Tma, světlo, tma

Tak toto je pre mňa absolútny kult ! Pamätám si že som prvý krát tento flick videl ako decko v Tv. Bola hlboká noc a všade navôkol tma, sledoval som to na tajnáša. Nahnalo mi to taký strach a nepríjemný pocit, ako predtým ešte žiadny iný film nedokázal. A to som pred ním videl mnoho hororov, boli to síce 80´s slashery ktoré, povedzme si po lopate, dneska skôr pripomínajú komédie než strach naháňajúce filmy ale v 90´s pre decko to tak určite neprišlo. Aj po mnohých rokoch to má v sebe extrémne znepokojivú atmosféru ktorá vo mne rozprúdila spomienky. Claymotion toho najlepšieho rázu. Obrovská dávka surrealistickej temnoty v ktorej sa tie najtemnejšie časti dejú za dverami. Pretože,keď to sledujete prvý krát, nikdy neviete čo z dverí vyskočí ! (04.06.2014)

Na počátku byla tma, pak se začalo něco dít a ve světle stísněného pokoje se začal postupně tvořit z hlíny (připomínala mi tu, z které vyšly chobotničky z druhého patra) člověk. Ruce, nohy, oči, mozek, jazyk... všechno to spořádaně pochoduje do pokoje, samozřejmě vyjma penisu, který je nutno nejprve pořádně zchladit. Nakonec z toho překvapivě vznikne člověk. U většiny kratasů se dočkáte výrazné poenty. Tady se stane přesně to, naco vás snímek 7minut připravuje a přesto vás Švankmajer dostane. Z bezvýznamné hmoty se kterou jsem neměl nejmenší soucit se stane lidská bytost, dýchající člověk. Ten obraz mi vyrazil dech, připomínal mi mou vlastní smrtelnost, začal jsem k té hroudě něco cítit. Už mi nebylo jedno, kde se kousek hlíny připlácne, nebo ubere.Chtěl jsem, aby to v té chvíli skončilo a najednou světlo opět zhaslo...Vtipná, morbidní genialita na třetí!! (08.09.2010)

Koukám, že se odlišuji od všech, kteří tohle dílko hodnotili. Tak jako tak bych byl stručný, takže jen pár vět. Trochu nerozumím tomu, co má být tak zajímavého na šesti minutách, ve kterých neustále klepou, či spíše buší, na dveře různé plastelínová části těl. Někdo dole napsal, že tohle zaujme jak zpracováním tak tématem. Zpracováním - no dejme tomu, ale tématem rozhodně ne. A konec s penisem byl vůbec nejděsivější. Nejspíš nebudu nikdy fanouškem abstraktních děl, která jsou asi určena jen pro velké myslitele a ne pro obyčejné lidi. (28.11.2016)

Dokonalá fimová řeč a Švankmajer, to je magický pár, který kdysi z ženského lůna společně vzešel a do prachu země se spolu opět navrátí. K čemu slova, když lze mluvit bez nich? Člověk je bytost nedokonalá, za dar existence, svobody a intelektu dokáže vždy jen ničit. Svůj nezměrný potenciál omezuje na tu jedinou schopnost, která ho baví a to hubit, devastovat, zabíjet a přitom se na celé kolo smát. Věru špatný osud takového člověka čeká. Jak smutně dokáže se takový tvor odvděčit za svůj život a nakolik si ho vlastně váží? Ještě nikdy dosud nebylo stvoření člověka podáno tak přenádherně jako v této kraťoulinké výmluvnosti od mistra umělce. (06.03.2006)

Na počátku světa podle Empedokla příroda tvořila stylem pokus-omyl, a to tak, že po zemi vznikaly prvně jednotlivé údy a ty se působením Lásky nahodile spojovaly, nejprve v bizarní útvary, jako např. „dvouhlavé bytosti s pohlavím stinným“… Kterýžto výklad prof. Tretera blahé paměti doplňoval citátem ze středověkého studentského kancionálu: Po nábřeží / Prdel běží… a dokládal tak, že surrealismus je tu s námi od nepaměti. Nevím, jestli tenhle Švankmajerův kousek viděl, ale určitě by se mu zamlouval. (15.10.2013)