Stručné dějiny vyhlazování

Hmmm, tak tímto se teď bude vyplachovat mozek soudružské mládeži? Další továrna na výrobu lucidních rasistů? Cestička do pekel. Numera vycucaná z palce, iracionální hovadiny, obíhající reálná historická fakta vzdáleností. kterou Země obíhá kolem Slunce, vytrhávání informací z kontextu, překrucování a ohýbání historie, kdy průměrný znalec dějin a vzniku otroctví nestačí mrkat na drát. Inu, tohle může zaujmout či ohromit konzumenta ryze populistických sólo kaprů, fakt nestačím zírat, že tenhle blábol někdo nekriticky adoruje, ale nevadí a nemusíme rozvádět, že historie světa vygenerovala nehoráznou spoustu bezpráví. ovšem toto??? Ale...  Co už taky v době, kdy LGBT zaniklo a ze dne na den vzniklo LGBTQIA, kdy pokud chceš mít přehled, koho všechno tam naládovali, zaguglíš a vypadne ti, že to A jsou Asexuálové, čímž zájmy veskrze mně sympatické původní komunity, dostávají docela zahulit, neboť jim kdosi do jejich řad, oprávněně bojujících osob odlišné sexuální orientace, nasadil i výlupka Asexuála, který fuckt nevím, za co bojuje, jaká práva a na co chce, s ohledem, že takovéto vyhranění nelze vnímat jako orientaci, nýbrž sexuální preferenci a tudíž se v tento krásný den dostáváme do vcelku zajímavé situace, kterou bych ale z úhlu sexuálních menšin vnímala spíše jako tenký led. Protože toto už ani ta sice mírně nepružná, ale docela vstřícná heterosexuální většina nemusí přejít uctivě, natož mlčky. Čili vyhlížejme odevzdaně, co přinese v tomto směru další týden, překontrolujme si všechna písmena abecedy, a trénujme si správné pořadí. Mezitím pohlédněme na demonstrující, vypasené, vyvoňané týpky, kteří za basové kérky nedali příliš, a do ulic je nevyhnal každodenní rituál, ale mírumilovná smažka, dělající bordel naštěstí na kamery, čili ještě že tak a pak si přečtěme, kterak pitbul pokousal dvouleté dítě v dětem vyhrazeném dětském koutku, majitelka ho neměla na vodítku, protože držela opici s numerem přes dvě promile a pokud chceme být moderní, zabředněme do unisono, předlouhé diskuze, v níž partička nejchytřejších rozjímá, jak je vůbec možné (!!!), že matka dítě nehlídala a co asi to odporné, nevychované dítě tomu pejsánkovi takového udělalo, že on musel, chudáček ubohý, perfektně vychovaný, kousat. A pokud někdo mrká taky jako zjara, co že se to děje, klíííd! Vítejte ve dvacátých letech jednadvacátého století. Až někomu cáknou nervy a neunese výše uvedené kontraproduktivně osnované vyrábění rasistů, homofobů a zastánců dítěte na nižším postu, nežli čokl nebo smradlavý přenašeč parazitů a toxoplasmozy, divit se nebudu. Vpravo míří i lidé velmi mírní, tolerantní, laskaví, zodpovědní pejskaři, racionální homosexuálové i kultivovaní Rómové. Jo, jo.  Dítěti brzké uzdravení, rodičům hodně sil, pomateným zastáncům extrémních blbin viz. tento dokument špetku mozkových buněk, čoklům zapnuté vodítko, jejich majitelům maximálně birell a zbytku příčetných hodně sil. Tohle bude ještě jízda, přátelé… (10.07.2021)

