Samsara

+3* nikdo nemůže čekat, že film z buddhistického Tibetu bude mít svižný děj, tak i já si ho vybral spíš ze zvědavosti. Rozhodně dobře představuje místní komunitu a mentalitu. Byl kladen větší důraz na autenticitu, ale o to víc chybí v příběhu. Kdo hledá tu správnou duchovní cestu, nebo by chtěl jen meditovat, tak to stejně pochopí až na místě - stačí si zajít do kteréhokoliv buddhistického chrámu. Ale zpět k filmu - ten oživují krásné záběry na pustou rozlehlou krajinu a občas kazí trikové záběry jako je na úvodu. Za mě lepší tři hvězdy a znovu bych si ho už nepustil [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.04.2016)

Vážení přátelé... tak tohlo jsem opravdu nedal...souhlasím s ostatními...Nudilo mě to i jako podkres k PC a to už je co říct... Neříkám,že je to blbý, ale pro mě osobně nekoukatelný... Opravdu silně východní film (jen pro otrlé budhisty) pro nás "zápaďáky" těžko žvýkatelný... (:o)) To takový Malý budha byl jinačí kafe... (04.01.2007)

Nádherné lokace a drama, které má něco do sebe. Na druhé straně souhlasím s množstvím ostatních diváků, že film se neskutečně dlouze táhne. Téměř každý záběr má sice v sobě působivost exotické krajiny, takže většinou co se vizuálna týče, je na co se koukat... Na druhou stranu i potěšení pro oči při tak dlouhé stopáži má své meze.Čeho je moc, toho je příliš. Zvlášť když jde estetika na chvilku stranou a já se musím pět minut dívat na to jak po tříleté meditaci stříhají mnichovi přerostlé dlouhé černé nehty nebo na běžné denní úkony, což s výpovědní hodnotou nemá nic společného. Vleklé scény jsou koření, které mají nesmírnou působivost pouze ve své ojedinělosti. Když se chce například zdůraznit nějaká myšlenka, pocit, prostě nechat zpracovat informace zadumaného diváka, dát mu čas na přemýšlení apod. Zde mi to přišlo mnohdy bezúčelné a při vší té nádheře s indickými atributy až otravné. Na druhou stranu jsem to nemohla, nedokázala vypnout, zajímalo mě co bude dál.- Se závěrečnou myšlenkou, například zda je správné uchýlit se před světem a hříchem zpět do kláštera nebo zůstat doma a postarat se o rodinu (rozumnou, praktickou i empatickou ženu a malé dítě), které k sobě muž připoutal, souhlasím. Bojovat se sebou samotným, s mnoha pokušeními, který běžný život přináší? Nebo být ukrytý před světem v klášteře a bojovat jen s pokušením jedním? Když však musíte zastavovat DVD a dávat si od filmu činorodější přestávku, je tam něco špatně. (04.06.2017)

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)

Aby se vám Samsara líbila, musíte mít alespoň trochu vztah k duchovní tématice. Snímek ovšem trpí mnoha hluchými místy, rozhodně jej to chtělo razantněji prostříhat. Děj dostane spád až po hodině, kdy Tashi opouští klášter. Na filmu je znát, že Pan je hlavně režisér dokumentů – záběry jsou precizní, ale jaksi suché, chybí jim více šťávy. (04.11.2005)