Sousou no Frieren
Frieren: Beyond Journey's End
葬送的芙莉蓮
Scénář:
Tomohiro SuzukiKamera:
Akane FušiharaHudba:
Evan CallHrají:
Acumi Tanezaki, Jódži Ueda, Kana Ičinose, Hiroki Tóči, Nobuhiko Okamoto, Čiaki Kobajaši, Acuko Tanaka, Hiroki Jasumoto, Masafumi Kobatake, Meiko Kawasaki (více)VOD (1)
Epizody(28)
-
Bóken no owari (E01)
-
Becu ni mahó dža nakute... (E02)
-
Hito o korosu mahó (E03)
-
Tamaší no nemuru či (E04)
-
Šiša no gen'ei (E05)
-
Mura no eijú (E06)
-
Otogibanaši no jó na mono (E07)
-
Sósó no Frieren (E08)
-
Dantódai no Aura (E09)
-
Cujoi mahócukai (E10)
-
Kitagawa šokoku no fuju (E11)
-
Honmono no júša (E12)
-
Dózoku ken'o (E13)
-
Wakamono no Tokken (E14)
-
Jakkai goto no nioi (E15)
-
Čódžu tomodači (E16)
-
Džá genki de (E17)
-
Ikkjú mahócukai senbacu šiken (E18)
-
Njúnen na keikaku (E19)
-
Hicujó na koroši (E20)
-
Mahó no sekai (E21)
-
Cugi kara wa tekidóši (E22)
-
Meikjú kórjaku (E23)
-
Kanpeki na Fukuseitai (E24)
-
Čimeiteki na suki (E25)
-
Mahó no takami (E26)
-
Ningen no džidai (E27)
-
Mata atta toki ni hazukašii kara ne (E28)
Obsahy(1)
Desítky let po jejich vítězství se Frieren na pohřbu jednoho ze svých přátel setkává se svou vlastní takřka nesmrtelností. Vydává se proto splnit poslední přání svých kamarádů... (mikki089)
Recenze (22)
Sósó no Frieren je podle mnohých to nejlepší anime, které k dnešnímu dni vyšlo, moderní masterpiece, který má k dokonalosti tak blízko, jak jen to jde. A ti, kteří se se skoro nesmrtelnou elfkou ještě sami nepotkali, se nejspíš budou ptát „A je to opravdu tak dobré?“. Z pohledu někoho, kdo sleduje anime pravidelně 14 let, viděl kolem 1700 anime sérií a filmů musím potvrdit, že Sóso no Frieren rozhodně je jedním z nejlepších anime, které jsem kdy viděl, seriálem, který mě dokopal k tomu změnit svojí zdejší TOPku, něčím kouzelným a jedinečným a jediný důvod, proč zatím na plnou hubu neřeknu, jestli je to opravdu ten můj TOP, je fakt, že ještě neznám celý příběh. Ovšem už jen to, že mě seriál dokázal dojmout k slzám už v první epizodě, dokazuje, jak tu moc pro mě vše fungovalo, a i každý další díl byl pro mě něčím silným, nezapomenutelným, a to až do samotného konce. Neexistují tu pro mě žádné slabé epizody, to, co někdo mylně označuje za filler díly (filler znamená, že jde o části příběhu, které nejsou v originální předloze = výplň, dějová vata, ale také originální anime only dějové linky), jsou zcela záměrné pasáže sloužící k budování charakterů a celého světa + většina těch pasáží je i v manze = tohle není filler! Celková atmosféra je úžasná, je to takový ten hloubavý seriál o tom, že cesta je důležitější cíle, proložená hromadou geniálně vyobrazených (a nejen řečených, jako u jiných anime) mouder, z kterých si můžete mnohé odnést a které se mnou rezonovala ještě dlouho po konci každého dílu. K tomu tu máte neskutečně animované souboje, a to jak fyzické, tak i magické a obojí je úžasné. Dynamika, síla, důraz, rychlost – to vše je zde v nejlepším animovaném souboji člověka s drakem, jaký jsem kdy viděl. Ladnost, estetika, síla, barvy – opět nejpůsobivější magická střetnutí, jaká si dokážete vymyslet. Zkrátka představte si seriál jako Kino no