poster

Sanatorium na věčnosti (festivalový název)

  • Polsko

    Sanatorium pod klepsydra

  • anglický

    The Hourglass Sanatorium

  • anglický

    The Sandglass

Drama / Fantasy / Mysteriózní

Polsko, 1973, 124 min

  • JohnMiller
    **

    Jozef: Ja nezodpovedám za svoje sny... Policajt: Ale zodpovedáte! Poľská verzia Imaginarium Dr. Parnassa, iba o vyše 30 rokov staršia. Asi tak. Neviem prečo, ale Poliakov v kinematografii fakt nemusím. Po sklamaní monumentálneho poetického sci-fi On the silver globe, som si veru trikrát rozmyslel, či sa pustím do ďalšieho experimentálneho kúsku z Poľska. Síce som sa dotlačil, ale mal som to radšej nechať tak. Opäť, nápad, myšlienky perfektné. Je to riadne psycho. Mindfuck ostrý ako britva ale to spracovanie ma nesmierne nudilo. Neviem či to bolo tou kamerou alebo tým jemne socialistickým nádychom (hoci tam nebolo absolútne nič, čo by podporovalo režim) Nahota, sexualita, mentálne nezdravé správanie, nelogické a iracionálne konanie, nezmyselné prechody z jednej scénky do druhej. strata času a priestoru, no v podstate je tu všetko to, čo ma priťahuje na týchto filmoch (okrem násilia) Ale predsa som počas tých takmer 2 hodín nudil. Nie a nie tomu prísť na chuť. Hlavná postava Jozef, prichádza do Sanatória, navštíviť svojho mŕtveho otca. Necudná sestrička a doktor mu v zrúcaninách povedia, že jeho otec je aj nieje mŕtvy. Udržiavajú ho v umelom spánku a možno sa s odpočinkom s toho dostane. Jozef sa cez svoje sny nejako dostane do svojho domu.. Vojde do pivnice, ktorá je vlastne kantína židov, kde spolu popíjajú a kšeftujú. Keď tam otca nenájde, zájde za jednou krásnou necudnou ryšavkou. Vlezie jej pod posteľ a dostane sa do nejakého mesta.. A takýmto mindfuck štýlom je to spracované od začiatku až po koniec. Doteraz nerozumiem tomu ako ma to nemohlo zaujať. Dokonca to bolo pekné aj s toho estetického hľadiska... Žiadne hrozné, šedé boľševické farby, ale nádherné pestré..(30.7.2015)

  • fauxthum
    ****

    Sanatorium na věčnosti se nabízí jako surreálná alegorie "věčného života", vypůjčeného skrze možnosti moderní medicíny. Především ale funguje jako hledání ztraceného času, kdy hlavní hrdina navštíviv svého otce v nemocničním předsmrtném bezčasí (i když bezčasí je jenom zdánlivé, neboť je postupně pohlcováno spolu s ubýváním písku v hodinách - pův. název Sanatorium pod klepsydra odkazuje v polštině k významu přesýpacích hodin, "věčnost" tedy nemůže trvat navěky), proplouvá podobně jako Alenka světy fantazie vlastní paměti, jejichž průchody se skrývají v neobydlených prostorách pod postelí nebo pod stolem. Fantastické scény naplněné exotikou, dobrodružstvím, erotikou a náboženstvím nesou silný vliv hrdinova otce, který je celému dění neustále nablízku, usazen na půdě mezi svou sbírkou vycpaných ptáků. Všem bych pak doporučil především stejnojmennou knižní předlohu Bruna Schulze, jejíž obraznost je v literatuře nevídaná (B. Hrabal Schulzovu estetiku miloval). Já osobně jsem si vizualizaci Schulzova textu představoval sice poněkud odlišně, což ovšem nemění nic na tom, že se jedná o výborný film, který si zaslouží být pozdvižen ze zapomnění filmových archívů.(5.8.2010)

