• LeoH
    *****

    This. Is. Jazz. Dexterovy lakonicky odsekávané, syrové a zároveň něžné tóny hrané na plátek Rico č. 3, přichycený absurdně až na samém konci hubice Otto Link Florida, tóny zadržované v čase na samou mez únosnosti. Jeho „Lady Francis“, „pak přišel Lester Young a bylo to, jako by spadl z Měsíce, protože hrál ty barevné noty, šestky a devítky…“, „Was I good?“ i zahánění běsů, které člověk potká, když se každý večer vydává do neznáma, a Monetovy obrazy, co zní jako Ravel. A to/ti ostatní okolo, v jazzu i v životě věčně znovu hledaná rovnováha mezi harmonií a disharmonií, z které při troše štěstí občas vznikne nedokonalá, prchavá, jedinečná krása.(2.10.2015)

  • kareen
    *****

    Abych pravdu řekla, nevím zda bych tento pro mně skvělý snímek doporučila i lidem, kterým jazz nic neříká. Příběh starého muzikanta a jeho nového přítele Francise je vlastně velmi prostý a více než samotným dějem Kolem půlnoci dýchá posmutnělou náladou, tesknými pocity a neopakovatelnou atmosférou, jakou dokáže vyčarovat právě jen jazzová hudba. Právě ona a Dexter Gordon jsou alfou a omegou celého filmu. Filmu, který se nijak nepodbízí, ale když jsem se do něj nechala vtáhnout, pohltila mně vlna jakési niterné euforie. Protože já jazz miluju.(27.9.2013)

  • Mylouch
    *****

    Evropské útočiště hudebníka jako místo děje příběhu s jazzově archetypálními symbolickými polaritami Amerika-Evropa, tradice-avantgarda. Hledání sebe, boj o uznání, role s biografickými rysy šitá na tělo Dexterovi s jeho jedinečnou schopností humoru hudebního i mimohudebního, hudební soundtrack, který i na dvou CD pod Herbieho taktovkou a s řadou hvězd nabízí bombu, smiřující snad všechny fanoušky jazzu i ty žánrem neposkvrněné. Nejmilejší Tavernier, magická Paříž, náladu skvěle dotvářející Cluzet a další sekundující postavy, odkaz na Dexterovu desku Our man in Paris (1963) na labelu BlueNote z doby, kdy se svými r/evolucemi nastupovala právě mladá Hancockova generace. (Co na to Whiplash ?!) Sc.: David Rayfiel (+rejža), k: Bruno de Keyzer(15.2.2015)

  • Morien
    *

    Podivný, podivný, podivný film. Jak může film o léčivé síle hudby působit tak patologicky. Obyčejně nejsem člověk, který by kritizoval dílo slovy "vždyť se tam nic neděje", ale tady se mi to připletlo na mysl. Abych to vznešeněji vysvětlila: Celé to na mě působilo jako sestříhané z mnohem většího celku s tím, že všechny pointy zůstaly vynechány. A konceptu "filmu-pocty" nemůžu nějak uvěřit, protože postava Francoise do filmu zanášela tolik neurotických vedlejších motivů, že výsledná nálada je velmi nesoustředěná a matoucí. Co ve filmu dělaly jeho hádky s bývalou ženou? Co tam dělala jeho prezentace plakátu francouzské pobočce Warner Bros.? Kromě toho jeho herecký představitel, který má být divákovým průvodcem při návštěvě specifického světa jazzu, působil absolutně anti-průvodcovsky. Hned při jeho představení jsem si říkala, že v průběhu filmu někoho zabije. Potom to na moment vypadalo, že tedy asi nikoho nezabije, a od chvíle, kdy prohlásil "Dale teď bydlí s námi", to vypadalo, že zabije všechny - svého hrdinu za to, že není bezchybný, jeho milenku ze žárlivosti, jeho amerického agenta a dceru kvůli témuž. Filosofické promluvy starého muzikanta se zase opakováním otupují, ztrácejí na poetičnosti a stávají se spíš trapně úsměvnými. Těžiště by mělo ležet v hudbě, ale tvůrci kolem ní zatvrzele staví tolik distrakcí, že se film ještě za svého trvání stane znechucením.(28.4.2015)

  • MissJ
    *****

    Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti.(19.1.2011)

  • - Veškeré záběry z klubů i studia jsou živé a z hudby byly poskládány hned dva soundtracky – jeden vyšel na značce Columbia („The Other Side of' Round Midnight“), druhý pochopitelně na Blue Note a nese Gordonovo jméno. (Stoka)

  • - Snímek se odehrává v roce 1959 a při procházce Francise (François Cluzet) a Dalea (Dexter Gordon) po newyorském nábřeží jde v pozadí spatřit World Trade Center. Přitom výstavba budov obchodního střediska začala až v roce 1966. (Stoka)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace