Lifeline
Minúta večnosti
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (CinemArt)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Začnu SPOILEREM:...........Kdyby měl Havlík koule a nechal ji umřít, tak by mi možná zdrcující závěr vynahradil všechno to, co bylo předtím. Příroda pěkná, kamera to pěkně kameruje, dejme tomu, že příběh o "zúčtování" otce a dcery chvílema funguje a dokáže pracovat s modelem tátova holčička musela dospět, ale klacky pod nohy tomu háže ochotnický výkon Martiny Babišové a Langmajerovo deklamování na půl huby (jako by snad ani neuměl hrát). O to hůř pak vyzní dialogy, které šustí papírem a jsou takovým kýčovitým prototypem vztahu rozvedený otec-dcera. A pokud je film založený na tom, že si dva lidi povídají, tak je to docela průser. V rámci české tvorby jde ale o to lepší a je fajn, že se Havlík oproti svým některým ostatním peckám, alespoň o něco snaží. Téměř tři nefunkční srdce. ()
Nebývá to tak často, aby se filmaři vydali do zahraničí a natáčeli tam český film. Ačkoli v posledních letech takových filmů přeci jen přibývá, Island je v tomto případě skutečnou filmařskou exotikou. Právě krajiny samotné tvůrci využili hodně a půlka snímku tak působí spíše jako přírodopisný dokument. Se samotným dějem mám problém od počátku. Petr totiž po své dceři žádá, aby neblbla, protože po operaci by se ještě měla šetřit, přesto ji bere na náročný výlet na Island. Po dlouhých rozhovorech se vzápětí ukazuje, že to nemusí být až taková pravda. Z toho by mi logicky vyplynulo, že se operace nepovedla, ale to také není pravda. Operace nakonec proběhla v pořádku. Takže...co je tedy pravda? Přijde mi, že ze solidního nápadu zbyla jen kostra. Jako by sami tvůrci nevěděli, co si s dobrým nápadem počít a jak jej rozumně ukončit. ()
komorních filmů o tom jak se k sobě snaží najít cestu rodič s dítětem v českých končinách zase tolik nevzniká, takže v tomhle směru nemám s Minutou věčnosti vůbec žádný problém. Trochu horší je nicméně to, že se Havlík snaží svůj film nějak ozvláštnit, takže od samého začátku visí ve vzduchu podezření, že ne všechno je tak jak na první pohled vypadá (komu by to nedošlo po prostém přečtení synopse, tak ten ještě dostane "podezřelé" prostřihy do nemocnice). Film tak tak celou dobu míří k rádoby šokující a zároveň snad nejvíc provařené pointě, aby ale v samém závěru uhnul a přinesl schrodingerův závěr, u kterého si vůbec nejsem jistý jak ho chápat. Upřímně bych byl raději, kdyby Havlík zůstal u banální konverzačky v nádherných exteriérech a nesnažil se o nic navíc. Pokud si každopádně někdo za tenhle film zaslouží pochvalu a dovolenou na Islandu během covidu využil na maximu, tak je to kameraman Václav Tlapák, díky kterému se na Minutu věčnosti moc hezky dívá...50% ()
Říct mi moje dítě 64x za minutu, že je se mnou nuda, že jsem morous apod., tak mu nacpu ten plynovej vařič do prde*e ... Strašně se to vleče (a to to má 1h17min.!!!!!!!!), dialogy jak z prde*e, lokace naprosto postrádá smysl. Jako neřikám, příroda je nasnímaná krásně a Kalle mile potěšili. Dvě hvězdy s odřenejma ušima a to jen protože to nemá 2h. ()
Havlík konečně hodil komerci za hlavou a přišel s komorním příběhem v úžasné přírodě. Tady však výčet kladů končí. Minuta věčnosti je zajímává hlavně díky tomu, že šlo o improvizovaný projekt během pandemie. Pokud by se vystříhaly jen záběry na islandské lokace, tak vznikne vizuálně našlapaný dokument. Bohužel scénář je totální blábol a Babišová prostě nemůže být sympatická dcera, když je celou dobu na zabití. ()
Galerie (18)
Photo © Logline Production
Zajímavosti (10)
- Štáb používal během natáčení jak kamery, tak i filmové telefony, jejichž obrazy se museli skloubit, aby obraz vypadal celistvě. (vyfuk)
- Film Minuta věčnosti se natáčel na Islandu. „Zjistili jsme, že bychom mohli natáčet na Islandu, protože tam panovaly příznivé podmínky a k tomu všemu byl ostrov zcela opuštěný a tudíž extrémně bezpečnou lokací. Sehnali jsme si veškeré písemnosti, zjistili si podmínky příletu a pustili se do plánování toho, jak to vůbec natočit a jak se vypořádat s extrémními podmínkami a způsobem natáčení. Krajina totiž byla třetí hlavní postavou našeho filmu a museli jsme se vypořádat s technickými překážkami, které při normálním natáčení vůbec neřešíme. Island v sobě snoubí divokost a syrovost. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, gejzíry, vodopády a ledovce, ale také louky a pohoří, která mají díky klimatickým podmínkám jedinečnou barvu, jaká není nikde na světě. A doslova mystická je hora Helgafell,“ uvedl režisér Rudolf Havlík. (SONY_)
- Režisér využil letité zkušenosti z otužováním Jiřího Langmajera a zakomponoval je do filmu. (sator)
Reklama