Bota jménem Melichar

Troškův debut zavání talentem a smyslem pro nenápadné detaily. Jeho režie v podstatě povznesla banální příběh žáků a učitelského sboru ze základní školy pojednávající o prvních láskách, zklamáních, v neposlední řadě i o kradení bund ze šaten, na příjemně komediálně laděný film, který se dá vidět i po letech. Ti, co rádi vzpomínají na školní léta, si jistě přidají hvězdičky navíc. 50% (27.06.2010)

"Nakoupit, do čistírny a na hřbitov. Babička má dneska narozeniny." Tak i nějaký ten problém dospělých se tady řeší, ale hlavní je škola. A tady přichází na řadu povzdech: Že já se hůř neučil. Jenže mě to nenapadlo, že by se dalo propadnout z kreslení ze školy do školky. Ale pozdě bycha honit, takže tohle je ta správná vzpomínka na soušky učitelky, přezůvky, pubertu či socialistickou diskotéku v tělocvičně. A samozřejmě na Standu s Péťou, protože na ty jejich odrhovačky nelze zapomenout. (22.06.2016)

Celkem slušný rodinný film z dob "soušek učitelek" (které si dávají cigárko legálně přímo v zaměstnání) ze základní školy, jak si ji pamatuji já. Příběh je jednoduchý a skládá se víceméně z různých situací různých a různě starých dětí a jejich učitelů, které se udály na jedné škole. Každý se zabývá svými problémy, odpovídajícími věku postav a do toho se navíc řeší záhada kradených věcí...pohodová záležitost pro zahnání nudy. (23.04.2015)

Když srovnám s tematicky obdobným seriálem "My všichni školou povinní", je mi film méně sympatičtější, ať už ve zpracovávaném tématu nebo vedení herců. Nemohu však říct, že bych s tímto výsledkem nebyl spokojen - na Zdeňka Trošku velký nadprůměr a při sledování jsem byl o to víc zaskočen, že stejný člověk dal život i neblaze proslulým Kameňákům. (12.07.2009)

Soudruzi hodnotící ze záplavy soudružek učitelek a soudruhů ředitelů za zády se soudruhy školníky se skrývá celkem dobrá komedie pro menší diváky, která staví nejen na atraktivním školním prostředí (což je samo o sobě zvláštní že se na to dobře kouká, ale do školy někdy aby jeřábem byl človíček dostrkán), ale taky na skvělých dětských hereckých výkonech. Pan Troška leckdy opravdu ví jak se humor dělá, ale občas to jaksi nedotáhne do konce. Což se ovšem, tady nestalo a za zvuků Hložka a Gotwalda, opravuji Kotvalda se z obrazovek televizorů hrne porce slušné zábavy, slušných komediálních situací a nenuceného, lidského humoru. Trochu váhám jestli tam vrazit dvě hvězdičky jenž dávám průměrným komediím, kterým lecky dost schází a nebo třemi hvězdičkami, jenž naopak dávám komediím co vypadají jako dobré, ale v porovnání s jinými celkem zaostávají. Nuže soudruzi, když se vrátíme do dětských let, do školních lavic, na nichž se vedle malovaného penálu z plastu usmívala svačina na vyšívaném ubrousku, tuhle komedii dokážeme lehce strávit. (17.07.2004)