La Vocation suspendue

Kdo si dá Hypotézu ukradeného obrazu, už zjevně většinou vynechá Vocation suspendue: není se čemu divit, "jednou stačí". A přitom mi přijde, že ve Vocation najdeme sice podobné motivy, ale ne už tak holé a vyšponované, zato organicky začleněné do relevantního celku, který odpovídá atributům hraného filmu, a především Ruizovu světu tak, jak ho budoval až do pozdních prací. Vidím tu vliv Bressona a samozřejmě Buñuela. Ale narozdíl od Bressona toto není asketické pro askezi (anebo pro to, aby askeze chytala jiný díl reality), a narozdíl od Buñuela je výraz filmu velmi vážný, ba řekl bych potemnělý. Úžasná kamera! Jako vždy od Viernyho. A François Simon je tu jak drahokam v kartuši. Ruiz do filmu vkládá i svou deziluzi z revoluce v Chile: "dominance jedné třídy rozvíjí průmysl, ten však plodí proletariát. Proletariát s sebou nese vandalství, rozvrat rodiny, bídu a vzápětí revoluci. Kdokoliv souhlasí s revoltou davu, musí vzápětí souhlasit i s neúprosným útlakem, s diktaturou proletariátu. Přílišná mužnost rozpoutaná ve světě takto ohrožuje spiritualitu v zásadě matriarchálního charakteru církve: stejně jako když v Apokalypse Drak pronásleduje Ženu, která porodila Syna. Nezřízená mužnost pak ve smyslu růstu produkce a sociálního neklidu uzavírá svůj vlastní kruh hříchu. Sociální kalvárie je jeho posledním stupněm. Mučící komory jsou pak posledním vynálezem těchto „mužných hodnot“. Ve vztahu mezi podezřelým a zrádcem, mezi obětí a katem zakládají hluboké tajemství sodomie." (31.12.2023)