Jídlo

Co nás tyto příběhy naučili? První. Nás nenaučil vůbec ničemu.. Druhý. Nás naučil tomu, že pokud necháme zákazníky (štangasty) v hospodě či restauraci hladovět, tak nám sežerou celý nábytek a vybavení a pak se pojí navzájem.. Třetí. Nás naučí tomu, že máme jíst hodně zeleniny a ovoce a taky tomu, že někdo je schopen sníst vlastní penis.. Tento film, jsem si pouštěl u jídla, jelikož mi to bylo doporučeno, však nezasmál jsem se ani jednou, zato kolikrát jsem se pozvracel raději říkat nebudu.. Nejspíš nejsem hoden pochopit tohoto génia a tak to asi nikdy nedocením, ale akceptuji, že se to někomu může líbit. (PS: Tento film mi připomněl film Jedna ruka netleská..) (15.08.2013)

Tak to byla opravdu zdařilá Švankmajerovská komedie z prostředí gastronomických chuťovčiček. Neuvěřitelně vyšperkované chody, dá se říct až ujeté nápady jak ztvárnit snídani, oběd a večeři. Nejvíce pobavil asi oběd, Kraus má opravdu vytříbený apetit ... nu což když je hlad tak je hlad. Po zhlédnutí večeře mě přešla chuť i na večeři :-)) (20.09.2013)

Člověk a jídlo, člověk jako jídlo, jídlo jako člověk. Tři krátké etudy na téma obžerství, což je (jak známo) jeden ze sedmi smrtelných hříchů. V první části nahlížíme na obžerství z hlediska jeho zautomatizovanosti, strojovosti. Ve druhé z hlediska evoluce (lépe stolující „vyspělejší“ hrdina zabíjí a pojídá toho druhého). Ve třetí části se pak setkáváme s vrcholnou formou obžerství – autokanibalismem. (09.01.2006)

Švankmajer natočil spoustu vynikajících krátkometrážních filmů, ale jeho Jídlo mám ze všech těch báječných hříček nejradši. K jídlu mám velmi osobitý vztah, konzumovat ho je má druhá nejoblíbenější činnost. Tenhle snímek je nejen gejzír fantazie a rozkošných scén, ale je i jedovanou satirou na konzumní životní styl, není tam jediná zbytečná scéna, jediný zbytečný záběr, jde o originální námět, výtvarné provedení i animaci. Švankmajer natočil bravurní film, který patří do top žebříčku animované tvorby. Celkový dojem: 100 %. (16.06.2006)

V pixilaci je Švankmajer absolutně nepřekonatelný. I zde tento způsob animace použil a je nám představen v celé své kráse, především nasnímání a animace živých herců je naprosto kouzelná. Jeden chod lepší než druhý, u snídaně Švankmajer jen tak lehce brnká po povrchu, u oběda trochu přitvrzuje a večeře je již vyslovený hardcore. Teď mě napadlo, co si dám k jídlu, lednice prázdná, asi si půjdu něco uříznout. :-) (14.10.2007)