Listopad

Jeden z prvních hraných filmů Otakara Vávry, pohybujícího se tehdy teprve mezi dvacátým a třicátým rokem života, je lyricky laděným intermezzem, vyprávějícím o náhodném setkání bývalých milenců. Prolínají se tu vzpomínky na někdejší citové vztahy dvou lidí s realitou prázdných společenských konvencí uprostřed tísnivé melancholie listopadového dne. Na filmu se podíleli významní příslušníci pražské avantgardní scény, kameraman Alexander Hackenschmied a režisér a hudební skladatel E. F. Burian, ale také významný spisovatel a prozaik Edvard Valenta. Listopad zcela nepochybně náleží k zázračným vrcholům české zakladatelské experimentální a kameramanské školy třicátých let a je mmj. jedním, ne-li posledním, z fatálně nedoceněných děl rozmanité filmové tvorby nestora české kinematografie Otakara Vávry. (27.11.2009)

Příběh z Prahy protřený dialogy Edvarda Valenty a samotným scénářem O. Vávry. Z. Rogoz herec a režisér původem z Jugoslávie který pro většinu lidí není zas až ta známý z éry filmů 30 let, do roku 35' se ale nějakou měrou podílel na 15 filmech a který se dožil opravdu požehnaného věku. Ve filmu zazní i tehdy populární písnička ,"Dám ti klíček od srdíčka'' v podání Marie Tauberové. Přjemná podívaná a jeden z prvotních Vávrových počinů v kinematografii. Lepší 3,5/5. (12.07.2006)

Miniaturka, ze které už tehdy bylo znát, že Otakar Vávra bude jednou velký režisér. Je zapotřebí mít na paměri rok vzniku, dnes už i technickou zchátralost, ale nelze upřít několik výtečných režiijních i scénáristických nápadů vtěsnaných na extrémně malou plochu. (11.06.2009)

Další důkaz (po Světlo proniká tmou), jak pozoruhodným mohl být Vávra filmařem, kdyby nezačal přitakávat konvenci a upřednostnil svá avantgardní východiska. Scenáristicky jde o klasickou zápletku, malinko fušersky přímočarou, ale právě v napjetí mezi banalitou dialogů a řečí hereckého gesta se skrývá pravá síla tohohle filmu. Když připočtu spojení dvou velkých talentů v práci s filmovou řečí, tedy Vávry a Hackenschmieda, jde o výjmečnej experimentální kraťas, využívající naplno možností těkavé kamery, práce s kompozicí (typicky nezvyklé Hackenschmiedovy úhly) a práce s detailem. (14.08.2014)

Přišlo mi to spíš jako školní cvičení, kde si tvůrce zkouší úhly kamery, světlo, hudbu, střih, dokonce i animaci. Ta mi zde přišla mimořádně hloupá, protože vypadá jak z pohádky Míček Flíček. Jinak samozřejmě chápu - chlápek je budižkničemu a lhář k tomu, ale ona ho má stejně ráda (knoflík), jenže on si své štěstí nechal ujet. Jenže mi přijde, že se k tomu propracováváme poněkud klopýtavě, přičemž o postavách bych chtěl vědět víc. Některé symboly snad byly klišé i v tehdejší době (potápějící se loďka). Navíc je to vlastně depka a té holky mi bylo líto, jen jsem se divil, že se nakonec nerozbrečela. (07.07.2022)