Odpolední láska

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů. 80% (14.08.2007)

Láska a Paříž. V mnoha filmech se tato dvě slova spojují, ale v žádném to není činěno takovým způsobem jako v Love in the Afternoon. Po romantickém úvodu o podobách lásky v Paříži se objeví cynické soukromé očko, které zcela neromanticky na těchto láskách těží. Tentokrát se ovšem nebude jednat o nějaký jeho případ, ale o dceru, která se právě kvůli povolání svého otce zaplete do vztahu se starším mužem. Jenže někdy věk nevadí. Ani když je on už prošedivělý seladon a ona naivní holka. Romantika největšího možného kalibru, občas nahořklá, občas viděná ironickým pohledem a občas očima zamilovaného děvčete. Dokonalé. (Jen ještě poznámka na okraj. Já být na místě hlavní hrdinky, tak Flannagana nechám s klidem zastřelit. Takových hovad, pro které jsou ženy jen nástrojem k použití, by se našlo. Žádná škoda.) (29.12.2008)

"To je to město. Paříž, Francie. Je prostě jako ostatní města, Londýn, New York, Tokyo... až na dvě věci. V Paříži lidé lépe jí... a v Paříži se lidé milují, dobře, třeba ne více ale určitě více častěji. A to kdykoli a kdekoli. Na levé lavičce, na pravé lavičce a mezi nima. Dělají to za dne a v noci...". Tak tento fim ma dostal už na začiatku. Očakávala so od neho veľa a to očakávané sa mi aj patrične ukázalo :) Skvelá Audrey Hepburn, starý ale za to šarmantný Gary Cooper tvorili skvelý "pár". K tomu tá hudba, kontrastná čierna a biela, Paríž, cigáni, cello, Ritz,... Hlavou mi ešte stále pobehuje melódia Fascination a na tvári stále ostáva milo uspokojujúci úsmev, ktorý vo mne toto všetko vyvolalo. (22.08.2010)

Velmi vtipná a originální romantická komedie s neuvěřitelné sympatickou ústřední dvojicí G.Cooper, A.Hepburn s výtečným scénářem. Spousty humorných situací a především i skutečně uvěřitelné kouzlo mezi oběma, hlavně v druhé části filmu kdy se Audrey zpovídá kolik že měla už lásek. Sledovat jedině v originále doporučuji, je to veliký rozdíl. 90%. (22.11.2014)

"Teď mi řekněte vše, co o ní víte. - Vím, že se nejmenuje Adolf." Chlípný svůdník a svůdný chlípník v osobě pana Flannagana mě bavil a co teprve Ariane. Ta byla ve svém fantazírování úžasně roztomilá, takže jsem jí hrozně fandil, i když jako pragmatik jsem byl trošku zklamán z její nepříliš propracované strategie. Také tempu vyprávění v tomto případě nelze vyčítat přílišnou svižnost, nicméně atmosféra byla báječná, cikánská kapela brilantní a skvělými hláškami se rozhodně nešetřilo. (18.04.2016)