Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

kareen 

všechny recenze uživatele

Abych pravdu řekla, nevím zda bych tento pro mně skvělý snímek doporučila i lidem, kterým jazz nic neříká. Příběh starého muzikanta a jeho nového přítele Francise je vlastně velmi prostý a více než samotným dějem Kolem půlnoci dýchá posmutnělou náladou, tesknými pocity a neopakovatelnou atmosférou, jakou dokáže vyčarovat právě jen jazzová hudba. Právě ona a Dexter Gordon jsou alfou a omegou celého filmu. Filmu, který se nijak nepodbízí, ale když jsem se do něj nechala vtáhnout, pohltila mně vlna jakési niterné euforie. Protože já jazz miluju. ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti. ()

Reklama

Morien 

všechny recenze uživatele

Podivný, podivný, podivný film. Jak může film o léčivé síle hudby působit tak patologicky. Obyčejně nejsem člověk, který by kritizoval dílo slovy "vždyť se tam nic neděje", ale tady se mi to připletlo na mysl. Abych to vznešeněji vysvětlila: Celé to na mě působilo jako sestříhané z mnohem většího celku s tím, že všechny pointy zůstaly vynechány. A konceptu "filmu-pocty" nemůžu nějak uvěřit, protože postava Francoise do filmu zanášela tolik neurotických vedlejších motivů, že výsledná nálada je velmi nesoustředěná a matoucí. Co ve filmu dělaly jeho hádky s bývalou ženou? Co tam dělala jeho prezentace plakátu francouzské pobočce Warner Bros.? Kromě toho jeho herecký představitel, který má být divákovým průvodcem při návštěvě specifického světa jazzu, působil absolutně anti-průvodcovsky. Hned při jeho představení jsem si říkala, že v průběhu filmu někoho zabije. Potom to na moment vypadalo, že tedy asi nikoho nezabije, a od chvíle, kdy prohlásil "Dale teď bydlí s námi", to vypadalo, že zabije všechny - svého hrdinu za to, že není bezchybný, jeho milenku ze žárlivosti, jeho amerického agenta a dceru kvůli témuž. Filosofické promluvy starého muzikanta se zase opakováním otupují, ztrácejí na poetičnosti a stávají se spíš trapně úsměvnými. Těžiště by mělo ležet v hudbě, ale tvůrci kolem ní zatvrzele staví tolik distrakcí, že se film ještě za svého trvání stane znechucením. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film jako iniciační zkušenost jazzu. Rozkročený široce mezi Paříží a New Yorkem, dvěma nedomykavými, nemocnými srdci jazzu. Ale jen mezi několika málo místy a lidmi, s nimiž se lze o pokusit o souzvuk. Z ospalé, líné jam-session postupně nenápadně vzniká příběh: má téma, variace, leitmotivy, sóla, je oč se bát, v co doufat, nač být pyšný, o co se rozbít, v čem se už napořád zamotat, co ztratit. Postavy nastupují loudavě jako nástroje a s každou se film, skladba i život stává o linku bohatší. Stejně nenápadně se také vytrácejí, do noci, do smutku, do ticha, vlastní slabostí nebo náhodou, krokem vedle nebo mylnou touhou, tím, na co už nestačí, v Paříži nebo v New Yorku, se vytrácejí z pódia, ze života. Zůstává film, pro ty, kdo vydrželi, a mají sílu i vzpomínat na tu chvíli, kdy to nejsilněji znělo. Ta nostalgie potom je jazz. *** Skvostný kontrapunkt - ve všech ohledech - k Rittovu filmu Pařížské blues z 1961 s Paulem Newmanem a Louisem Armstrongem. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Naprosto mimořádná záležitost. Kdo má rád jazz, si pochutná, kdo ho rád nemá, tady by mu mohl přijít na chuť. Pomalu se vlekoucí děj popisující poslední chvíle života jazzového muzikanta, jehož osobnost je niterně tak jednoduchá a současně tak mnohovrstevnatá jako jazzová muzika sama, v podání Dextera Gordona. Celé je to lahodné jako plástev medu. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (2)

  • Snímek se odehrává v roce 1959 a při procházce Francise (François Cluzet) a Dalea (Dexter Gordon) po newyorském nábřeží jde v pozadí spatřit World Trade Center. Přitom výstavba budov obchodního střediska začala až v roce 1966. (Stoka)
  • Veškeré záběry z klubů i studia jsou živé a z hudby byly poskládány hned dva soundtracky – jeden vyšel na značce Columbia („The Other Side of' Round Midnight“), druhý pochopitelně na Blue Note a nese Gordonovo jméno. (Stoka)

Reklama

Reklama