Nové recenze - TOP uživatelé

Netvrdím, že jsem přestal dýchat, nicméně třináctá a čtrnáctá epizoda skutečně stojí za to. Už dávno není cesty zpět. Měsíce jsme poslouchali, že vše dělá pro rodinu. Ovšem přesně kvůli tomu, co dělá, o rodinu přichází. V jednom případě doslova. Říkal jsem, že tahle partička nácků okolo Todda ještě zamíchá kartami. A je to tady… Jesse skončí v díře a Walt kutálí svůj sud. Gradace posledních dílů je neuvěřitelná. Každopádně epizoda Ozymandias se na IMDb (jaro 2024) chlubí čistou desítkou v hodnocení.

Na začátku byl otec od rodiny, učitel chemie, obyčejný člověk, ze kterého se s postupem času stává velké zvíře organizovaného zločinu. Kdy sakra ta dobrota zmodrá? A není 76 % furt zatraceně málo? Walt se k vaření nehodlá vrátit, raději znásobí cenu na hlavu. A ta hlava patří Jessemu Pinkmanovi. A neváhá do koloběhu událostí znovu zaplést Andreu a jejího syna Brocka. Jesse s pány z DEA mezitím vytáhnou z rukávu prvotřídní léčku. No jo, když jde o prachy, Walt nezná bratra. „Marie, dostal jsem ho. Vinný do morku kostí!“ Silné, hodně silné.

Ale nóóo jistě, zase žralok v tom samém zálivu a zase hlad jak kdyby tejden nejed, samozřejmě je velkej jak hovado a nesmí chybět ani kultovní žralokobijec Roy Scheider, já bych bez něj v 70 letech k moři radši vůbec nejel. Neřikám, že to byl úplný debakl, asi nejlepší bylo, když pan režisér nechal kameru zabírat jen moře, protože jak se začal pokoušet o akci, volal jsem Frank Drebina, vrcholovej kousek přijde ve finálovce s vrtulníkem, to jako byl v kině někdo kdo se nesmál a vzal to vážně ? No koukal jsem, že mě ještě čekají další díly, mám dojem, že trojka je o tom, že do toho zálivu přijede žralok - táta jedno z těch dvou z předchozích dílů a rozjede rodinou mstu, tak to už se fakt nemůžu dočkat až to uvidím. Doufám, že bude stejnej i šerif, dítě v ohrožení, lodičky, ukouslá ryba atd. Tady mě mrzí, že to není vysloveně 30 případů kapitána Brodyho a ve všech  30 případech by do zátoky přijel žralok, to bejt šéf TV tak nevysílám nic jinýho.

Mě tohle přišlo jako velmi věrohodná vztahovka. Může možná působit chladně a odtažitě, ale pokud se člověk přisaje na hlavní hrdiny, tak ten jejich zmatek v tom co vlastně chtějí v partnerském životě je za mě velmi dobře trefenej. Bohdane, koukám, že si se natačení vysral, docela škoda, protože nic podobnýho si teď z hlavy nevybavuju a originalita a reálnost je to co se český kinematografii zoufale nedostává a ty si jí to dal.

Pozor on je tam docela efektivní humor a cynismus z Irwina jede taky kvalitně. Odsejpá to, baví to a potvrzuje fakt, že Chase v 80´letech byl king.

Na tohle jsem najel jen a jen kvůli Mišelce, protože pro ní cokoli, tedy i 115 minut svého života. Což si taky vzala, ale bohužel že bych za to něco dostal já to se říct nedá. Filmu by prospěl jiný název, jenže to by se zase neprodávalo, ale takhle to vypadalo opravdu jak patlanina, která nevěděla jestli je dvojka něčeho kultovního a nebo je to úplně něco jinýho.

