Cizinec

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)

Drobné negatívne vychytávky a malé medzery v takmer dokonalom scenári už si na mušku vzalo pár užívateľov predo mnou, takže k nim sa vyjadrovať nebudem. O kladoch filmu je toho napísané tiež veľa, možno i tisíckrát viac, ale o pozitívách sa mi píše lepšie. Wellesov príbeh má už tradične skvelú gradáciu, tempo je pomalé a noirová atmosféra s všadeprítomným napätím mi pripomenula filmy od Hitchcocka. Hlavne ten dominantný, krátky-úderný záver, ktorý sa vyznačuje všetkou originalitou ešte aj dnes. Welles ako herec dominuje ešte viac a vedie pred stádom ostatných hercov s veľkým náskokom, občas sa mu priblíži len Edward G. Robinson. 85%. (07.11.2008)

Orson Welles je pro mě génius filmu. Nejen proto, že natočil něco jako "Občana Kana", ale především proto, že byl natolik schopným tvůrcem po všech stránkách. Ve filmu "Cizinec" naprosto exceluje herecky, aby režisérky pak vyvrcholil film téměř v duchu monster filmů. A projde mu to, stejně jako klasické tmavé stíny noir filmu. Místy je "Cizinec" ke konci díky kameře a obrazu skutečně hororovým zážitkem. (30.09.2014)

Vzťah počestnej dámy a zločinca, úzkostlivo a dôsledne tajaceho pred svetom svoju hanebnú minulosť, ústiaci do manželstva bolo to, čo ma na filme zaujalo asi najviac. Teda spoločne s rozbehnutím hry na manželkino podvedomie, keďže jej vedomie bolo až priveľmi ochotné kryť manželov zločin. Prečo? Kvôli láske a nepripusteniu si vlastného fatálneho zlyhania v prípade celoživotnej partnerskej voľby. Ak k tomu pridám zaujímavý námet o chytaní po svete rozlezených nacistov a Wellesovu tradične skvelú prácu s tieňovaním, o vynikajúci film je postarané. Rád by som však na základe videného vedel dve veci: a) ako by som sa zachoval ja, kebyže zistím, že moja milovaná je v skutočnosti masovou vrahyňou b) akého pohlavia boli anjeli na kostolnej veži? (18.12.2009)

Nemal som voči tomuto filmu žiadne predsudky, i keď som si uvedomoval, že pri filme, ktorý je mojim rovesníkom budem viackrát údivom dvíhať obočie. Ale bolo to oveľa horšie. Bol som pripravený na priemerný film, veď od Orsona Wellesa som nič horšie neočakával. Ale aj na práci profesionála je vidno, keď dielo tvorí iba z nejakej povinnosti bez citovej väzby k nemu. Čakal som jednoduchý príbeh, dočkal som sa naivného príbehu na povojnovú objednávku. Známi herci mohli výsledok o niečo zlepšiť, ale skôr opak bol pravdou. Ak by tento film vo Wellesovej filmografii chýbal, bolo by to pre neho aj pre divákov lepšie. (18.02.2023)