  • asLoeReed
    ****

    Surrealistické, psychedelické zpracování povídky Bruna Schulze o muži, jenž se ocitne na cestě mezi fantaskními prostory a epochami vlastní minulosti a osudů otce, za nímž na začátku přijel do zchátralého sanatoria, v němž jsou pacienti udržováni při "životě" neprůhlednými experimenty s časem a věčností. Snový svět, v němž se divák postupně ztrácí a zároveň stále více emocionálně odděluje od hlavního hrdiny ztvárněného Janem Nowickim, je spíše nežli expresivní stylizací obrazu (např. svícením) tvořen skromnou prací s kostýmy a výbavou prostoru (nápaditá práce scénografů a aranžérů). Wojciech Jerzy Has ambiciózním filmem rozvíjí svůj styl splétání příběhů, dobrodružství a motivů v jeden celek v přitažlivém žánru, jenž nemá daleko k juráčkovské linii české tvorby 60. let.(13.1.2012)

  • garmon
    ****

    Sanatorium pod přesýpacími hodinami (originální název) je hodně halucinační a trochu únavný film s krásnou hudbou o věčném hledání otce a o časových smyčkách. Rekvizity jsou: secese, polorozpadlé budovy, zbožní a kšeftující židé, tajemné ženy, všudypřítomná mlha, oživlé loutky/lidé zmrazení v čase. Hasovi lze vytknout poněkud akademický přístup ke zcela neakademickým věcem (vždy jsem u něj vzhledem k fantastičnosti námětů zklamán poměry principů neotřelosti a klišé, případně buřitelství (blasfémie) a pietnosti (legitimismu): převažují druhé z nich. V Sanatoriu jde často o přiznanou studiovku, hlavní hrdina mi připomněl Dočolomanského a celé to je trochu na hlavu postavený a vážnější Tajemný hrad v Karpatech. Jinak nesmírně proměnlivá, pestrá, poctivě promyšlená podívaná, vloženou informací mnohonásobně převyšující jakéhokoliv současného sběratele věci zvané Oscar© – za zcela samozřejmou nepředvídatelnost coby vrozenou vlastnost dobrého Evropského filmu dávám čtvrtou *. Doporučuji nezkoušet Sanatorium zhlédnout při únavě anebo v podvečer, snění se pak může křížit…(13.11.2010)

  • Bluntman
    **

    (KSE - P) Wojciech Jerzy Has údajně na tomto projektu pracoval přes 5 let. Já nehodlám tento komentář psát delší dobu, než je 5 minut, protože mi bohatě stačily dvě hodiny předtím. Nejsem obeznámen ani se Schultzovou předlohu, ani jsem od Jerzyho Hase neviděl nic jiného, ale po tomhle zážitku mám tendenci zastat ignorantský postoj a dál se s ničím nic neobeznamovat. Pokud napíšu, že mě film po celou svou stopáž míjel, bude to dojmologie, ale jako mnohem problematičtější vidím to, že se míjel hlavně se surrealismem. Surrealisté rádi tvrdí, že v případě jejich děl jde v první řadě o dojem a jakýkoliv vědomý konstrukt není na místě, a tak je s podivem, že je zde vůbec možné v základech rekonstruovat fabuli ("hlavní hrdina Jozef přijíždí do sanatoria setkat se se svým otcem") a celému tomu bloudění mezi minulostí a přítomností, skutečností a sny či představami je dán jasný řád a cíl. I z tohoto hlediska je zajímavá trivia informace, že Hasovi zabraly přípravy víc jak 5 let, což je v rozporu s automatickým psaním, které má zachytit podvědomí, prostřednictvím čehož právě mohou být reflektovány dobové nálady. Ovšem (před?)válečný zeitgeist jako kdyby byl zde tím hlavním, o čem se vypovídá a k čemu se celou dobu směřuje, a tak mi vše ostatní přijde jako hrozný konstrukt a poněkud tupá a především nesmírně ubíjející manýra. A to jsem měl za to, že surrealismus vycházel z dadaismu, a tak to bude alespoň správně podvratná "gilliamovská" či "švankmajerovská" zábava. Bohužel ani to ne. Nemůžu se zbavit přesvědčení, že tento umělecký směr na celovečerní ploše fungovat dost dobře nemůže, pokud má být něčím víc než pouhým ozvláštněním v narativním filmu či warholovským experimentem.(28.1.2012)

  • - Ceny: MFF Cannes 1973: Cena poroty, MF vědeckofantastických filmů Terst 1974: Zlatý Asteroid, Festival polských hraných filmů Gdyně 1974: nejlepší výprava (Jerzy Skarżyński, Andrzej Płocki). [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace