Michal David - žít tak, jak se má

„Jo Míša ten si žije…johoho to je pohoda…“ Michal David a jeho bohémský život na Kanárech…ach jo taky bych někam už konečně vypadl – to je ale to jediné co mu tak závidím. V tomto dokumentu jsem se převážně dozvěděl co všechno vlastní buď ON, jeho rodina, předci, nebo jim to bylo režimem vzato…hm, každopádně některé jeho písničky jsou super, rád si je poslechnu…Prachy si vydělal, žije jak žije – hlavně že je spokojený, složil a natočil pár písniček, které hraje pořád dokola (ale tak když to lidi baví a platí mu, proč ne…). Mimo to maká i pro muzikály nebo jiné zpěváky /zpěvačky – tož užívej Vladimíre a dej si COLU… (21.03.2021)

Dokument o lhani si do kapsy. Medajlonek odporneho hnoje - skoda, ze to nejde vymazat. "Vsichni vi, ze jsem dobry muzikant, ale nikdo to nerekne nahlas", "Ja jsem nebyl velky milovnik komunistu" fuck me not! Jdi doprdele kolovratkovy bolsevicky hajzle a hlavne uz nic nenahravej! Proc tam pricmrndaval Fananek nebo Rudy Linka? Nevim. (23.03.2021)

To klouzání po povrchu přeci jen odhalilo něco, co si Michal David ve své samolibosti nejspíš ani neuvědomil, když se nechal sluníčkově zdokumentovat. V jeho typicky nabubřelém podání se z toho totiž stala přehlídka bezostyšné arogance a namachrovanosti, ze které se soudnému člověku musí zákonitě udělat šoufl. Pokud se opravdu má žít a tvořit jenom pro peníze, tak jsem se tu ocitla asi omylem. (50%) (27.06.2021)

Nejsem sto posoudit, zda Michal David žije tak, jak se má, ale dokument to byl rozhodně zajímavý. Lehce zidealizovaný (konec konců, kdo by o sobě chtěl natáčet něco hnusného), trochu populistický, ale jako celek docela obsyžný. Michal má zajímavou rodinnou minulost, jeho vkus světské rozhodně nezapře, ale ať se to někomu líbí, nebo ne, svůj velký podíl v české pop kultuře rozhodně má a není vůbec malý. Nejsem fanoušek jeho písniček, stejně jako jsem nikdy nebyla příznivec filmů s duem Vaculík a Tofi, ale lidem se to zjevně líbí a znám mnohem horší protagonisty organizovaného řevu, jenž se hřejí na výsluní, takže proč ne David. Navíc jeho muzikály jsou dobré, také ne všechny, ale třeba právě Kleopatra se fakt povedla. A ten fon na čarodějnice po revoluci si zjevně nazasloužil. Za mne jen jedno, škoda, že nezůstal u toho jazzu, protože ten mu fakt sluší víc. (07.09.2021)

Nikdy jsem neměla ráda hudbu Michala Davida. V době Poupat jsem ji nenáviděla. Michal David je pro mě Zdeňkem Troškou hudby, i když uznávám, že i lidé bez vkusu mají právo na kulturní vyžití. Za léta, co kazí lidem hudební vkus Michal David se z malého nafoukaného kluka stal obtloustlý plešatý náfuka. Hudbu píše stále stejně špatnou. Vlastně až díky tomuto dokumentu jsem se dozvěděla, že období, kdy od něj měly mé uši klid, bylo věnováno nenávisti davu, který mu spílal, že se David ztotožnil s minulým režimem. Byť jeho hudbou hluboce pohrdám, tak s tímto prohlášením naprosto nemohu souhlasit. Pak by bylo podle stejné metody nutné odsoudit všechny umělci, kteří si dovolili za minulého režimu pracovat. Z toho stále ještě moderního honu na komunistické čarodějnice je mi nedobře. Netušila jsem, že budu Davidovi jeho comeback přát, ale díky tomuto zjištění se toho snad i dopustím. Navíc jsem v něm objevila i skutečného muzikanta, jeho přiznání, že vlastně poslouchá úplně jinou hudbu, než která ho živí, je pro mě příjemným překvapením, Za ještě větší překvápko považuju, s jakou bravurou a hravou lehkostí hraje jazz. O to smutnější je, že tenhle evidentně skutečně talentovaný muzikant skládá to, co skládá. To je ukázkové mrhání talentem. (22.03.2021)