Opět je tu zlepšení oproti předchozímu dílu. Rogue je tu bezkonkurečně MVP (taková Nevěsta z Kill Billa na steroidech), máme tu oficiálně nového X-Mena v podání Nightcrawlera, odhalení nové hrozby v podobně Bastiona (jsem snad jedinej, kdo si myslel, že ho dabuje Jeff Goldblum?), nějaká přeživší z Genoshkého masakru a a taky nějaká překvapivá camea. Tempo týhle epizody bylo fakt vražedné, takže se divím, že se všechen obsah vešel do 30ti minutové stopáže. No, figurky jsou rozdány na šachovnici a teď tu máme před sebou poslední akt nové velkolepé série X-Men '97.

Miles paří. Milese právě kopla do řiti Brie. Miles sbalí Shailene. Miles se vyspí se Shailene. Miles hledá svého tátu. Miles stále pije. Miles odkopne Shailene. Miles nakonec ... Ten film je prostě narvaný událostmi a navíc je všechny předkládá s naprostou samozřejmostí. Každý jsme si ty léta před vysokou prožili. Většina z nás dělala stejné chyby. Rozhodně zajímavý kousek. 70%

Už mám od Larse něco málo nakoukáno a třeba Antikrista jsem si ani nedovolil ohodnotit. Jack staví dům se mě docela i dost líbilo. Nymfomanka mě naopak neoslnila. Melancholie mě bohužel nudila. První díl Justine byl ještě zajímavý a vyvrcholil nalitím si čistého vína. Druhý díl Claire se ovšem nepříjemně táhl. Přes plejádu známých herců nemůžu dát více než 40%

Co dodat k vítěznému filmu 25. festivalu české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu z Nového Města nad Metují? Snad tolik, že se divácké preference mění v průběhu času jako májové počasí. Zdeněk Troška si zřejmě potřeboval odpočinout po náročné anabázi s Andělskou tváří a naplánoval si další klasické jihočeské letní natáčení s partou svých blízkých. Z dnešního pohledu překvapí přemíra vtipů a prostředí, které další pokračování Kameňáků už odmítlo. Pořád ještě se tu vzpomíná na socialismus, erotický noční podnik financuje židovská rodinka, zdegenerovaná šlechta jakoby vypadla z úplně jiného žánru a stejně tak místní klášter. Příšerný zážitek už to byl tehdy, zpětně bych to označila jako dojezd devadesátkových omylů, kam spadají všechny ty restituční komedie a blbiny oceněné Plyšovým lvem.

Místy je to tak extrémně šílené, že na to nikdy nezapomenu. Naprosté pure gold situace vznikají z interakcí Žilkové a Bendové, což jsou naštěstí herečky, které pochopily v jakém žánru se pohybují. Z dvojice Krampoul a Bittnerová slzím dojetím, protože ten timing tam prostě je. Z mnoha dalších výkonů je čitelné, že jsou to vědomé a lety vyzkoušení kariky, jako v případě Vydry nebo Navrátila. Pak je tu určitá sorta tváří uvyklá vystupovat po boku Ivana Mládka, čímž vzniká určitá nostalgie po Čundrcountryshow. No a v neposlední řadě je tu pár bonbonků a sexy hostovaček Angel Wicky, Alexis Crystal nebo mojí dávné lásky Evy Čížkovské.

Ťamani si udělali svojí verzi Anakondy. Po trikový stránce je tu sice vidět, že lidová strana do toho nasypala nějaký ty prachy na efekty, ale to je to jediný co tu stojí za zmínku plus možná i některý doslovný scény překopírovaný z Americkýho originálu kterej možná nebyl žádným skvostem, ale proč něco takovýho oživovat a recyklovat v současných podmínkách je mi záhadou...25%

Vaugh už bohužel naprosto vyčpěl přesně jak jsem se obával. Poslední Kingsman měl ještě jakž takž úroveň, ale tohle už je jenom totálně převařená nechutná voda pro plebs co si jdou do kina tak maximálně hrát s mobilem a na co, že to vlastně šli je ani tak nějak vůbec nezajímá. Já jsem tam díky bohu prozíravě nakonec nezamířil a tak můžu bejt tolerantní a dát na tenhle splašek od tvůrce kterej už je jenom těžce svým stínem aspoň 15%

skvělá filmová esej Wima Wenderse o tom, jak krásný to je být údržbářem veřejných záchodů.

