Sanatorium pod klepsydrą
The Hourglass Sanatorium
Režie:
Wojciech Jerzy HasScénář:
Wojciech Jerzy HasKamera:
Witold SobocińskiHudba:
Jerzy MaksymiukHrají:
Jan Nowicki, Tadeusz Kondrat, Irena Orska, Halina Kowalska, Gustaw Holoubek, Mieczyslaw Voit, Bożena Adamek, Henryk Boukołowski, Jerzy Trela (více)Obsahy(1)
Zpracování Schulzovy povídky „Sanatorium na věčnosti", která byla jako titulní próza stejnojmenné knihy přeložena i do češtiny. Hrdina příběhu přijíždí do podivného bezčasí jakéhosi zvláštního sanatoria, aby se setkal se svým dávno mrtvým otcem, nenávratně ztraceným dětstvím i zničenou tradiční židovskou kulturou v Polsku. Tíživá melancholie se mísí s fantaskními představami v schulzovském duchu. (ČSFD)
(více)Recenze (30)
Reziser Wojciech J. has /Rozstanie 1961, Jak byc Kochana 1963/ sa snazi o akysi surrealizmus. No ale na Godarda nema, a rezisersky a talentom nema ani na skutocnych artovych velikanov ako bol Antonioni alebo Bergman. Prilis vela nudy pre laika - nedouka : 45 % ()
Vizuální orgie, které se všemožně noří do času, polské duše a bezčasí.. Někdy je té mediativnosti a filosofování až příliš, takže divák má pocit, že se opravdu ocitl v nějaké smyčce. Ale naštěstí je se opravdu na co dívat, protože po výtvarné stránce- kostýmy, mizanscéna, ale i kamera, je film doveden nejspíš k dokonalosti. Stejně tak herecké výkony jsou asi takové, jaké tento film potřeboval, tedy vyloženě expresivní a podivné. Trochu to celé připomíná Jodorovského, který se střetl s Valerií a prožili spolu týden divů... ()
Tak tady forma rozbila obsahu držku, nakopala ho do prdele a plivla na něj. Hodně cool film, pokud chce člověk jen tak dvě hoďky tápat tajuplným, snovým světem bez pravidel, ale jinak jsem z toho moc nedostal. Pořád to ale vyjde tak na 7/10 ()
To, že někdo navěsí před kameru zastavárnu přeplněnou všelijakou veteší a k tomu odahlí pár ženských ňader, ještě zdaleka neznamená umění a úspěch. Pokus o "fantasy", které na mě nezapůsobilo ani obrazem, ani obsahem. Jak miluji polské historické věci, patřící bez debaty mezi nejlepší ve světě filmu, tak opravdu nemusím, ba nesnáším, polské fantasmagorie, psycha, sci-fi a podobné náměty, ty ráda přenechám snobům, hrajícím si na filmové experty, ale zároveń uznávám staré pořekadlo "proti gustu žádný dyšputát". ()
Vizuálně naprosto kouzelné - někde mezi Gilliamem, ruskou verzí "Zámku" a herním "Bioshockem". Obsahově ovšem brutálně surrealistické, pro mne (neznám předlohu) tedy dost těžko uchopitelné. Uvidíme při druhém zhlédnutí (jestli na něj někdy dojde). ()
Neuchopiteľný film. Nevychádza ani tak zo samotnej poviedky Sanatórium v zásvetí, ako z celého súboru poviedok, ktoré vyšli pod týmto názvom. Súbor tvoria poviedky lyrického rázu a tak je ťažké si k ním priradiť konkrétny obraz. Schulzov štýl sa mi nepáči, obsahuje primnoho opisov a je značne chaotický, ale titulnú poviedku považujem za jeho najlepší počin (a relatívne dobre čitateľný), preto som bol sklamaný, keď sa film pridržiaval tejto krátkej prózy len okrajovo. Výprava a réžia je skvelá, ale nestratiť sa v príbehu je skutočný problém. ()
Výpravné, surealistické, řemeslně zvládnuté, nestředoproudé, trošku teatrální. Pěkná výprava, výkony a kamera. Knižní předlohu jsem nečetl; spousta věcí mi přišla nesrozumitelných a to do takové míry, že po nějakém čase jsem resignoval na hledání jakéhokoli významu v tom, co jsem viděl nebo toho, co mělo přijít. Ostatně, nic z toho, co ta která postava vypustí z pusy, není nijak a nikde vysvětleno. Film není pro každého, ale neodsuzoval bych ho zcela, své kvality určitě má. ()
první scény zajímavé, pak jde divnost na plný pecky a drží se tak až do konce - to není způsob jak udržet pozornost diváka dvě hodiny. Po třiceti minutách jsem šel sem a zkoušel najít, jestli má smysl dívat se dál. Zjistil jsem jen to, že to někomu sedne, někomu ne. Do konce filmu jsem přeskakoval a nemůžu film doporučit. Dialogy a monology mi přišly samoúčelně schválně divnofilosofické, sledovat fantasii při návratech do dospívání a postavit na tom celý film je dost slabé a byla to velká nuda. Jediné plus je úžasná odvážná kamera, k dokonalosti vypiplané scény a hudba. Jen to mě občas přimělo zastavit a sledovat chvíli další výjev. Ani konec mi nijak dobrý nepřišel. ()
Schulz byl zcela mimořádným mistrem slova (kterého přídomek "polský Kafka" myslím prodává pod cenou) a pokus převést něco z jeho povídkového díla na filmové plátno mi od režiséra bez "lvího spáru génia" připadá jako projev nemírných ambicí. Hasovo "Sanatorium Na věčnosti" není primitivní vulgarizací jako Brabcova "Kytice", ale poměříme-li ho předlohou, vyznívá lacině a nadbytečně. I přesto, že se s ním tvůrce lopotil pět let, že jeho výprava a kamera uchvacují a že jeho vliv dosáhl až za Lamanšský průliv, jak o tom svědčí tvorba bratří Quayů. ()