Příběh Adély H.

Nádherná Isabelle Adjani stvárňuje Adelu, dcéru veľkého spirovateľa Francúzska - Victora Huga. Nemilovaná, ale milujúca. Jej city však nikdy neboli opätované. Ona nepozná inú lásku, len tú jedinú - prvú. A chce sa jej zmocniť aj proti jeho vôli. Svojho vysnívaného milenca prenasleduje až na druhú koniec sveta.... A potom ešte ďalej. Jej klamstvá, ktorými chce získať srdce plukovníka naberajú na intenzite, až dosiahnú bod, kedy to jej mozog nevydrží a nervovo sa zrúti. Zošalie ... Film podľa skutočnej udalosti. (24.03.2012)

Truffautova reputace je pro mne čím dál víc typickou ukázkou moci moci a médií – kromě Julese a Jima a možná ještě Hebké kůže, která je ale esencí úpadku, jsem od něj neviděl prvotřídní film. A viděl jsem jich dost. Všechno je galsky vytříbené, promyšlené – a neautentické. Neustálá masáž sdělovacích prostředků (Truffaut=Nouvelle vague) způsobuje, že jsem ochotný dlouhou dobu zkoušet dál a dál, co vyprodukoval. Adéle je určitě zajímavé téma. Adjani tu poprvé předvede hysterák, který mi uhranul v Possession – ale prostředky jsou tak fousaté (byl on vůbec Nouvelle vague? …ty dvojexpozice jsem vídal od dětství v inscenacích České televize??!!), hudba tak nefilmová (dal mu někdo grant za to, že toho skladatele vytáhne?), že mě to neba. Tři hvězdy za spád. (29.08.2011)

Oproti Dvěma Angličankám problém s diváckou lhostejností -- urvat emoce, zájem a soucit diváka se Adele H. nepodařilo. Na druhou stranu je zde zcela jasně rozkryto, PROČ ta žena takhle pitomě jednala. Láska je vždycky záludná a v tomhle případě zástupná. Za Adeliným hysterickým zamilováním hledejme spíše narcismus a komplex méněcennosti, hledání své vlastní hodnoty, svého smyslu ve světě, který vašeho otce považuje div ne za boha. Děti slavných rodičů to mívají těžké. A mimochodem -- až při shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že deníky Adele Hugové byly (musely být) primárním inspiračním zdrojem pro Fowlesův fenomenální román Francouzova milenka, fenomenálně zfilmovaný Karlem Reizsem v 80. letech. (14.11.2008)

Šíleně, celým srdcem a celým tělem milující žena na svém příkladu dokazuje, že ryzí láska ve své podstatě není normální. Adéla nedokáže iracionalitu stavu zamilovanosti skrývat a postupně se vzdaluje okolnímu světu. Okolní svět, reprezentovaný duchovně i hmotně režisérem (ten jeden přímý pohled, který Adéle věnuje, není zrovna chápavý) si zas od nemocné hrdinky drží zdravý odstup. Své varování, kam až může jindy vlídněji pojímána oddanost zajít, Truffaut opět obohacuje (expresivními) románovými prvky. Nešetří dopisy ani knižními popisy a díky propojenosti hlavní postavy s jistou významnou osobností literatury mohl příběh zničující lásky obohatit o zamyšlení nad nelehkým údělem umělcovým. Je to film drásavý, vzhledem ke svému knižnímu charakteru dobře čtivý, navzdory svému knižnímu charakteru velmi autentický a především výtečně obsazený. Proměna Adjaniové bere dech a žádá slzy. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Cushing (19.12.2008)

"Chvěji se láskou, přestaňte mě odmítat…Miluji tě, je to tak těžké pochopit?" Je vskutku těžké pochopit ženu, která, jak sama tvrdí "vše pošlapala, vše opustila, zavrhla lásku svých rodičů a zřekla se svého snoubence"?  Adéla svou tvrdošíjností přiznat si realitu, že není milována, a že si muž jejího srdce její lásku ani nezaslouží, může působit až neskutečně směšně. Nebo si člověk může říkat, že to její chování je vlastně diagnóza dnes odborně zvaná jako stalking. Ale taky může v člověku vyvolávat pocit neskonalé lítosti a soucitu. U mě to bylo o těchto posledně zmíněných emocích. Z tohoto pohledu poměrně působivý životopisný film.         (28.09.2022)