Země

Tiché drama z divoké přírody o vyrovnávání se ženy s bolavými ztrátami zavřením se do horské boudy bez elektřiny, vodovodu a vnitřní toalety. Přijde i medvěd. A zima bude tuhá. Nejde ale o survival thriller, větší roli než medvěd zde sehraje hodný, starostlivý soused zálesák… Komorní, poměrně nevýrazná jednohubka, kterou si známá (a skvělá) herečka Robin Wright zkusila filmovou režii. (03.04.2024)

Malý, přesto neuvěřitelně silný film. O bolesti a ztrátě, se kterou smířit nejde se, ale také o naději a síle života, to vše zasazené do nadpozemsky krásných přírodních kulis. Přes pomalé tempo strhující osobní drama, plné emocí a smutku, kterým je film pohlcen stejně jako Edeeina duše. Nestydím se za slzy, protože jen málokterý film mě letos dostal tak moc. (20.08.2021)

Toto tu už párkrát bolo. Motivácia ľudí vypadnúť niekam na samotu je čím ďalej väčšia, lebo samozrejme "people = SHIT". Sebestačný sedliak = postrach nadnárodných korporácií, ale naša hrdinka sa namiesto pestovania zemiakov a chovu ošípaných mimo civilizácie rozhodne pre lovecko-zberačský prístup. To nie je jednoduché, neporadil si ani Alexander Supertramp. Našťastie sa pritrafí charakterný, vetrom ošľahaný lovec. A horúcu kúpeľ s takým výhľadom by neodmietol asi nik. (13.08.2021)

Co mají společného....Divočina, Útěk do divočiny, Země a další podobné příběhy? Za mě je to obrovská touha po klidu. Říkáš si, ze už máš vážně všeho kolem dost? Život, osud, okolí ...je to fuk jak to nazvu, úplně celé se to sesypalo, jak domek z karet. Není chuť na nic, jen se sebrat, zahodit chytrej-blbej mobil (ulevnej moment), zabalit jen trochu věcí, mapu, knihy, pár konzerv, spálit mosty, neudržely už vůbec nic a někam zmizet a bejt zmizelej. Robin Wright v sobě hledá poslední zbytky sil jak žít, jak dýchat, jak dál existovat. Natočeno v naprosto nádherné přírodě, panenské kráse Skalistých hor. Ty pohledy stojí za to, léčí podobně jako hudba a nesrovnatelně víc, než desítky léčitelů. Přesto, že RW 'skočila' z civilizace do drsný přírody nepřipravená a vybavená jen lacláčema a tuňákem, tak osud či co to bylo, zamíchal kartami a posunul, vcelku jednoduchý, dost emotivní a uvěřitelný příběh o kousek dál. Víc není co říct ... možná někdy, až pověstný pohár přeteče, tak "sbalím saky paky, přes plány všelijaký a mějte se tu fajn"! (26.02.2024)

„Co cítíte?“ - „Cítím, že je pro mě těžké být mezi lidmi, protože chtějí, aby mi bylo líp.“ - „Takže nejste schopná sdílet své pocity s ostatními lidmi?“ - „Zkoušela jsem to, ale pak jsem si říkala, proč bych to měla dělat, proč bych to měla chtít s kýmkoliv sdílet? Stejně mi nepomůžou.“ Zdrcená žena z města, která se nedokáže vyrovnat s obrovskou životní tragédií, se uchýlí do přírody, daleko od lidí, aby znovu nalezla rovnováhu a snad i nový smysl života. Jenže vyrovnávání se se ztrátou a samotou je jedna věc, přežívání v opuštěném srubu uprostřed krásné, ale drsné přírody druhá…Fungovalo to na mě. Bavilo mě sledovat Edee procházející si nesnázemi, které nekorespondují s pohodlným životem ve města, a přitom řešící si vlastní démony. Ani na chvíli mě to nenudilo, a to i navzdory pomalému tempu a jisté míře předvídatelnosti (ta tu ovšem nijak nepřekáží). Závěr už pak byl trochu na hraně, ale vzhledem k předešlému jsem z něho zklamán nebyl, chápal jsem ho stejně jako Edee. Tento celovečerní režijní debut bude ode mě za solidní 4*. (07.03.2021)