Maléna

Maléna není moc válečným snímkem, jde spíše o příběh chlapce dospívajícího během války. Zakouká se do mladé ženy, která je středem pozornosti maloměsta pro svoji krásu, ale také život, který vede. Ať už se chová jakkoliv, vždy vzbudí pobouření nebo kolem ní kolují více či méně pravdivé fámy. Hlavní hrdina se postupem času stává více a více sympatický, potěší hudba a prostředí a herecké výkony hlavní dvojice - Renata a Malény. Je však potřeba se obrnit pevnými nervy, neboť jsem se mylně domníval, že pouze Japonci točí tak ukřičené filmy. (25.09.2013)

Příběh byl především o Maléně, a kdo je Maléna ani po jeho zhlédnutí nevíme - což je na snímku zdaleka nejzajímavější. Ani na okamžik jsme nedostali možnost nahlédnout do jejího soukromého světa jinak, než představami a kradmým pohledem klíčovou dírkou očima dospívajícího chlapce. Ani jednou jsme nedostali příležitost vědět, co si Maléna myslí, co cítí. Tomatore buduje mozaiku jejího bytí z pohledů, poznámek a konání jejího okolí: chtivých, závistivých, zlobných, roztoužených. Maléna je předmětem, je bezmocnou bohyní, kterou pohazují poryvy větru tak silné, že na jejím konání vůbec nezáleží. Z neznalosti jsem čekal variaci na Lolitu. Maléna je ale místo toho hodně bolestivá kritika postavení ženy ve společnosti. Největší slabinou snímku je, že se ani při poměrně krátkých 88 minutách neobejde bez neustálého opakování týchž motivů, takže přibližně od poloviny a zejména ve třetí čtvrtině snímku přestává být ta repetice obhajitelná a nudí. (11.08.2019)

Príbeh mladého chlapca zamilovaného do ženy, ktorej jediný problém je v tom že je krásna, odohrávajúci sa počas druhej svetovej vojny vo fašitickom Taliansku, v neveľkom tradične nábožesky založenom Sicillskom mestečku. Potrytectvo, puritástvo, závisť v ženských očiach, nenásytné mužské pohľady a všadeprítomné klebety, ktoré Malene znepríjemňujú smutný život vdovy a na druhej strane chlapec krorý by zniesol modré z neba, dospievajúci, s cholerickým otcom, neporozumený, túžiaci po nedosiahnuteľnom a snažiaci sa pomstiť každu krivdu na žene z jeho snov a predstáv. Plné nenásilných emócii a sršiace čistou filmárčinou + citlivá Tornatoreho réžia, tradične výborná Morriconeho hudba a pre mňa veľké prekvapenie. Vrelo doporučujem. (14.06.2005)

„Paní Maleno, mé horoucí srdce vám napsalo mnoho dopisů, ale nenašel-li jsem odvahu vám je poslat, bylo to jen proto, abych vás neobtěžoval. Odpusťte, jestli se dnes osmělím vám poslat tento. Dělám to proto, že koluje spousta klepů, že máte tajného milence. Ale já vím, že to není pravda. Vy nikoho nemáte. Po vašem manželovi jsem jediným mužem vašeho života já.“ Probouzející se sexualita a mladická zamilovanost k nádherné a nedosažitelné Maleně. To vše na pozadí války v malém městečku plném pokrytectví, závisti a žárlivosti pramenící z až přílišné krásy. Tohle nostalgické vyprávění (výborně podpořené Morriconeho decentní hudbou) bylo hořké, ale i úsměvné s lehkým humorem (fantazie, otec, právník u soudu atd.). Dnešní optikou by film skončil na pranýři („propagace“ voyerismu, stalkingu, fetišismu a „problematické“ nahlížení na ženu, bezostyšně omlouvané i dětským pohledem, ehm), pokud vám ovšem zbývá trochu soudnosti, dokáže se od toho v klidu oprostit. Pro mě asi nejslabší Tornatore, ale na ty 4* to ještě bude. (28.03.2021)

Scény pri mori a vykreslenie atmosféry sicílskej dediny je veľmi pekné, samotný dej jednoduchučký: Podarí sa obskočiť mladú krásku bez muža ? Telesno je v hlavnej úlohe a je jedno či prebúdzajúce sa (chlapec a jeho partia), sčasti tlmené (muži), alebo dávno vyhasnuté (ženy mužov). Pekné ladné tvary hlavnej hrdinky, prímorské prostredie a voyeuerské scény vytvorili pozerateľné talianske dielko. (13.10.2004)