Toľko chvály na tak primitívny film som už dlho nepočul. Drsná akcia, super akčné scény a súboje, všetko sa tvári strašne vážne... No až na to, že ten vlasatý a bradatý alfasamec priletel na rozprávkovom vianočnom voze so sobím záprahom... Skĺbiť rozprávkovú postavu s vážnou akciou plnej krvi a scénami plných vulgarizmov to chce asi totálnu scenáristickú bezradnosť alebo ja neviem. Celý film som mal zmiešané pocity. Celý čas Santa s niekým bojuje, celý od krvi...Mám sa o neho báť? Nie, je to predsa Santa, ktorý na záver zase pekne odletí do psej matere, tak prečo tak vážne? Komédia? Myslím, že som sa ani raz nezasmial, skôr ma oblievali pocity trápnosti. Celkovo nezmyselný mix žánrov, ktorý len ťažko môže fungovať, teda aspoň u mňa nie. 40%.

2/2 Jeden z mnoha dokumentů na téma předčasného úmrtí Brittany Murphy (1977-2009). Je to drama ve stylu true crime stories, takže každá banální informace je podkreslená dramatickou hudbou, vypovídají důležití a relevantní lidé z jejího okolí, dokonce i patoložka, která ji pitvala, ale taky mají svůj prostor influencerky a výpovědi lidí, kteří někde někomu podrželi dveře. Je to pestrá směs. Nechybí bulvární novinář, komplexní výpovědi dávají Alex Merkin a Kathy Najimy. Velmi vzrušující na celém případu je osobnost manžela Simona Monjacka. Manipulátora a patologického lháře. Tady mluví i jedna z jeho dřívějších partnerek Elizabeth Ragsdale a to je maso, dokonce tam byly dvě nepřiznané rodiny. Tenhle příběh zmařeného života je slušná směs toxicity showbussinessu, nezdravých měřítek krásy a klasického zavírání očí před neštěstím druhého.

Druhá část série přímo navazuje na první, akorát se děj přesouvá do temné země Transylvánie, což je ve skutečnosti temné komunistické Československo. A česká stopa je zde více než výrazná jak v exteriérech a interiérech - pražský orloj a Č. Krumlov vedou, tak i co se týká herců a filmového štábu. Výborný je přesah do fantasy, kdy část se odehrává na hradě a jeden má pocit, že jde o takový ten fantazijní bezčasý středověk. Noční hřbitov, kostnice a skvělé hradní interiéry plné svící. Ch. Lee je jak jinak jedinečný, jen jsem každou chvíli čekal, že mu vyjedou špičáky. Nechybí nahota, vlkodlačí švédská trojka, vystřelené oči v doprovodu rubínových fontán a potyčka s vlkodlaky v lese. Pěkná kamera, dobrá hudba, škoda, že nevybrali nějakou echt gotickou kapelu, ale budiž - každopádně takové XIII. století teprve čekalo na přerod, páč v roce 1985 vznikla kapela HNF. Dávné hodnocení zvedám o jednu hvězdu, páč jsem si film tentokrát více užil, všechno české mi dělalo neobyčejně dobře, a při srovnání, co vzniká v posledních letech, mě tohle prostě bavilo.

