Pějme píseň dohola

Vtipná česká komedie, kterou musím hodnotit ještě více subjektivněji, než ostatní filmy, protože jsem na onen tábor (kde se film natáčel) jezdívala jako dítě a pak i jako vedoucí. Takže se člověk v lecčem vzhlédl. Zajímavost: kamna z místní klubovny byla později zapůjčena na natáčení filmu Vetřelec vs. Predátor. (30.04.2011)

No ty vole, "vznikla nahořklá komedie" (oficiální text distributora). A Provenzano v zajímavostech objevil chybu ve filmu, tak to musím přidat hvězdičku. Na druhé straně, sotva jsem po delší době pochopil význam slova "zmatnění" (opět viz o.t.d.), ukázalo se, že vystihuje i můj pocit z díla. Stejně jsem si celou dobu myslel, že se dvojice J+H ve své prvotině marně pokouší o sklepařinu a on to točil Trojan. No tak ten to taky moc neumí, ale je z toho překvapivě šťastné spojení a pěkný film hodný ochrany unesco. Vlastně je tam všechno, jak má být, Šandík má pravdu a Aňa byla za hvězdu i bez vlasů. Kolektiv dětí a kolektiv vedoucích se "baví" každý na opačné straně zákopů pod vlajkou PO SSM. A výlet se fakt povedl. Nakonec si ještě těch kultoretrometů J+H začnu vážit. Uznejte, kdo umí napsat retro ještě v jeho vlastní době? (09.10.2012)

Pokud je někdo příznivcem humoru svérázného uskupení divadla Sklep, neměl by mít problém s kladným přijetím filmu Pějme píseň dohola. Ondřej Trojan, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský tím zároveň učinili první plnohodnotný krok ve filmové tvorbě. David Vávra dodal povedené koláže a rozdováděný sklepácký duch prostupuje každým vybudovaným obrazem i mluvenou replikou. I ta určitá herecká topornost není výsledkem nezkušenosti filmových tvůrců, ale je jedním ze stavebních kamenů, které přibližují křečovitou absurditu všednosti dne a fungování socialistické společnosti. Pionýrský tábor, nenáviděná i nadšeně očekávaná součást letních prázdnin, kumuluje v tomto případě všechny možné nešvary a stereotypy. Vše přizpůsobeno typické škodolibosti konfrontačně-provokativního vyjadřovacího stylu divadla Sklep. Hlavní postavou příběhu je mladý táborový praktikant Ondra (Václav Chalupa) ve světle prvních nesmělých krůčků milostného probouzení. Kdo jiný ve své bezelstnosti a smršti bouře tělesných potřeb může způsobit rozvratnější zmatek? Hlavní ženskou postavou je tábornická zdravotnice Vendy (půvabná Ulrika Kotajná), mladá, atraktivní, rafinovaná a naivní puritánka, která si bezstarostně hraje a dráždí mužskou touhu. Výraznější postavou je také vedoucí táborového oddílu Bob (Radek Říha), dobromyslný i slaboduchý svalovec. Z dalších dospělých postav: svérázný samorost a táborový vedoucí Bizon (Ladislav Brothánek s hlasem Mirko Musila), ležérní správce Čada (Jiří Šašek), vynalézavý pohodář Faustus (Jan Procházka), věčně opilý Bušek (Jiří Remeš), snaživá Margot (Andrea Sousedíková), nevyzrálý praktikant Saďour (Jiří Strach) a uvědomělý a suchopárný Vendin snoubenec Jaroušek (Martin Janouš). Z dětských rolí zaujme citově tápající Lucie (Jitka Andělová), její dětsky zamilovaná kamarádka Sjůzn (Tereza Hubená), životem zkušenější Tráva (Aňa Geislerová), upjatá pionýrka Hybrida (Valerie Halabicová), chlapečtí suveréni Marek (Martin Chmátal), Brunďák (Karel Sládek) a Magor (Jan Semotán), na Smraďocha přejmenovaný Laco (Jan Demeter) a čestný pionýr Dan (Robert Paulů). V tomto období byla nezbedná poetika divadla Sklep na vrcholu tvůrčích sil a tento film svým výrazem přesně a radostně zapadá do stejného okruhu zábavy. Nelze se divit, že lidé stále pronášejí místní kultovní hlášky a slova v pauzách nezbedného chichotání. (01.12.2016)

Šílenost, která zůstávala deset let zapomenutá, ale teď najednou se k ní člověk dostane... katastrofální hlášky, způsob mluvení a dialogy Venduly s Ondrou... podle scénáře ale není čemu se divit, prostě kdo tyhle komedie umí, ten je umí. Pro mě 85%, skvělá česká komedie, která i mezi ostatními vklidu zazáří :-) (09.03.2011)

Hu! Hu! Hu! Jó! Staršia porevolučná táborová komédia, ktorá je úplne impotentná. Jej otrasný scenár majú na svedomí Hřebejk a Jarchovský a preto pôsobí ako totálna nuda s nevyužitým potenciálom v mnohých scénach s niekedy zaujímavými motívmi. Pár krát v úvode bola aj vtipná, no neskôr stratila dušu a nebolo v nej nič, maximálne trápnosť. Smiešna dnes môže prísť aj vtedajšia móda, no vtedy bola normálnou a tak to je skôr des. (06.07.2013)