Triumf vůle

Adolf Hitler, největší politik světa, geniální propagatér a mizerný taktik, se nám v tomto dokumentu představil ve své čiročiré nádheře. Ostatní postavy hrály, snad až na Rudolfa Hesse, třetí housle a počet záběrů, ve kterých se objevily, by se dal spočítat, například v případě Reinharda Heydricha, na prstech jednonohého koně. Vůbec jsem se u Triumfu vůle nenudil. Naopak. Byl jsem ve stálém natěšení na další scénu, na další projev, na další pohled do tváří zakomplexovaných nacistů. Nevyskytuje se tu žádná nenávist ke konkrétním národům a rasám, není tu žádná propaganda k válečnému tažení. Zatím se jedná "pouze" o utvrzování národní hrdosti, jedinečnosti, nadřazenosti a o vnucování myšlenky národního socialismu. I tak to ale Áda dokázal opepřit svou dokonalou vizáží, slovníkem a nenávistnými pohledy, které znají snad všichni uvědomělí obyvatelé této planety. Konec dokumentu je jeho jednoznačným vrcholem, který dokáže v těle diváka rozproudit řadu téměř nepopsatelných pocitů od znechucení, nenávisti, přes někdy až zvrhlé potěšení, radost a obdiv až po odsouzení či pochopení. Avšak... Leni Riefenstahl....rada pro příště....Méně pochodů a hudby a více projevů a řečnických obratů! (02.08.2006)

Po filmové stránce bych řekl, že Riefenstahlová zvládla svou práci perfektně. Hitlerovská propaganda z filmu čiší nejen zásluhou frenetických projevů führerových nohsledů i jeho samého, ale i díky mistrovské práci s kamerou a hudebnímu podkresu. Riefenstahlová prokázala jak cit pro detail, tak i pro celek, navíc je film i dobře sestříhaný, takže v tomto směru je to čistých 5*. Tu jednu ale musím odebrat za obsah. Usilovné budování kultu osobnosti pomocí hysterických výkřiků "Hitler je Německo, Německo je Hitler" apod., Hitlerovo "tlačení" na národnostní cítění a potřebu jednoty, to vše navíc s odvoláním na boží poselství, k tomu pak šiky pochodujících či v pozoru stojících vojáků, pracovních jednotek, mládeže, nadšeně hajlující davy, stejně jako čumilové v oknech domů - věřím tomu, že ve své době tohle dokázalo s lidmi pořádně zamávat a že řada z nich z podobných snímků získala jakýsi pocit sounáležitosti a jistoty. Kam to ale vedlo, víme všichni... (24.05.2013)

Remeselne perfektne spracované a propagandistický účel dokonale spĺňajúce, ale nedokážem sa odosobniť od príšernosti názorov, aké to propaguje. Už od úvodného veľkolepo nakrúteného príletu je jasné, koľko bola Leni Riefenstahlová ochotná spraviť pre pôsobivosť svojho diela a o jej presvedčení môže byť môže mnoho pochýb. Zospodku snímaný Hitler v titánskej póze, sfanatizované salutujúce davy usmievavé detské tváričky nevynímajúc, oslavné chválospevy v pozadí, zábery na tisícky súdržne pochodujúcich robotníkov a vojakov – všetko ukážkové znaky nechutnej propagandy. Úplne to zaklincuje Hess, sľubujúci vernosť Vodcovi v mene celého národa, nasledovaný vlnami radostného potlesku. Ťažko posúdiť či sa Riefenstahlová s opľutia hodným posolstvom tohto dnes už historicky významného diela stotožňovala (prikláňam sa k názoru, že áno), ale zachytila ho tak presvedčivo a búrlivo, že hodnotím kompromisom medzi „odpadom“ a 5*. (5/10) (24.01.2012)

Triumf Vůle se dá hodnotit podle mnoha různých kritérií. Těžko se samozřejmě odhlíží od skutečnosti, že triumfuje tu především propaganda adorující stranu a vůdce, jež už nějaké ty zlé činy mají za sebou a ještě horší před sebou. Jde o propagandu účinnou? Inu dnes již jen těžko ze svého zážitku posoudíme, jak monumentalizující a heroizující snímek utvrzoval sounáležitost Parteigenossen. Můžeme se uklidňovat vědomím, že na nás Triumf nepůsobí, neboť my jsme již nad barbarské časy meziválečné doby povzneseni a nad ně kultivováni. Přesto i nás může zamrazit při vědomí jaký filmařský talent se dal do služeb nacismu. +++++ Můžeme se tázat i: "Měl bych se na to podívat?" Ale samozřejmě, chci-li si říkat "vzdělaný", nevyhýbám se Kapitálu, Mému boji, klasické mechanice, ani Triumfu vůle. A pak se podívat na propagandu současnou, která se jistě ještě chytřeji než my učí ze svých vzorů a taví je tak, abychom stále podléhali jejímu volání. Snad však Triumf může posloužit jako vakcína proti aktuálnějším a rafinovanějším virům dnešní politky. +++++ Triumf však ještě není otevřeně "pekelným snímkem". Zdá se mi býti silnější i nebezpečnější propagandou ta, která někoho očerňuje, jež říká: "Dej si pozor!" než ta oslavná, Triumfální. Stát v němém údivu či volat v extatickém vytržení: "Heil," nás bez dodatku: "Bij Žida!" nemusí příliš vzrušovat. Výzev ke krutostem se v Triumfu, pokud se pamatuji, mnoho nevyskytuje, pokud vůbec. Přesto je vhodnou základnou pro další politickou práci, jejíž výsledky právem neblaze prosluly. Dnes řada státníků a jiných osob s vlivem na politické dění přednáší projevy podstatně brutálnější. +++++ Udělte tedy hvězdy za film stvořený s umem, ale plný nudných projevů, poučný nejen pro historiky, ale propagující nacismus, jednu z nejnenávistnějších ideologií dějin. Já dávám opatrnické tři, berte je s rezervou. (17.04.2007)

"Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády. (02.11.2005)