"Nakoniec nie sú vaše ciele o nič vznešenejšie než tie naše..." Nečakal som, že po pecke 1883 príde ďalšia historická dráma, ktorá ma úplne dostane. Dúfam, že to ostane ako miniséria, myslím, že ďalšiu sériu nepotrebuje, všetko je jasné, uzavreté a divák i kritici nadmieru spokojní. Neviem si predstaviť nikoho lepšieho v roli Toranagy ako herca H. Sanadu, ktorý ma už dávno očaril filmom Soumrak. Zoznámime sa s množstvom postáv, jedna lepšia než druhá. Sympatické, sympaticky nesympatické, všetky výborne zahrané. Výprava i atmosféra je dychberúca, nemusel by sa hanbiť ani hollywoodsky veľkofilm za stovky miliónov... Názov možno mylne navodí dojem veľkých davových a bojových scén, no opak je pravdou. Dostaneme veľmi chytrý príbeh plného intríg, kvalitných dialógov, príjemného tempa, a špičkových hereckých výkonov. Hudba mi v intímnejších scénach trochu pripomenula Vangelisa. Spisovateľ James Clavell by určite napriek nejakým zmenám nešetril chválou. Ani ja nemám čo vytknúť, možno by som viac pritlačil na emócie v poslednej časti, no napriek tomu plný počet a max. spokojnosť. 100%.

Tak po pravdě v bídným výhledu na letošní kinofilmy jsem tenhle snímek vůbec nezaregistroval. Když jsem se o jeho existenci dozvěděl a slušný ukázky mě na něj navnadily, tak jsem po nějaký době zase vyrazil do kina. No a ty pocity se ve mě nakonec trochu mísí. Na jednu stranu dostal jsem opravdu nekompromisní syrovou a velmi intenzivní záležitost při jejíž sledování má divák často pocit, že je v centru dění. Dále oceňuji opravdu vymazlenou kameru ať už v globální perspektivě, tak i v detailech. Co se určitě povedlo je i ozvučení scén střelby nebo výbuchů který je rovněž perfektní a v kině to opravdu vynikne plus pár docela nepříjemných scén válečnýho šílenství který pravda nejdou úplně na dřeň, ale dobrej pocit si z nich neodnesete. Na druhou stranu při relativně krátký stopáži se nemůžu zbavit dojmu, že film je poněkud zkratkovitý. To atraktivní téma šlo určitě víc rozvést, ale na to tady není čas. Film se moc nezdržuje nějakým vysvětlováním a háže nás nekompromisně rovnou do děje a pak jde zběsile kupředu. Není čas nic vysvětlovat. Není čas na nějaký emoce při umírání hlavních postav přičemž aniž bych nějak spoileroval tak můžu prozradit, že dvě ze čtyř hlavních postav to koupí, ale všechno se to bere tak nějak v tom smyslu, že tohle je válka v té umírají lidé a tak to prostě je a na nějaký truchlení není čas. Díky tomu film působí podobně nedivácky jako předchozí Garlandovi snímky, ale tady mi ten cynický styl s tím děním na plátně i celkem korespondoval. Vtipný je, že trailery prezentují postavu prezidenta jako jednu z těch hlavních, ale ve skutečnosti on je možná tak trochu spouštěčem celého dění ve filmu, ale pak už se o jeho postavě jenom mluví a mimo závěrečné minuty před konečnými titulky už není pro další vývoj děje nijak podstatný a aniž bych chtěl zase sázet nějaký