Možnosti dialogu

Jana Švankmajera jistě jeho loutkové divadlo, které dostal v 8 letech od rodičů velice zaujalo, poněvadž jeho pozdější profesionální tvorba jako filmaře byla na loutky velice zaměřena. Již při jeho studiích na divadelní akademii múzických umění v oboru režie a scénografie se s loutkami setkává. Musím podotknout, že jeho filmy si veškerá mezinárodní ocenění jistě zaslouží. Například jeho krátkometrážní snímek „Možnosti dialogu“, který získal cenu za nejlepší animovaný film v Austrálii a mnoho dalších. Velice nápaditý a originální interpretace toho jak lidé mezi sebou „mohou komunikovat“ je velmi zajímavou podívanou na hlavy, které tvoří zelenina, ovoce, kuchyňské náčiní a jiné předměty. Dojde mezi nimi k tak velkému dialogu, až se z těchto materialistických hlav stanou hlavy téměř opravdové. Na tento „věcný dialog“ navazuje „dialog vášnivý“, kdy dojde, díky jejich vášni a touze po kohabitaci, k naprostému spojení postav z hlíny. Jejich vášeň je tak silná, až úplnou náhodou dojde k rozepřím a konečné vzájemné destrukci. Poslední část těchto možností dialogů je „dialog vyčerpávající“, kdy bysty dvou mužů na sebe vyplazují jazyk s různými nástroji a dochází k opravdu vyčerpávajícím kombinacím. Možnosti dialogu jsou dle mého názoru velmi věcným snímkem, který nám poukazuje jak vášnivé můžou dialogy mezi lidmi být, ačkoli bývají mnohdy víc než vyčerpávající. (13.12.2009)

Možnosti dialogu bez možnosti vést dialog... Švankmajer zkrátka k vedení dialogu nepotřebuje ani otevřít pusu, vše probíhá pomocí hutné metafory ve tvrdě surrealistické plastelínové animaci. Filmek se zkládá ze tří příběhů z nichž každý má svou trefnou pointu - 1) Mladší pohltí staršího 2) Vášeň zatemňuje mysl + po jejím odtemnění přichází strach z vzniklé odpovědnosti 3) Někdy může být první volba nejlepší a měnění perspektiv výsledku jen škodí... Na Švankmajerovy kousky se dívá dobře, ale smysl života z toho nevyčtete. 8/10 (19.09.2008)

Zo všetkých krátkometrážnych experimentov pána Švankmajera asi ten najviac docenený. A to právoplatne. Obsahuje to všetko, čím je jeho tvorba tak ikonická, od využitia plastelínových postáv, zvláštnych náhrad za bežné predmety, chaotický strih i kameru a opakujúce sa prvky. Prosto skvelá satira na vtedajšiu spoločnosť i na súčasnú nevrlosť komunikácie. Plus točiť za socíku takéto projekty si zaslúži pochvalu. (15.02.2021)

Přibližně v deseti minutách se vám promítnout tři možnosti dialogu, chceme-li dialogy 3V – věčný, vášnivý, vyčerpávající. Sjednocujícím prvkem, opomineme-li animaci a stylizaci, je člověk, který se buď rodí z hmoty, nebo v hmotě zaniká. Ať už to jsou tři monstra stvořená z kuchyňského náčiní, z papíru nebo ze zeleniny a ovoce, které se navzájem „požerou“ a konečným produktem člověk, který se de facto neustále klonuje. Dále Dialog vášnivý, kde dochází k destrukci lidské podoby, kdy se dvě postavy spojí aktem lásky v beztvarou hmotu a po tomto vášnivém vzplanutí se opět metamorfují do podoby lidské, ale záhy se hádkou zničí opět do hmoty bez tvaru. Konečně poslední z dialogů – Dialog vyčerpávající, je jakýsi kompromis…nedojde zde k úplnému zničení, ani ke stvoření něčeho nového. Zásuvka ve stole se otevře, z ní se vyvalí, nám již dobře známá, hmota, ze které se stvoří busty dvou mužů. Vše začíná logickými kombinacemi, kdy busty dávají dohromady botu a tkaničku, chléb a máslo, tužku a ořezávátko, zubní pastu a zubní kartáček. Když jsou „logické kombinace“ vyčerpány, busty začnou kombinovat nelogicky, náhodně. Výsledkem jsou naprosto vyčerpané mužské hlavy, poulící oči (u tohoto dialogu, byly použity pravděpodobně skleněné oči, které u předchozích dvou dialogů využity nebyly, oči přidávají na efektu) a vyplazující jazyk, možná snad s pocitem triumfu, že zkusily nevšední možnost dialogu. Všechny tři dialogy jsou doprovázeny hudbou, která akcentuje jednotlivé pasáže, lze si dobře povšimnout u Dialogu vyčerpávajícího. Naopak u Dialogu věčného je použito zvuku nádobí a specifického zvuku přežvykování a hltání. Co napsat dále o vynikajícím výtvarném počinu? Snad jen to, že Možnosti dialogu jsou opět další perlou ze Švankmajerovy dílny, která nese tak specifické znaky a osobitý styl, že jsme schopni ocenit i tak krátký film jako je tento a přesto nepřestáváme žasnout nad jeho vtipem. (07.10.2009)

Bezprostředně jedno z nejdokonalejších Švankmajerových filmových děl s dokladem jeho výtvarného talentu v jednom. Je jasné, že výklad surrealistického díla si přeci jen v detailech vyloží každý po svém a touto svobodou, kterou nám autor předhazuje, zároveň ukazuje možnosti onoho života v síti našich myšlenek - proces tvorby a vnímání... 100% ne-li více. (...Už jako dítě jsem tento počin sledovala s nadšením, byť spíše po hravé stránce. Čímž se dá krásně říci, že jeho „tvořivá hravost”, která se objevuje ve většině snímků, skutečně pramení z kreativity, která dětem (a zároveň často i dospělým) dělá nejen radost, ale zároveň v jejich životě zůstává. Švankmajer jakožto jeden z lidí, jenž vyrostl, ale přesto čistou tvořivost nezahodil, mě vždy bude fascinovat a stát předemnou na piedestalu...) (13.08.2015)