Muž, který měl rád ženy

Název filmu v tomto případě dokonale koresponduje s hlavní postavou, Bertrand měl ženy rád, všechny, které prošly jeho postelí, dokonce i ty, které neulovil.. Bavilo mě sledovat toho nestoudníka a byl mi v mnohém sympatický, na nic si nehrál, nic nesliboval, nebyl nijak zvlášť hezký, přesto jisté osobní kouzlo měl, nápadů plnou hlavu a výřečnost mu rozhodně nechyběla.. (13.02.2018)

Z Truffautových filmů, které jsem zatím měla možnost vidět, je tenhle pro mě nejslabší. Měla jsem z něj pocit, jako by bylo nutné vypotřebovat všechen materiál. Zkrátit aspoň o půl hodiny by nezaškodilo. Po velmi slibném začátku, kdy Bertrand (nikoli Bernard, jak se píše v obsahu filmu) složitě pátrá po totožnosti ženy, z které zahlédl v čistírně jen nohy, už jen jedna milenka střídá druhou, v módě 70. let vypadají všechny stejně a až na výjimky většinou splývají. V druhé polovině filmu píše Bertrand knihu - své záletnické memoáry - kde také jen recykluje stále stejné úvahy. Je zdůrazňována Bertrandova posedlost ženskýma nohama v rozevláté sukni a na vysokých podpatcích, ale těch nohou bylo v celém filmu nějak moc. Napadlo mě: co by chudák Bertrand dělal dnes, když každá nosí džíny a kecky? (04.12.2008)

Je až neuvěřitelné, že film s tolika krásnými ženami může být tak fádní. Na druhou stranu Denner hraje svého nonšalantního "dolňáka" s takovou bravurou, že by mu z fleku podlehla i současná silně militantní feministická lesbička. Přesto mi přišlo, že spíše než Truffautova láska k ženám z toho byla cítit jeho vášeň ke knihám. PS: Jinak je to taková dosti věrná adaptace Pshimiho komentářů reflektujících jeho avantýry. Úplně jsem ho v tom viděl, bohemáka ušatého. (03.12.2008)

Jak by vypadal McQueenův Stud natočený o 4 dekády dříve? Asi nějak takhle. Truffaut natočil film, který by z dnešního pohledu získal jedno velké "me too". Narozdíl od syrového Studu totiž posedlost sexem poetizuje. V 70. letech naprosto očekávaný a společensky přijatelný postup, který by dnes pravděpodobně neprošel. Na druhou stranu oceňuji, že Truffaut i přes nezpochybnitelnou adoraci objektivizace ženského těla nechává hlavního hrdinu při určitém úhlu pohledu trpět, akcentuje jeho nezdravou posedlost a filmu tak dodává vícevrstevnatý rozměr. 7/10 (02.06.2018)

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka. (26.06.2015)