broilery, tak si schválně tipněte jak to asi může dopadnout s prezidentem který nechá bombardovat svůj vlastní národ? A myslím si, že v tomto případě je úplně jedno jaký okolnosti ho k tomu dovedly. Každopádně já bych narozdíl od někoho v tomhle filmu určitě nehledal jako někdo varování před Donaldem Trumpem. Na to je ten film víceméně striktně neutrální a vesměs apolitický. Navíc do úlohy prezidenta si každý dle své nátury a politického smýšlení může dosadit libovolnou reálnou osobu. Navíc se domnívám, že i vzhledem k rozložení současné politické situace v Americe nemusí být do budoucna tenhle scénář úplně nereálný a jak tu někteří kritizují ten konec ve smyslu, že takhle by se to v Americe určitě nestalo, tak věřím, že kdyby to došlo až do situace takovýho chaosu a rozkladu jaký je tu nastíněn. Všem by bylo všechno jedno a lidský život by neměl žádnou cenu, tak věřím, že ve finále by toho prezidenta opravdu odstřelili. Ups omlouvám se tohle je opravdu MEGA SPOILER! a tak už to radši dál nečtěte pokud jste film ještě neviděli a chystáte se na něj, ale podobných vlastenců kteří uznávají jenom to co je striktně Americké jako je ten co se objeví zhruba v půlce filmu v Americe žije hodně a kdo ví jakej to tam jednou může vzít vývoj. Já mám spíš tak trochu problém s tím, že i když válečný finále ve Washingtonu je opravdu spektakulární a vtáhne do děje tak zakončení je trochu urychlený a tak jako na začátku nebylo nic před tím tak to není ani potom. Takže podobně jak už to tady někteří zmiňují v komentářích tak i já to viděl v tom stylu a to bylo jako všechno? Na druhou stranu už dlouho mi žádnej film v kině takhle svižně neutekl kdy jsem se nenudil ani na minutu jenom musíte přejít ten fakt, že na vysvětlování a nějaký emoce tu moc není čas. Každopádně z ústřední čtveřice válečných fotografů kdy by škarohlíd mohl říct k čemu je vlastně tahle profese která zachycuje jenom hrůzy. Možná, že aby se lidstvo z toho chytlo za nos a poučilo se což se stejně jak všichni víme i vzhledem k vývoji světových dějin nikdy nestane, tak z téhle ústřední čtveřice se jako největší tvrďák ukáže ta holčina která se sice po tom co má namířenou spoušť na hlavu stane se svědkem poprav a spadne do příkopu plnýho mrtvol zasypaných vápnem pozvrací a možná, že si i nadělala do kalhot, ale ve finále předvede tu největší otrlost kdy teda úplně nevíte jestli tý postavě právě skrz její vesměs cynický přístup máte fandit, ale protože se v tom filmu tak nějak vesměs chovají takhle všichni tak vám to ani tak nepřijde. Každopádně za mě určitě spokojenost i když se nemůžu zbavit dojmu, že se z toho dalo vytřískat ještě víc a je to jeden z filmů kde bych klidně ještě k té finální délce něco přidal a vůbec by to nebylo na škodu, ale je to hodně osobitá věc která vtáhne do dění a nepustí a z tohoto pohledu byly moje očekávání splněna. Řekněte mi aspoň nějaký citát. PROSÍM AŤ MĚ NEZABÍJEJÍ!. A plesk!75%

