Byt

Podobně jako Andaluský pes i tento kousek je výborným surrealistickým krátkometrážním snímkem. No a podobně jako Luis Bunuel je i Jan Švankmajer úžasným režisérem, který dokáže dokonale divákovi zamotat hlavu svou špičkovou tvorbou. Tentokrát se děj odehrává v jedné místnosti (bytě), kde nic není takové, jak by správně mělo být. Ivan Kraus zvládl svou roli naprosto dokonale a zaslouží si stejnou pochvalu, jako vytvořená psycho atmosféra, která nás po celou dobu doprovází. Když se k tomu připojí i úžásná práce kameramana, hra se světly a solidní animace je o luxusní požitek postaráno. 9/10 (25.01.2011)

Jedná se zde o kombinovanou animaci. Kombinuje se tu pixilacea animace předmětu. Celé je to točeno na černobílý materiál v hlavní roli s Ivanem Krausem. Do bytu se po šipkách směřujících ke klice ze zvědavosti dostane neznámý narušitel. Jen co mu zvědavost nedá a vstoupí dovnitř, brzy zjistí, že udělal velikou chybu. Všechna fyzika a základní pravidla na Zemi jsou tu totiž úplně naopak. Když se snaží najíst, má místo lžíce cedník - nic mu nejde sníst, postel ho otravuje, nic mu nejde a všechno si z něj dělá srandu. Vší působí bezmocně až depresivně. (05.12.2007)

Je vidět, že Švankmajer je český Buñuel. Byt je totální haluz, který je jako ty nejhorší sny. Vejce, které propadne stolem, lžíce á la cedník, všechno geniálně rozvržený a gradovaný (Liškova hudba by se měla poslat do vesmíru!). Navíc ksicht Ivana Krause ve vás umocní fakt, že svět je vlastně postavenej na hlavu a že Juraj Herz rád zabijí slepice (a tančí ze dvěří...). 80% (22.03.2009)

Podobně jako Dalí si Švankmajer po celý tvůrčí život vystačí s omezeným počtem oblíbených motivů. A znáš-li kontext jeho tvorby, působí přízračně pohled na připravené jídlo na stole. Ve finále je přinesena živá slepice... Po Rakvičkárně a Historii naturae do třetice analogie s jedním z předešlých snímků, tentokrát spíše formální než obsahová: po Fantasii druhý film s živým člověkem, druhý černobílý a opět jde o nemovitost. Ale tohle je trochu jiná káva. Ve fantasii zpodobňují domy a jejich podstatné prvky jednak magii životního prostoru, jednak jsou nositeli přetrvávání a zanikání. SPOILER Ale Byt je prostorem hrůzy – horor. Nikoli „vzpoura věcí“, nýbrž vzpoura reality (a to doslova: „reality“); když nic není tím, čím má být a všechno funguje přesně naopak. Uvězněn v tom, co se zdálo být domovem a ukázalo se být cizotou. Šílená past vybudovaná vlastním utvářením světa. Kouzelník se slepicí přináší záchranu v podobě staré dobré sekyry k rozsekání dveří, jimiž vstoupil. A ukazuje se, v čem záchrana spočívá: Nakonec se tu můžeš jen podepsat; aspoň podepsat. Sám. Sám ve svém bytě. Ve svém bytu. Ti před tebou měli týž a ti po tobě budou mít opět týž. Každý sám. (16.09.2011)

Pro mě je Byt téměř stejným symbolem surrealismu jako Andaluský pes. Mnoho mají společného, i když je dělí téměř 40 let, je na první pohled možné vidět spoustu podobných prvků. Výhodou mladšího bratříčka je že má děj, čímž se stává stravitelnější i pro obyčejného diváka. Španělé měli Luise Bunuela, svět měl Salvatora Dalí a my máme Švankmajera, kdo je na tom líp? (30.10.2007)