Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (33)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Právě jsem viděl něco, čehož genialitu možná plně pochopím za pár dnů, týdnů, měsíců, let... a tak zatím, než mi nedojdou slova, si vychválím alespoň ten jedinečný soulad mezi atmosférou zde přítomné hudby s atmosférou vztahového a psychologického příběhu v kruhu několika postav. Nádhernou paletu tónů hudby v jednotlivých skladbách i barev vizuálů v dlouhých záběrech, zesílující pro uši i pro oči všechny ty uvnitř skryté emoce. Krásné vyvíjení celého děje, který se zdánlivě loudá v jednotvárném melancholickém oparu, až v něm postupně stále více pociťujeme nacházený skutečný život, naděje, radosti, překvapení. A také Gordona s Cluzetem. Jazz a blues moc často nevyhledávám, ale ve správné náladě se i do podobné muziky klidně rád zaposlouchám. Tady jsem seděl jako opařen celých 135 minut! Americký nezávislý film, za kterým jsem vůbec nepoznával francouzského levičáka Bertranda Taverniera (kdybych nevěděl, kdo to natočil, spíše bych tipoval Wenderse) a hodně mě tímto snímkem včetně zvoleného tématu a zpracování překvapil. [100%] ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Evropské útočiště hudebníka jako místo děje příběhu s jazzově archetypálními symbolickými polaritami Amerika-Evropa, tradice-avantgarda. Hledání sebe, boj o uznání, role s biografickými rysy šitá na tělo Dexterovi s jeho jedinečnou schopností humoru hudebního i mimohudebního, hudební soundtrack, který i na dvou CD pod Herbieho taktovkou a s řadou hvězd nabízí bombu, smiřující snad všechny fanoušky jazzu i ty žánrem neposkvrněné. Nejmilejší Tavernier, magická Paříž, náladu skvěle dotvářející Cluzet a další sekundující postavy, odkaz na Dexterovu desku Our man in Paris (1963) na labelu BlueNote z doby, kdy se svými r/evolucemi nastupovala právě mladá Hancockova generace. (Co na to Whiplash ?!) Sc.: David Rayfiel (+rejža), k: Bruno de Keyzer ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film jako iniciační zkušenost jazzu. Rozkročený široce mezi Paříží a New Yorkem, dvěma nedomykavými, nemocnými srdci jazzu. Ale jen mezi několika málo místy a lidmi, s nimiž se lze o pokusit o souzvuk. Z ospalé, líné jam-session postupně nenápadně vzniká příběh: má téma, variace, leitmotivy, sóla, je oč se bát, v co doufat, nač být pyšný, o co se rozbít, v čem se už napořád zamotat, co ztratit. Postavy nastupují loudavě jako nástroje a s každou se film, skladba i život stává o linku bohatší. Stejně nenápadně se také vytrácejí, do noci, do smutku, do ticha, vlastní slabostí nebo náhodou, krokem vedle nebo mylnou touhou, tím, na co už nestačí, v Paříži nebo v New Yorku, se vytrácejí z pódia, ze života. Zůstává film, pro ty, kdo vydrželi, a mají sílu i vzpomínat na tu chvíli, kdy to nejsilněji znělo. Ta nostalgie potom je jazz. *** Skvostný kontrapunkt - ve všech ohledech - k Rittovu filmu Pařížské blues z 1961 s Paulem Newmanem a Louisem Armstrongem. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Naprosto mimořádná záležitost. Kdo má rád jazz, si pochutná, kdo ho rád nemá, tady by mu mohl přijít na chuť. Pomalu se vlekoucí děj popisující poslední chvíle života jazzového muzikanta, jehož osobnost je niterně tak jednoduchá a současně tak mnohovrstevnatá jako jazzová muzika sama, v podání Dextera Gordona. Celé je to lahodné jako plástev medu. ()

Lanark 

všechny recenze uživatele

Hodně silné melodie zahalené ve špinavých uličkách Paříže. O co špinavější prostředí, o to čistčí emoce..vášeň, tichá radost, bouřlivá zasmušilost. Jojo, tyhle modrý nálady nechoděj na pozvaní... a tahle je tak podivně, nově, jinak hořkosladká... Poválená na patře a plivnutá mezi kapky deště, který společně bubnují na parapet melodii, kterou jsem kdysi znal a která bolela a teď už prostě jen tak rozeznívá ozvěnu toho co bylo.. nebo toho co teprve bude...kdo ví, půlnoc už je dávno za mnou, ale novej den ještě neukázal svoji barvu... ()

Galerie (23)

Zajímavosti (2)

  • Veškeré záběry z klubů i studia jsou živé a z hudby byly poskládány hned dva soundtracky – jeden vyšel na značce Columbia („The Other Side of' Round Midnight“), druhý pochopitelně na Blue Note a nese Gordonovo jméno. (ČSFD)
  • Snímek se odehrává v roce 1959 a při procházce Francise (François Cluzet) a Dalea (Dexter Gordon) po newyorském nábřeží jde v pozadí spatřit World Trade Center. Přitom výstavba budov obchodního střediska začala až v roce 1966. (ČSFD)

Reklama

Reklama