Kolo štěstěny a fantazie

Vztahový film natočený ve stylu Linklaterovi trilogie "Před", který je rozdělen do tří na sobě nezávislých krátkometrážních snímků o délce cca 40 minut. Základní motivy jednání hlavních postav jsou u každého příběhu jiné. Pro první snímek, pojednávající o problematice druhých lásek, jsou charakteristickými motivy žárlivost a majetnictví. Příběh je zpracován velmi dobře, je dostatečně silný a disponuje překvapivými elementy. Čtyři hvězdičky. 👍 Pro druhý snímek, pojednávající o nebezpečích, plynoucích ze vztahu student - profesor, jsou charakteristickými motivy pomsta a pokušení. Hodnotím jej jako ten ve filmu vůbec nejlepší. Pět hvězd. 👌 Pro třetí snímek, pojednávající o vysněném přátelství, jsou charakteristickými motivy přání a pochyby. Ačkoli je tento příběh naplněný lidskostí a spousta diváků se s ním dokáže nejlépe ztotožnit, je ze všech tří nejslabší. Dvě hvězdy. 😕 Aritmetickým průměrem 5-4-2 je výslednou známkou čtyřhvězdičkové bodové ohodnocení a doporučení všem divákům, vyznávající dlouhé dialogy mezi postavami. 👍 (KVIFF 21.08.2021) (12.09.2021)

DRIVE MY CAR mi přišlo silnější. Hamaguči sice umí napsat dobré dialogy, ale ani on se nevyhne vatě. A nabízí se otázka, proč tedy vlastně volit film? Zda by těmto komorním dramatům nesedělo spíše divadlo. Jelikož kamera je nenápaditá. Povídka č. 1 má banální obsah milostného trojúhelníku. Ale je uvěřitelná, dialogy sedí. Povídka č. 2 je nejlepší. Vztah profesora a žákyně. Metafora otevřených dveří. Zajímavý a uvěřitelný zvrat. Povídka č. 3 je hravá. Vztah 2 žen, které se léta neviděly. A které se znají/neznají. (17.12.2022)

konverzační mozaika vyprávějící tři na sobě nezávislé příběhy, jejichž společným jmenovatelem jsou mezilidské vztahy a vše co k nim patří od komunikace, přes lásku, žárlivost, přátelství, pokušení, nevěru atd. Upřímně mě překvapilo jak moc mě tenhle Hamgučiho kousek bavil navzdory tomu (nebo právě proto), že se v něm vlastně nic extra zásadního nestane a naprostou většinu času se jen mluví o běžných a všedních věcech. V každém ze tři příběhů se dá najít něco v čem se divák může poznat a je úplně jedno jestli je Japonec nebo Evropan...70% (31.05.2022)

Posledný príbeh je najmenej konzistentný. Ale nedá sa mi uprieť mu určité kvality, pretože ak sa Hamagučimu nedá vyčítať jedna vec, tak je to nápaditosť s ako pristupuje k ľudským emóciám. Jeho filmy sú komplexné, civilné, jednoduché a predsa niečím špecifické, čarovné a zaujímavé. Aj keď tých filmových formálnych prostriedkov tu je pomenej a celé to pôsobí ako scény z divadelného predstavenia. Každý jeden príbeh má v sebe niečo čarosmutné. Jedná sa o drobný výsek zo života hlavných hrdinov v ktorom nachádzajú určité potešenie, alebo si vďaka nim uvedomia dôležité veci. Aj napriek všednosti sú filmy zvláštne iné. Nie úplne zakotvené v realite, ale v niečom predsa len také, že ju skvelo popisujú. Príde mi to ako keby som čítal nejaký výborný román od japonského autora. Napríklad aj toho Murakamiho, ktorého Drive my Car práve Hamaguči adaptoval. Po tomto filme sa na túto jeho adaptáciu teším zase o trochu viac. Mierne nadhodnocujem. Ale viem, že mi niektoré úseky ešte dlho budú chodiť po rozume. (09.12.2021)

Tak Hamaguči nebude můj oblíbený Japonec. S mezilidskými vztahy je to složité všude, ale v zemi vycházejícího slunce z mnoha důvodů zřejmě ještě více, a tak všechny postavy tohoto filmu od sebe odcházejí s tou jejich typickou bolestivou melancholií samoty. Nepřetržitý sled dialogů mi běžně nevadí sledovat, ale zde jsou tak fádní, až je výsledek zcela unavující a neuspokojivý. Kolo štěstěny a fantazie je tak jemné a křehké, že po skončení titulky rozfouká vítr, a nezbude vůbec nic. (02.04.2023)