Tma, světlo, tma

Výraz, jakej ten pacholek nasadí, když ho jeho vlastní tělesnost namáčkne na strop - ach. Takový věci by se měly tesat do mramoru a rozlepovat následně na každý nároží, aby se na ně mohl každý podívat. Vážně. Já si myslím, že pokud se to umí, tak taková hrouda plastelíny toho může o člověku vypovědět tisíckrát víc než učený traktáty vousatých pánů rozjímajících nad nesmrtelností chrousta. (19.12.2009)

"Budiž světlo!" - 'cvak, cvak, cvak' - "Šéfe, někdo ukrad žárovku." Má to koule, v tomto případě doslova :-). Tma/Světlo/Tma patří k mým nejoblíbenějším dílkům českého režisérského velikána. Ze Švankmajerovy mozkovny opět srší nepřeberné množství nápadů dokonale převedených na filmové plátno. (09.10.2007)

Na počátku světa podle Empedokla příroda tvořila stylem pokus-omyl, a to tak, že po zemi vznikaly prvně jednotlivé údy a ty se působením Lásky nahodile spojovaly, nejprve v bizarní útvary, jako např. „dvouhlavé bytosti s pohlavím stinným“… Kterýžto výklad prof. Tretera blahé paměti doplňoval citátem ze středověkého studentského kancionálu: Po nábřeží / Prdel běží… a dokládal tak, že surrealismus je tu s námi od nepaměti. Nevím, jestli tenhle Švankmajerův kousek viděl, ale určitě by se mu zamlouval. (15.10.2013)

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)

Na počátku byla tma, pak se začalo něco dít a ve světle stísněného pokoje se začal postupně tvořit z hlíny (připomínala mi tu, z které vyšly chobotničky z druhého patra) člověk. Ruce, nohy, oči, mozek, jazyk... všechno to spořádaně pochoduje do pokoje, samozřejmě vyjma penisu, který je nutno nejprve pořádně zchladit. Nakonec z toho překvapivě vznikne člověk. U většiny kratasů se dočkáte výrazné poenty. Tady se stane přesně to, naco vás snímek 7minut připravuje a přesto vás Švankmajer dostane. Z bezvýznamné hmoty se kterou jsem neměl nejmenší soucit se stane lidská bytost, dýchající člověk. Ten obraz mi vyrazil dech, připomínal mi mou vlastní smrtelnost, začal jsem k té hroudě něco cítit. Už mi nebylo jedno, kde se kousek hlíny připlácne, nebo ubere.Chtěl jsem, aby to v té chvíli skončilo a najednou světlo opět zhaslo...Vtipná, morbidní genialita na třetí!! (08.09.2010)