poster

Dým bramborové natě

  • anglický

    Smoke on the Potato Fields

Drama / Psychologický

Československo, 1976, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Djkoma
    ****

    Nebýt Rudolfa Hrušinského tento snímek by zdaleka nebyl tak příjemný. To, že doktor tráví většinu svého volného času sezením a procházkami po hřbitově někomu jistě přijde ironické. Jen mimo téma, kdybych byl američan a viděl název filmu Smoke on the Potato Fields určitě by mě nikdo do kina nedotlačil :)(28.10.2006)

  • Sarkastic
    ****

    „Jste přece sám?“ – „Tak nějak.“ Na film jsem se chystal a těšil už dlouho, avšak stále vyčkával na to správné naladění. Moje očekávání nakonec nebyla úplně naplněna, což mě trochu mrzí, ale zklamaný rozhodně nejsem, jde totiž bezpochyby o velmi kvalitní film. Jediný problém vidím v nevyrovnanosti snímku, a jak tak čtu v komentářích ostatních, došlo k ní zřejmě právě při převodu z knižní předlohy, kterou se Vláčil nechal inspirovat, do filmové podoby. Já čekal podstatně depresivnější, možná i bezvýchodnější, ale zároveň nostalgičtější film (více hrdinových vzpomínek, přemítání). Vůbec jsem netušil, že samotná kniha taková není. Dým bramborové natě totiž není drama v pravém slova smyslu, má sice mnoho vážných a silných emočních scén (podpořené skvělou Liškovou hudbou), ale na druhou stranu také úsměvných („Tak tady už jsme skončili, ano?“) či černohumorných pasáží (všechny Meluzínovy rozhovory s hrobařem pana Lohninského). Film každopádně stojí na hereckém koncertu Rudolfa Hrušínského (jednom z jeho nejlepších), kterému zdatně sekunduje Věra Galatíková. Doktorovi, který přichází na vesnici, v jejímž okolí zřejmě vyrůstal, a je ihned obklopený neprostupným oblakem nedůvěry, nechápavosti a odmítání (zvýrazněné jeho typem povolání), divák začne okamžitě fandit, přestože ani jemu se postava příliš neotevře (a tak je to správně). Vůbec je místní obyvatelstvo velmi svérázně vylíčeno (už jen to fotbalové hřiště přímo vedle hřbitova). Nechybí ani to hlubší zamyšlení se, které přichází hlavně ve chvílích, kdy si doktor přehrává v hlavě rozhovory se ženou. A jaký má film začátek, takový má i konec, tedy v sanitce a otevřený. Celkově hodnotím silnými 4* a k snímku se rád časem vrátím. „Má to smysl se vracet?“ – „Má. Máme-li k čemu.“ – „A k čemu se vracíš ty?“ – „K sobě.“(9.1.2014)

  • fragre
    ****

    Na to, že je to páně Vláčilova úlitba normalizačnímu režimu, je to úžasný film. Téma posrpnové emigrace je přítomno jen na počátku filmu, a to ještě rozhodnutí hlavního hrdiny je motivováno osobně, nikoliv ideologicky. Ale zbytek je o návratu ke kořenům, o stárnutí bez resignace.Ta scéna s hrobníkem je signifikantní -jsou skutečnosti v životě, které žádná ideologie za člověka nevyřeší. Ten hřbitov a podzim jsou v tomto filmu stálým mementem. Tohle není normalizační film.(31.7.2010)

  • cab
    ***

    Rozvedeny doktor (bravurni Rudolf Hrusinsky) se stehuje z Prahy vykonavat svoji profesi a pomahat lidem jako obvodni lekar na mensim meste. Slusne vykresleni, jak to chodi na venkove nebo alespon v minulosti fungovalo. Male mesto, vsichni se znaji, vsechno o sobe vi a kriticky se odsuzuji ve sve malickosti. 65%(21.3.2011)

  • sepp
    ****

    Komorni film s bravurne vykreslenymi a zahranymi postavy - mezi nimiz doopravdy R. Hrusinsky vycniva jako supernova mezi stolnimi lampickami. Jeho posmutnely doktor s zivotnim nadhledem se nezaryje do pameti nejakou jednou vyraznou scenou, ale zanecha vzpominku na kvalitni filmovy zazitek celou svou komplexnosti.(5.1.2004)

  • - Točilo se v Týně nad Vltavou a Albrechticích nad Vltavou. Několik záběrů z konce filmu bylo natočeno v prostorech dnešního Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově namocnici v Praze. Ordinace, kde doktor Meluzín (Rudolf Hrušínský) ordinuje, se nachází v Bechyni. Později se z ní stala budova České pošty, na jejíž fasádě jsou vyobrazená roční období pomocí lidských řemesel. (hymen)

  • - Film byl natočen na motivy románu Bohumila Říhy "Doktor Meluzin" z roku 1973. (skudiblik)

  • - Most, který v dešti přejíždí Ota (Vítezslav Jandák), je Stádlecký řetězový most přes Lužnici. Jedná se o poslední empírový řetězový most na našem území, tehdy čerstvě přestěhovaný z Vltavy u Podolska. (John Dunbar)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace