Slovo

„Doba zázraků už skončila.“ Vždycky mě zaskočí, když se ve filmu, který se tváří normálně a reálně, objeví něco nadpřirozeného. Zde je to něco spojeno s vírou, která prostupuje celým snímkem. Je opravdu velmi nábožný, komu při zmínce o modlení naskakuje husí kůže, asi tenhle film nepřežije :). Dreyer se tu opravdu vyřádil. Slovo má zvláštní, severskou atmosféru, kde čas plyne pomalu a každý záběr je o trochu delší, než by měl být. Na filmu je velmi patrné, že vychází z divadelní předlohy, hlavně v přesné návaznosti scén a téměř úplné lokaci do interiérů. Hlavní postavou je mladá žena Inger, toho času těhotná. Hraje ji skvělá Birgitte Federspiel- v jejím podání je Inger krásná, klidná, je tmelícím prvkem celé rodiny. Zdatně ji sekunduje její tchán Morten v podání Henrika Malberga. Právě on je z rodiny nejvíce nábožensky založený, a zatímco Inger si moudře myslí, že „víra není k ničemu, když člověk není dobrý“, on tvrdošíjně odmítá povolit sňatek svému synovi s dívkou jiné církve. Důležitou postavou je ve filmu další Mortenův syn, Johannes. Jeho představitel Preben Lerdorff Rye ho hraje jako pomatence, obtěžujícího svou rodinu neustálými citáty z Bible. Líbil se mi také výkon Emila Hasse Christensena v roli Mikkela, nevěřícího manžela Inger a syna Mortena. Poselství filmu je přirozeně spojeno s náboženstvím. Rozhádaní otcové rodin nakonec přijdou na to, co by mělo být vlastní všem věřícím- a to, že bez ohledu na církve je jen jeden Bůh, všem společný. Jen motiv velké dětské víry mi přišel celkem ohraný… Film jsem viděla v kině s takovým tím souběžným „dabingem“, kdy přes originální zvukovou stopu mluví nezúčastněný mužský hlas, a to i ženské postavy. Doopravdy zážitek :). Slovo je jistě filmařské umění nejvyšší kategorie. Mně ale pořád dělá trochu problém hodnotit jen zpracování bez ohledu na téma a toho, jestli mu věřím, takže přestože se mi film líbil, hodnotím ho 4*. 98. z 1001. (17.02.2011)

Jde z toho cítit Kierkegaardova vzpoura skutečné víry proti víře zformalizované. Jen skutečný akt lásky, vztahu činí víru vírou, činí - zázraky. Zejména zázraky usmíření. (08.06.2014)

"Každý obraz v tomto snímku má formální dokonalost, která vede k ušlechtilosti" (Truffaut) Jako milovník dlouhých záběrů a Ingmara Bergmana (a také Dreyera) jsem nadšen! Velká lahůdka, ovšem jen pro labužníky. Konzumenti komerčního braku nechť se filmu obloukem vyhnou. Jakákoliv slova na popsání "Slova" jsou malicherná a zbytečná, to se musí vidět a procítit. P. S. v tomto snímku je údajně 114 záběrů (pocitově bych čekal ještě méně) (29.12.2022)

Film, ktery nenabidne prilis po dejove strance, nybrz po te stylisticke a filozoficke. Sumeni vetru, zdanlive odevzdane postavy svemu udelu, syrovost, tahle sceny. Kdo prisoupi na pravidla teto hry a naplno se odda snimku, tak toho ceka nezapomenutelny zazitek... (25.11.2010)

Zpočátku mi přišlo, že se snad unudím. Příběh fádní a Dreyer jako vždy úsporný ve výraze. Říkáte si, čím je ten film extra a čím se tak liší od těch ostatních padesátkových filmů, které mojí generaci přijdou krapet pomalé a naivistické. No a pak se to celé doplazí ke konci a už už si říkáte, že to ten Dreyer a autor předlohy snad nemůžou myslet vážně! Zemřela ta mladá matka jen proto, aby se mohli pozůstalí smířit? Smrt za smíření? Není to krapet fádní? No ale pak přichází očistné finále, možná trochu idealistické, ale každopádně otáčí celý můj pohled na film a na Dreyerovo záběrování. Až si říkám: Dreyere, ty lišáku! Jak tu někdo psal je to opravdu takový starší Bergman (22.06.2010)

Film, který "zaleze pod kůži", přestože z počátku to tak vůbec nevypadá. (Sledoval jsem ho v neděli a v úterý 've mně' ještě byl.) Tématem je překvapivě víra (jako náboženský fenomén). Důraz není kladen (bergmanovsky) na její smysl, účel, důvod, spíš se zde řeší rozpor mezi vírou "slabou" (resp. mrtvou) a vírou "silnou" (živou). Religiozita byla kolem roku 1925 na dánském venkově asi ještě samozřejmostí. /88%/ /thumbs ¾ up, ¼ down/ (12.11.2013)

Jedná sa o jasnú kresťanskú agitku. Na druhej strane filmárska dokonalosť, strhujúca, priam magická atmosféra a mimoriadne presvedčivo zahrané postavy tohoto snímku sú bez akýchkoľvek pochybností. (02.02.2014)

duchovní propaganda, ovšem nutno uznat, precizně udělaná (18.03.2014)

114 záběrů. 2 hodinovej film. Víc minut než záběrů. Na tenhle film se nedívej s lidma, zvlášť pak s kámošema. (06.12.2015)

Film mě rozhodně nezklamal svou severskou syrovostí. Postava Johannese, který se zbláznil při studiu Kierkergaarda, má svoje podmanivé kouzlo, ostatně podobně jako další postavy. A přestože se v dnešní moderní době zázraky příliš nedějí, tak mi nevadí, pokud se občas stanou... (03.09.2017)