Smutné zhodnocení dědictví kolonialismu, které nepřekvapivě zvedá žluč méně přemýšlejícím jedincům, kteří vůbec nepochopili, o co autorovi dokumentární minisérie šlo a vlastně o čem série vůbec byla. Nejde o to, co by jiní dělali (či nedělali), kdyby byli na pozici bílých dobyvatelů, historie je taková jaká je (tedy pro méně chápavé - první světová koloniální impéria byla prostě bělošská a běloši zavedli rasistické nauky o podřadných rasách mimo jiné bohužel i kvůli vlivu/na základech křesťanství - někteří další pak kopírovali). Mnozí v západním civilizačním okruhu před touto historií zavírají oči, chtěli by zapomenout, vymazat ji a možná i z toho důvodu ukazují rádi prstem na vinu všech ostatních - ale právě proto je důležité si ji stále připomínat. Aby se něco podobného už nikdy neopakovalo (a pak je tu samozřejmě ještě jedna věc, kterou ve svém hloupém, rasistickém pohoršení všechny zdejší sněhové vločky přehlížejí - tato dokumentární minisérie si nedala za úkol pojednávat o všech genocidách a zločinech historie, ale pouze o krvavém odkazu, který ve světě zanechal bílý muž, resp. přesněji Evropan. A obrovskou, pravděpodobně vůbec největší roli v zotročování a v drancování světa, jakou hráli Evropané, snad nikdo zpochybňovat nebude. Pokud ale někdo bude chtít v budoucnu přijít se sérií o historických zločinech muslimů nebo s nějakou sérii, která bude pojednávat o veškerých genocidách v historii, nikdo mu v tom bránit nebude). Opravdu, není problém, že bychom neměli vědomosti, ale chybí pokora přiznat chyby minulosti. Pak není divu, že se k moci stále mohou dostávat lidé jako Trump či Bolsonaro. Jinak formálně taky velmi povedené a profesionálně provedené, i když hrané filmečky byly spíše zbytečné a mnohem působivější a hrůznější byly různé archivní záběry a fotografie. Trochu jsem si taktéž musel zvykat na neobvyklý, ne úplně líbivý hlas režiséra a vypravěče, ale to zmiňuji jen pro úplnost mých dojmů. Snad se jednou někdo dožije toho, že tento tragický koncept dělení ras (a etnik) úplně zmizí, všichni jsme lidé, vždycky jsme byli a vždycky budeme. Ale předsudky,rasismus a xenofobie se překonávají těžce (a neříkám, že ty obavy někdy nemají aspoň do určité míry racionální důvody, na vině nejsou jen lidé s bledou pokožkou, ale i ostatní, rozdíly mentalit a kultury jsou někdy téměř nepřekonatelné, to je taky naneštěstí zatím pravda). Ale jednou se to snad podaří. Nebo se navzájem vyhubíme. I když důvodem bude spíše než rasismus lidstvo od věků ovládající chamtivost a hloupost. 8/10 (01.05.2022)

Esejistickým stylem a tematickou rozbíhavostí to připomíná tvorbu Adama Curtise. Peck je ovšem až na občasné záblesky černého humoru vážnější, osobnější a využívá i hraných sekvencí, mnohdy docela brutálních, které nás vytrhávají z konceptu záměrnými anachronismy a v nichž Josh Hartnett skoro pokaždé ztvárňuje rasistické hovado. Peck na různých epizodách z dávných i nedávných dějin, od křížových výprav přes holocaust po dnešní pochody nácků, zkoumá, jak byla „odchylka v pigmentaci“, tedy bílá barva kůže, „přetavena ve zdroj moci“. Zajímají jej příběhy, na nichž je založené přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy. Při vršení příkladů toho, jak bylo štěstí některých lidí vykupováno bolestí mnoha jiných, se staví do pozice zaujatého vypravěče, ne neutrálního historika. Proto se neostýchá používat slov, na která v seriózní sociologické nebo antropologické studii zřejmě nenarazíte. Andrewa Jacksona na rovinu označuje za vraha Indiánů a mluví o tom, jak Belgičané vyrabovali Kongo nebo jak ve Spojených státech dodneška probíhá genocida původního obyvatelstva. Na podporu svých argumentů využívá záběry z Triumfu vůle i westernů Johna Forda, citáty Thomase Hobbese, parádní animované mapy, vypiplané animované sekvence, rozpohybované klasické malby i domácí videa Evy Braun. K tomu zní vedle jeho ponurého hlasu široký výběr hudby od funku po klasiku. Způsob, jakým za sebe (někdy i na sebe) jednotlivé obrazy a texty klade a jak chytře nás jejich prostřednictvím staví před fakta, která jsou z naší kultury po staletí vytěsňována (takže jsme si vůči nim nevypěstovali žádnou vnímavost), je přitom sám o sobě tak sugestivní, že mě vizuální složka chvílemi pohltila do té míry, až jsem zapomněl poslouchat komentář. Nejtransgresivnější dokument posledních let. (16.04.2021)

Není to nic, co bych neznal, nebo něco o čem bych vůbec nic nevěděl, přesto mě to dost odzbrojilo. Čtyřdílný dokument o nadřazenosti bílé rasy a potlačování těch druhořadých splnil do puntíku svůj účel. V průběhu několika staletí shrnutí historie od obchodu s otroky, vybíjení indiánů, po Adolfa Hitlera a tu správnou, bílou, americkou demokracii pěkně v praxi. Velmi sugestivní, na druhou stranu to lze dost dobře pochopit. Když potom čtu poučování o lidských právech a demokracii od států, které se v historii podíleli na různých genocidách a vyvražďování víc, než kdokoliv jiný, musím se jen potutelně pousmát. Na rozdíl od mnoha milionů těch "nesprávných" lidí, co zdaleka takové štěstí neměli. (20.04.2021)

Unikátní kontrast rozmáchlosti a intimity v tématu, které je tím těžší, čím méně se snažíme zakrýt jeho přímočarost. Možná jsem čekal trochu efektnější tečku, to bylo moje jediné větší zklamání - na konec to vlastně jen zopakovalo teze, které to říkalo celou dobu a rozhodně jsem nabyl pocitu, že by to celé šlo sestříhat o epizodu kratší. (04.05.2021)