Vražedný aerobic

Zcela bez přemýšlení za 5!!! Pokud by šlo o komedii (jinak to brát ani nejde). Pokud bych to hodnotila jako horor, tak s čistým svědomím za odpad. Ale jak už mám ve zvyku, film hodnotím dle toho, jak jsem se u něj bavila a u tohodle královsky. Bylo mi umožněno ho shlédnout v rámci Festivalu otrlého diváka za simultánního překladu, kde se překladatelka vskutku vžívala do postav, včetně zpěvaček zpívající v rádiu inspirující songy, takže výbuchy smíchu napěchovaného sálu byly zcela na místě a vytvořily naprosto supr atmošku. (16.02.2012)

Dlouhé vlasy, velké kozy, krásné zadky, špatná muzika a obrovská, nebezpečná SPONKA.. Těmihle slovy bych popsal tenhle smutný, špatný film. Mám rád slashery a viděl jsem jich stovky, ale tenhle bych zařadil na poslední příčku. Zápletka je z papíru a směšná, herectví je hnus a scénář je kompletně absurdní. Vražd je asi 30, ale všechny mimo záběr, všechny se uskuteční během 30 minut, kde mrtvoly padají ve stínu jak na běžícím páse, po přitom hraje otřesná muzika.. Katastrofa! Za vidění stojí pouze hezké holky, kterých zde bylo dost, ale to je na horor poněkud málo. 30% (04.09.2013)

Celkom fajn slasher. Nie je síce veľmi krvavý a vraždy boli dosť nenápadité, ale od druhej polovice sa sypali ako na bežiacom páse. Film má dve veľké výhody: Hudbu a prostredie. V hudbe sa často striedal rockové a popové šlágre 80. rokov. Hralo tu množstvo vyšportovaných sexy kočiek s peknými prsiami, čiže na scénky, kde pekne pokope cvičili aerobik v obtiahnutých oblečkoch, bola radosť pozerať. (21.09.2010)

Podle názvu by se mohlo zdát, že ty krásné děvečky se za doprovodu diska ucvičí k smrti, ale ne, od toho je tu maskovaný vrah s obří sichrhajckou. Na začátku je opékačka v solárku, což je asi nejlepší vražda, a pak už postavy kapají jako mouchy, ale žádné výživné gore se nekoná. A to došlo i na podříznutí krku. Jo, Italové, ti by ukázali nůž projíždějící střechou auta a hlavou pěkně v detailu. Takže OK, průměrný slasher, kde mi ze všeho nejvíce vadily nesympatické postavy. Alespoň že vše šťastně skončilo. Tedy chápu, že na podobnou hudbu se cvičilo, ale osmdesátá léta nabízela i v disku lepší kusy....tohle bylo otřesné. Jen titulní skladba, co lehce převzala motiv z Halloweenu, docela ušla. (28.10.2021)

Když zetkový sranec, tak jedině od Priora, jehož patlalství dosahuje až grandiózních úrovní a proměňuje klišé a stupiditu v zářivé brilianty. Jeho skloubení osmdesátkové módy aerobiku a health clubů se slasherem nechtěně odhaluje obludnost a grotesknost vyhrocené fetišizace těla. Zdejší postavy doslova tělocvičnou žijí, neboť tepláky, tílka, elasťáky, návleky a čelenky nosí také na ulici i doma. Jalové dialogy, všeobjímající topornost herců i inscenace a směšně překombinovaný scénář vytvářejí neprůstřelně konzistentní absurditu, která své publikum potěší, jako nic jiného. Inu, ideální titul pro Festival otrlého diváka a jeho hvězdnou tlumočnici Samanthu Bifidus, která se náležitě zhostila nejen nablblých dialogů, i četných songů a dala tak publiku další nezapomenutelný zážitek. (19.02.2012)