Čím vším je Frieren: Beyond’s Journey End? Je to obyčejný a zároveň unikátní příběh v obyčejném a zároveň unikátním světě kouzel a magie. Je to jedinečný příběh o konci jedné cesty a začátku cesty nové. Je to příběh po příběhu. Již ne příběh o světě, sužovaném démony, ale příběh o světě osvobozeném, na jehož počátku stojí „pozůstalá“ elfka jménem Frieren, protože neúprosný čas ji o téměř všechny blízké již připravil. Zvláštní samotářka, hravá, ale často až překvapivě dětinská, kvůli dlouhé izolaci společensky nevyzrálá, a neschopná správně vyjádřit emoce, která si začíná teprve teď uvědomovat pomíjivost a smrtelnost světa kolem ní, uvědomovat si, co je to být někým, jehož život tvoří jen zlomek života jejího. Během nové cesty, na kterou se kvůli určitým okolnostem a kvůli určitému velikému přání následně vydává, si pak postupně konečně začíná uvědomovat též vše, co ji kdysi dávno (z pohledu člověka) během celé dlouhé, krátké desetileté legendární výpravy se skupinou hrdinů/nejlepších přátel unikalo – jak moc ji tento pro ni kraťoučký úsek života ovlivnil a změnil. Nachází nové emoce, pocity, radosti, cíle a dochází ji důležitost těch starých; zároveň díky tomu, jak se ve skutečnosti nevědomky začala měnit, funguje jako příklad pro svou novou, mladou, lidskou učednici Fern a její hledání toho, co dává barvu a krásu životu po ztrátách, které prodělala ona. Příběh Frieren, Fern a v neposlední řadě mladého válečníka Starka, který se k výpravě připojí s vlastními obavami a pocity méněcennosti, jež mu obě hrdinky začnou i přes svoje problémy pomáhat překonávat (ať už přímo nebo nepřímo) a on tak může pomáhat zase jim, je též o jedinečnosti v obyčejnosti. Unikátnosti všednosti. O výjimečnosti každého okamžiku, o kráse maličkostí. O změnách, které do světa přináší plynutí času a historie, pomíjivost všeho a zapomínání na jakékoliv veliké skutky a činy. A o tom, že někdy i ty nejmenší dobré činy mají větší dopad, než si umíme představit. Na ostatní i na nás samotné. Vážné, emocemi a/nebo dramatem nabité scény lehounce přecházejí v ty odlehčené, příjemný situační humor se střídá s hřejivými momenty, téměř každé setkání, každá překážka vyučuje postavy i diváky o něčem novém, krásném a důležitém – nalézáme zde úvahy nad smyslem, důležitostí, složitostí, realitou a přetrváním víry a náboženství, kulturní paměti, hrdinství, síly vůle a s tím související přirozenou lidskou touhu po zanechání stopy v historii, navzdory neúprosnosti proudění řeky času. Taktéž se zde nejednou ukazuje velká životní pravda – jak naplňující a důležitá pro nás může být pomoc člověku v jakékoliv maličkosti, právě když před sebou vidíme horu. Na začátku jsem zmínil obrovské srdce, které pomocí oběhové soustavy doručuje nádhernou myšlenkovou hloubku, živoucnost a plnokrevnost do každého posledního zákoutí tohoto mistrovského díla. Toto srdce má v příběhu vlastní ztělesnění – Hrdinu Himmela, který se skupinou svých nejmilovanějších přátel vyvedl svět z tisíciletého područí démonů a započal zcela novou Éru míru a pokoje. Hrdinu Himmela, o kterém tento příběh není, ale je, protože jeho činy, jeho vliv a jeho přání jsou hlavním spouštěčem nejen nové éry, ale hlavně vývoje Frieren. A prostřednictvím vzpomínek nejen jí samotné, ale mnoha lidí, kterých se tento povahově (i fyzicky :) překrásný a neuvěřitelně silný člověk dotkl, nás Himmel doprovází při celé nové výpravě za sebepoznáním i (z pohledu Fern a Starka) sebezdokonalením. Jestli je Hrdina Himmel srdcem vyprávění, magie by se mohla přirovnat k tepnám a žílám. Nebo k vše prostupující a spojující niti, kterou je příběh protkán a propleten. Je to logické, sledujeme jej z pohledu legendárního mága Frieren a její učednice, co je však stejně jako mnoho dalších aspektů tohoto díla výjimečné je, do jaké míry a hloubky se zde s magií pracuje. Krása a okouzlení magií, ale taktéž samotné její fungování, systém a vývoj