Hrají:
Tomáš EtzlerVOD (1)
Obsahy(1)
Nebe je celovečerní dokumentární snímek novináře Tomáše Etzlera. Každodenní syrová realita, kterou Tomáš v Číně sedm let na vlastní kůži zažíval, ve filmu silně kontrastuje s mikrosvětem, který objevil v malé vesnici na severovýchodě Číny. (Pilot Film)
Videa (1)
Recenze (59)
Uprostřed toho pekla, kterou Čína je, ležel ostrůvek klidu, empatie a dobroty. Byl jím sirotčinec Tchien (Nebe) starající se o postižené (nejen) děti a přežívající z darů mecenášů a dobroty sestry. Tito odložení postižení jsou výsledkem politiky jednoho dítěte - když se páru narodilo postižené dítě, tak se ho radši vzdali, následně to zkusili znova. Komunistická strana Číny sice zažila šílený ekonomický rozvoj, ale svým nabytým bohatstvím nijak nepodporuje své nejslabší. Na těch totiž nezáleží. Jasně, existují státní sirotčince, ale jejich stav je natolik bídný, že by tam nikdy nebylo dovoleno natáčet reportáž nějakému zápaďákovi. Jedna však existuje: V devadesátkách tam nemocné sirotky zavírali do temné místnosti a nechávali je umřít na zanedbání. Přitom komunismus by měl být do velké míry o zdravích vztazích mezi bližními, o udržitelnosti a spokojenosti - je to ostatně utopická koncepce. Strana však toto nijak nepraktikuje - podobně jako to nepraktikoval SSSR. Je to jen další diktátorský režim s koncentráky, vedený nelegitimní vládou strachu, která investuje více do vnitřní bezpečnosti než “obrany”. To poukazuje na silnou nevíru Strany ve vlastní systém - straníci ostatně posílají své děti na evropské školy. Tento státní útlak má na společnost negativní dopad. Všude kamery a práskači a propaganda. Lidé se bojí promluvit. Nechtějí skončit pod pásy tanků jako v roce 89 na náměstí Nebeského klidu. To vede k nezájmu o věci veřejné (o čemž politika jest) a hodnotovému žebříčku orientovanému k materiálním statkům. Někteří se vška nemohou obrázit ani k tomu. Socio-ekonomické nůžky se rozevírají, ale s chudými je snazší manipulovat. Pokud v takovém prostředí Číňanovi auto přejede nohy, může se obět spíše spolehnout na to, že bude bližním překročen, než že mu bude zavolána záchranka. Každej se bude radši starat jenom sám o sebe. To vede jen ke zmaru. V roce 2021 si Strana došlápla i na tento sirotčinec a zařadila ho pod státní dikci. Hádám, že tím se kvalita života oněch postižených sirotků výrazně snížila. ()
Politický komentář a taková prodloužená etzlerovská reportáž o katolickém ostrově s hluboce lidskými hodnotami uprostřed odporného a zrůdného komunistického režimu, který společnost nejen svazuje, zároveň ji, zdá se, degeneruje. Střední a východní Evropa o tom ví také své - ta o tom naštěstí už může točit filmy. ()
Tchien alebo Nebo je priezvisko všetkých opustených a postihnutých detí, o ktoré čínska spoločnosť nemá záujem. Politika jedného dieťaťa viedla až k tomu, že ak rodičia majú postihnuté dieťa, tak ho radšej zabijú, aby si mohli zaobstarať nové, zdravé dieťa. Neuveriteľné informácie, o ktorých sme tak akosi mohli tušiť. Na druhej strane je dokument znakom toho, že katolícka cirkev vôbec nie je len o nejakých starých degenerátoch a pedofiloch, ako to často podsúvajú médiá. Škandály sú, to áno a treba to trestať, ale je mnoho takých, ktorí svoj život zasvätili pomáhaniu biednym. Tak ako v Číne. Napriek tomu, že je to tam trestné. Malá škoda pre dokument je to, že je to väčšinou o jednom sirotinci a tých zaujímavých všeobecných informácií bolo menej. Pritom boli veľmi zaujímavé. Šokovali ma hlavne tie zábery, kde si bežní Číňania kľudne prejdú autom ženskú na ceste, alebo obídu detskú mŕtvolu a tvária sa, že nič nevidia. ()
Těžce postižené a opuštěné děti. Všechny s příjmením Nebe. Oáza porozumění, podpory a lásky jako jedna z mála takových v kontrastu s každodenním životem v Číně ovládané komunistickou stranou, zahleděností do sebe a až děsivou ignorancí a z toho vyplývajícími problémy. Tomáš Etzler ve svém dokumentu nechává pouze nahlédnout – a přesto to stačí k tomu, aby si člověk udělal obrázek a zamyslel se. ()
Veľmi silný dokument, jeden z najsilnejších za posledné roky. A to nielen srdcervúcimi scénami s "deťmi", ale aj tým pozadím čínskeho režimu, napriek ktorému sirotinec vznikol. Tomáš Etzler nenecháva dokument klasicky voľne plynúť, ake vstupuje do neho svojimi myšlienkami a pocitmi, čo je mu v komentároch vyčítané. To mu ale musím odpustiť, pretože pre menej znalých Číny by veci mohli byť nejasné alebo až zavádzajúce. Veľmi odpurúčam každému nekritickému obdivovateľovi Číny a ich režimu. ()
Galerie (6)
Photo © Pilot Film
Zajímavosti (6)
- Původním záměrem Tomáše Etzlera bylo odehrát celý film pouze v sirotčinci. Záměr ale brzy shledal nefunkčním. Taktéž Etzler postupně ustoupil od nápadu, aby v dokumentu nebyl vůbec žádný komentář. (Komiks)
- Poté, co spoluautorka dokumentu Adéla Špaljová a dramaturgyně Lucie Tenney přesvědčily Tomáše Etzlera, že komentář musí namluvit on, Etzler tak učinil, ale výsledek nebyl moc funkční. Průvodní slovo nakonec vzniklo tak, že si režisér Petr Václav sedl s Etzlerem a čtyři hodiny si volně povídali o tématu filmu a o Číně. Tento rozhovor byl následně sestříhán do komentáře. (Komiks)
- Film vznikal osm let. Přímo ze sirotčince přivezl štáb deset hodin filmového materiálu. (Komiks)
Reklama