Krvavá jáma hrůzy

Celkem povedený starší italský krvavý flák se spoře oděnými herečkami a pořádnou dávkou mučení. Vše se odehrává na starém, zdánlivě opuštěném hradě, kde skupinka umělců hodlá nafotit hororově laděné snímky na přebálky knih. Naši hrdinové bez pozvání vniknou do hradu, kde je překvapí tajemný majitel se svými nohsledy. Majitel, který zpočátku nestojí o jejich společnost, nakonec nechá umělce přenocovat a nafotit v místní mučírně požadované snímky. Při focení je ovšem postihne smrtelná nehoda a dozvídají se o popravčím, který byl v minulosti proklet a odsouzen k smrti v železné panně. Další smrt na sebe nenechá dlouho čekat, vše nasvědčuje tomu, že nejde o náhody a šance na dožití se rána výrazně klesají. Snímek sice obsahuje toporné herecké výkony a řadu nechtěně vtipných scén, vše ale vyvažuje pekelná porce mučení na všechny způsoby a to převážně ženského pohlaví. Vše se navíc odehrává za zdařilého hudebního doprovodu a působivé výpravy. I přes řadu nezdařilostí si snímek, i když slabší, čtvrtou hvězdu zaslouží. (25.05.2009)

Snímek oscilující mezi zvrácenými příběhy slavného Markýze de Sade a povídkami E.A. Poea. Bohužel bez atmosféry a napětí, a to i přesto, že jeho druhá polovina nabízí slušnou dávku násilí. Divák si tu přijde na spoustu druhů středověkého mučení a zabíjení typu železné panny, natahování na skřipec nebo upalovaní zaživa. Jenže to herecké panorama je natolik srandovní, že ten film zkrátka nejde brát vážně, kor když hlavní záporák vypadá jako nedomrlý bráška slavného El Santa. Předčasným vrcholem budiž bizarní scéna s elektronickým pavoukem a ženštinou lapenou v pasti - ta se prostě musí vidět! Ano, Bloody Pit of Horror strašlivě zestárlo, takže oproti jiným žánrovým kouskům tehdejší italské kinematografie nemá moc šancí zaujmout ani veterány v eurohororu. (09.04.2013)

Nedokonalostí tohoto snímku se můžeme utěšovat jen tím,že vznikl už dávno než většina ostatních podobně zaměřených trikových filmů.Technické provedení a efekty nikoho sice moc nepřekvapí,ale někdy je toho přespříliš.Ve své době byl tento film dozajista šokující svým pohledem na nahotu a mučení,ale Italové v 70. letech dali vysokou mez brutalitě a tvrdé gore efekty zacházely až do krajností,takže trikově tento rádoby úsměvný horor i na tu dobu je velmi špatný. (13.11.2015)

Zfilmováno na základě díla Marquis de Sade. Nechtěně komické, hloupé a povrchní, ale zábavné, na první pohled děsivé prostředí hradu, tajuplné místnosti, temné kobky a sklepení, a hlavně docela hustá tortura (od druhé části v jednom nepřetržitém sledu), kterou tu prování jeden naprostej šílenec, který si myslí že je reinkarnací kata (mimochodem krásný kostým a lá Superman). Nezapomenutelný mechanický pavouk, železná panna a další bláznivé věci. Opravdu velmi atraktivní prostředí, pro něco takovéhleho, které trochu tomuto filmu pomohlo, hlavně jeho atmosféře, ale nemůžu se zároveň ubránit dojmu, že to bylo jedno velké plýtvání, tak hloupým filmem, navzdory velmi atraktivnímu prostředí. Snímek bych doporučil krom EuroFans i lidem kteří mají rádi SM, je to krátké a ani moc nudné, takže se to v pohodě dá zkousnout. Na rok '65, v určitých bodech docela násilné, dnes už ale spíše úsměvné, ale ani si neumím představit kdyby něco podobného tu za socialismu šlo v kinech či v tv, určitě bych se chtěl jako dítě na to kouknout, tedy jestli by byli rodiče pro a neposlali mě spát, kyždtak holt tajně na kukandu:-) Hodně mi to celé zdánlivě připomínalo Cormana či Bavu, ale tohle nebyl čistokrevný horor jako spíše fraška, film měl opravdu málo z nejlepších gothic filmů té doby (nebylo to napínavý, ani děsivý), režie a technická stránka filmu nebyla nejlepší. Mladá Femi Benussi, později jedna z předních eurobabes, tady ale ve svém debutovém filmu! Hargitay mi tu zase připomněl svou pozdější šílenou roli v "Delirio caldo" od Polselliho. Poprvé na dvd v roce 2000 a to u spol. "Something Weird Video", ani se nedivím. Viděna 74.min. cut verze. (16.01.2012)

Poněkud úsměvný horor o skupině umělců, co proniknou do hradu, kde hodlají nafotit snímky pro přebaly hororových publikací, jejichž autor má vše na starosti. Motiv norimberské panny (co nikdy neexistovala), kyvadla od Poa a mučírny, tak jak ji známe z čarodějnických hororů té doby. Barvotiskový vizuál je příjemný, přílišná herecká stylizace komická. Většina soubojů je legračních, mučení obětí je chvílemi dobré, ale z dnešního pohledu přirozeně zastaralé. Edith leží na mučící peci, v níž hoří jen při detailním záběru, pavouk na šňůrách vypadá hůř (tedy legračněji) než Pučmeloud ze Včelích medvídků a upalovaná oběť nějak nehoří. K tomu ve vypjatých scénách zní příjemná hudba s lahodným ženským vokálem. Kdyby se toho chopil R. Corman (Jáma a kyvadlo 1961), byla by to jiná podívaná. A o dva roky později ukázali Němci v Hadí jámě a kyvadlu také onačejší příběh. Pro pobavení ale dobré. (28.08.2023)