zdůrazňují a vytvářejí tematické paralely k hlavním motivům a ideologickým střetům příběhu. Jak magii mění čas, jak k ní přistupují jednotlivé rasy (historie magie ovlivňuje magii a každá rasa k magii přistupuje jinak podle své mentality a délky života), co skutečně činí magii tak překrásnou (její moc nebo její zvláštnost, různorodost), k čemu by magie měla sloužit (pragmatická svět měnící, svět chránící, svět ničící magie nebo magie pro magii a potěšení z ní)? Jedinečný um, s jakým je se všemi těmito tématy v rámci jednotlivých částí příběhu zacházeno, je prostě zcela obdivuhodný. A podobný přístup lze vidět prakticky u všech aspektů tohoto díla. Od práce s postavami přes zažitost a životnost celého světa až k vyprávění a jeho neuvěřitelně brilantnímu podání, kde bezesporu v nemalé míře pomohl jeden z nejlepších tvůrčích týmů v historii anime adaptací. Svět a většina postav působí doopravdy velmi plnokrevně a autor dokáže i na relativně omezeném prostoru představit a charakterizovat postavu takovým způsobem, že na ni divák jen tak nezapomene (např. Serie, Flamme). Série by sotva mohla být tak příjemná a půvabná (nemluvě o komplexitě a myšlenkové hloubce), kdyby podivínská stařenka Frieren neměla výborné doplnění ve všemožných vedlejších postavách; kromě narativem hojně využívaných členů její původní party logicky nejvíce v Starkovi a Fern. Stark je upřímný, velmi laskavý a lidský, i když trochu naivní a nejistý, leč velmi talentovaný jinoch a jeho interakce se stejně starou dívkou Fern tvoří milé, vztahové jádro příběhu, které je napsané dle mého názoru velmi uvěřitelně, co se týče chování sociálně nezkušených a dospívajících jedinců (čas od času lehce okořeněné určitou roztomilou humornou nadsázkou). Příběh má tak díky jejich vztahu, vztahu s Frieren a některými dalšími postavami další způsob, jak předávat divákovi své myšlenky, svou humanitu a lidskost. Jedinečnost v obyčejnosti. Frieren je nicméně stále zároveň i velká hrdinská fantasy. V zdejším velkolepém fantasy světě je proto samozřejmě náležitá péče věnována nejen magii, ale i stvořením magie. Můžeme zde vidět úžasně a rozmanitě vypadající kreatury a monstra, které sice většinou nejsou zcela bez inspirace v nám známém folklóru, mytologiích či RPG hrách, ale na rozdíl od mnoha dalších fantasy, power fantasy, isekai a další světů díky právě tak akorát malým, unikátním změnám designu, vzhledu a detailu působí stejně téměř vždy velmi originálně a epicky (možná s výjimkou těch zpropadených „gacha“ mimiků :). I monstra tak doplňují další zásadní aspekt, který tento magický svět oživuje a dává na nejvyšší možnou úroveň v rámci žánru. No a pak je tu rasa démonů, kapitola sama o sobě. To, jak se s nimi tady zachází, je něco, co jsem snad ještě nikde jinde neviděl a naplno potvrzuje, jak velkou práci si se zdejším vyprávěním a budováním příběhu a světa autor dal. Vedle přístupu k magii, monstrům, rasám to potvrzuje i svět samotný. Jeho citelná historie, realistické členění a struktura, jednotný, ucelený a uvěřitelný design hradů, zámků, měst a městeček, inspirovaných povětšinou naším středověkem. Autor tak opravdu bez jakýchkoliv kompromisů a zkratek, prostě jedním slovem holisticky, přistoupil prakticky ke každému aspektu díla a vybrousil z na první pohled relativně obyčejného světa (a jen mírně neobyčejného příběhu) zářivý drahokam. Co je téměř neuvěřitelné je, že tvůrčí tým pod hlavičkou studia Madhouse tuto jeho vizi dokázal v rámci anime dotáhnout až na samotný vrchol toho, co je (nejen) v animované tvorbě vůbec možné. Jak přesně něco takového vypadalo? Koukněte na toto veledílo. 10/10 PS: Koho by zajímala delší verze tohoto komentáře, kde právě trochu rozebírám i moje pocity z režie, animace a hudby, může zamířit do mého deníčku. Naneštěstí je totiž zdejší formulář pro komentáře omezen z nějakého divného, pro mě nepochopitelného důvodu limitem 10 tisíc znaků.