewisofilové i nelewisofilové nechť tedy raději sáhnou po oné bohatěji vypravené verzi s Anthony Hopkinsem - ten sice jako Lewis nevypadá, ale dokáže dojmout a vtáhnout do děje. [A ještě jedna poznámka: Neustálé odkazy k vezdejšímu světu jako ke stínu nebe až zkreslujícím způsobem podtrhují lewisovský platonismus. Vydávat Platóna za křesťanskou odpověď na otázku utrpení a smrti se mi nezdá být úplně šťastné.] [A ještě druhá poznámka: přidal jsem filmu hvězdičku. Vím totiž, že pro řadu lidí je tato televizní verze mnohem duchovnější než ta slzodojná z roku 1993. Začínám se obávat, že byla chyba ve mně. Možná jsem z těch britsky mumlaných dialogů nevytěžil všechen smysl.] ()