Solamente nero

Antonio Bido i napodruhé dokázal natočit vynikající giallo se všemi patřičnými charakteristikami žánru. Plížící se neznámý vrah v rukavicích, rozličné způsoby provedení vražd,vyšetřování na vlastní pěst a překvapivá pointa. Vše jak má být, k tomu patřičně tajemná atmosféra úzkých a temných uliček italských Benátek a výborný a pro žlutou až nezvykle rozmanitý soundtrack. Měl jsem až pocit, že vražedné útoky doprovodil Cipriani pokaždé jiným a vždy velmi zdařilým hudebním motivem. A tentokrát se Bido nebál ani erotiky a nabízí decentní, ale vcelku vzrušující erotickou scénu s krásnou Stefanii Casini. Čtyři a půl. (16.08.2018)

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)

Zklamání. Už v úvodní scéně lze díky jisté nešikovnosti tvůrců odhadnout, kdo že bude vrahem první oběti a od toho pak zhruba vyvodit, jak vše půjde dál. Pro někoho možná maličkost, pro mne dost velké zklamání na začátek. Další problém je délka filmu, s tou to režisér prostě přehnal a film je tak strašně rozvleklý, plynulost vyprávění je přerušována delšími scénami, kdy se nemluví, ani děj se neposouvá. Jinak nemám mnoho co vytknout, ale vlastně ani za co chválit. (31.08.2011)

Ke giallo-filmu Solamente Nero jsem přistupoval s určitou skepsí, kterou ve mě vyvolalo jméno Stelvia Ciprianiho. Jeho hudební doprovod u Bavova 5 bambole per la luna d'agosto totiž považují za jedno z nejhorších v rámci žánru vůbec. O to větší bylo mé nadšení po shlédnutí fimu a tak jsem si řekl, že musím zdejší komentáře a hodnocení trochu narovnat. Dle mého názoru jde o klasické giallo, ve kterém šlape všechno, tak jak má a to už v roce 1978 nebývalo běžné! Velkou předností a svým způsobem, čím mě toto giallo opravdu zaujalo, je propojení tohoto žánru s okultní magií spolu s kontrastem křestanské církve. To byl opravdu skvělý nápad a vnesl svěží vítr do plachet. Tvůrci tak rozehrávají opravdu zamotanou hru na kočku a myš, která dokáže pohltit a navíc má perfektní tah na bránu. Antonio Bido navíc také boduje na frontě mysteriozní atmosféry, která mě totálně pohltila a spolu s velice povedenými vraždami tvoří výraznou složku filmu! No co dodat na konec? Snad rozhodně se na film podívejte a nenechte se zmást zdejším nižším hodnocením. PS: Asi jste už z úvodu pochopili, že hudební doprovod se opavdu povedl a Ciprianimu budiš odpuštěno. (15.12.2011)

Prvotriedne giallo, ktoré nie je povrchným vzrušením (erotická scéna je tu len jedna a i tá je celkom vkusná), ale funkčným mysterióznym thrillerom/hororom. Pravdaže dialógy sú blbé, postsynchrony ešte horšie, tie falošné stopy sú na palicu, ale sme v Taliansku sedemdesiatych rokov, takže s tým sa je nutné zmieriť. Na druhej strane atmosféra zimných Benátok je ako vždy podmanivá, kamera a strih sú skvelé, hudba výborná a klasické giallo motívy (flashback, detský motív, obrázok) sú nadávkované tak umne, že nepôsobia ako rutinné kopírovanie šablóny. (20.11.2020)