Země

Tak tohle opravdu nebyl můj šálek čaje. Skřehotavě nazpívaná houkající píseň mne varovala již na začátku a asi jsem to měla poslechnout. Ale byla jsem zvědavá, co z toho bude. Žena z města po traumatu si jde lízat rány do divočiny. Zahodí mobil, pošle pryč auto, vleze do zatékajícího srubu, nic nezná, nic neumí, pušku v kůlně, nějak to dá. Tak si pěkně hrdinčila, až málem botičkama zaklepala. To malé vzpružení v postavě lovce, který ji zachránil a filmu dal svým osudem jakýstakýs směr, to bylo žalostně málo. A to jsem přidala druhou hvězdičku za kameru! (08.03.2021)

Paní prezidentová z House of Cards si natočila komorní film, kde si střihla i hlavní roli. Herecky to dává s přehledem a režijně s tím taky nemám problém, navíc je to celý natočený v naprosto překrásné přírodě, to prostředí samo o sobě přidává body. A pak je tady ta myšlenka ohledně žalu, samoty a životního restartu i za cenu toho, že u toho můžete umřít. Na jedné straně člověk, kterej odmítá pomoc, brání se tomu a chce si to "vyžrat" celý sám. Na druhé straně člověk, kterej podá pomocnou ruku i za cenu odmítnutí, protože mu to není jedno a nechce to nechat jen tak být. Za mě milý překvapení, i když hodně smutný... připravte si kapesník. (06.06.2021)

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné. (29.06.2023)

Na môj vkus až príliš lyrické, no napriek jednoduchej zápletke to bolo skutočne emotívne (aj keď často skôr pod povrchom). Celý dej dopĺňajú prekrásne scenérie, na ktoré je radosť sa pozerať, hoci zima mi z toho bola už len na pohľad. Trápenie Edee dominovalo celému filmu, k čomu sa po čase pridal aj tajomný Miguel. Tamtá scéna keď Edee zišla z hôr do toho mestečka a navštívila Miguela, to boli riadne zimomriavky. Kiežby bol film viac extrovertný a epickejší, veľmi by to tomu celému pomohlo. Každopádne, určite lepšie ako velebený film Nomadland (ktorý sa nesie v podobnom štýle traumatickej depresie). (11.03.2021)

„Co cítíte?“ - „Cítím, že je pro mě těžké být mezi lidmi, protože chtějí, aby mi bylo líp.“ - „Takže nejste schopná sdílet své pocity s ostatními lidmi?“ - „Zkoušela jsem to, ale pak jsem si říkala, proč bych to měla dělat, proč bych to měla chtít s kýmkoliv sdílet? Stejně mi nepomůžou.“ Zdrcená žena z města, která se nedokáže vyrovnat s obrovskou životní tragédií, se uchýlí do přírody, daleko od lidí, aby znovu nalezla rovnováhu a snad i nový smysl života. Jenže vyrovnávání se se ztrátou a samotou je jedna věc, přežívání v opuštěném srubu uprostřed krásné, ale drsné přírody druhá…Fungovalo to na mě. Bavilo mě sledovat Edee procházející si nesnázemi, které nekorespondují s pohodlným životem ve města, a přitom řešící si vlastní démony. Ani na chvíli mě to nenudilo, a to i navzdory pomalému tempu a jisté míře předvídatelnosti (ta tu ovšem nijak nepřekáží). Závěr už pak byl trochu na hraně, ale vzhledem k předešlému jsem z něho zklamán nebyl, chápal jsem ho stejně jako Edee. Tento celovečerní režijní debut bude ode mě za solidní 4*. (07.03.2021)