Tabi, nebo Girls Last Tour k tomu dejte worldbuilding a charakterbuilding jako má Mušoku Tensei (mínus jakákoli kontroverze ohledně postav) a souboje jak z Chainsaw Mana (protože na bojových scénách dělal z velké části stejný tým) a zajímavý magický systém, který má svá komplikovaná pravidla a máte Frieren – seriál který září ve všem co dělá. Zajímavějším tématem, než jak moc je Sóso no Frieren dobrý seriál pro mě ale je to, proč je to tak dobré dílo. Sósó no Frieren je pro mě totiž velkým připomenutím, že studio Madhouse nejen stále existuje, ale pořád patří k úplné špičce japonské anime produkce. Pamatuji doby, kdy jsem na každý nový seriál tohoto studia s napětím čekal a věděl, že nebudu zklamaný, i když možná vlastně ano, protože jedním z memů tehdy byla věta „Madhouse nikdy nedělá druhé sezóny“. Tím chci říct, že prvním kamenem úspěchu jakéhokoli anime je kvalitní animační studio se zkušenými zaměstnanci, což zde máme splněné. Je však ještě jedna věc, možná ještě důležitější než celé studio, a to je samotný režisér, člověk, který tomu všemu dá směr, bude vše pevně třímat v otěžích a dělat všechna ta důležitá rozhodnutí. A Keiičiró Saitó zde potvrzuje, že Bočči the Rock! nebyla náhoda, zkrátka že tenhle pán je někým, kdo dokáže ze solidní mangy o dívčí kapele udělat kultovní záležitost a z nadprůměrné fantasy mangy vytvořit legendu. Je to navíc i někdo, kdo má skvělé kontakty v branži, je oblíbený mezi ostatními animátory, takže dokázal složit velmi kvalitní tým, a to především proto, že jim dává velkou kreativní svobodu (takže pod ním mnozí sami doslova chtěli pracovat) a sám má neskutečný cit pro látku s kterou pracuje a pro různé drobné detaily. Co víc, pan režisér se tu mnohým schopným animátorům odvděčil i tím, že je nechal režírovat některé epizody seriálu. Když se podíváte na jednotlivé epizodní režiséry, tak uvidíte krásně vyvážený mix zkušených tvůrců (včetně jednoho ze zakladatelů Madhousu), ale i úplných nováčků. Vůbec celá ta produkce vypadala velmi zdravě a že vše fungovalo na výbornou potvrzuje nejen to, že seriál neměl jediný odklad, vše vyšlo přesně v termínech, ale samotný Evan Call v jednom z rozhovorů uvedl, že měl při tvorbě doprovodné hudby k jednotlivým dílů často už k dispozici vizuální materiál, někdy i celý díl, a tak neskládal naslepo dle zadání, ale přímo s jednotlivými scénami před očima. A když už jsme u hudby, kvalitní soundtrack je dalším důležitým aspektem, který si můžeme odškrtnout, co víc, i ten je něčím nadpozemským. Máme zde skvělý první opening od Yaosobi, který opět potvrzuje, že cokoli, na co tohle hudební duo sáhne je hitem, navíc mít takhle zvučné jméno v týmu (obzvlášť po tom co Idol z Oshi no Ko dobyl hudební svět) je skvělý marketingový tah. Sice se hudebně ne vždy tenhle hit sešel s laděním epizody, ale je to skvělý track o tom žádná. Co však ladilo k Frieren perfektně je ending od Milet, v rámci seriálu chytře rozdělený napůl, takže nás mohl provázet celou sérií, tu píseň jsem si doslova zamiloval a jsem schopný si pustit hodinovou verzi při práci a doposlouchat jí, aniž by se mi ohrála. Není to však ani opening ani ending, co je pro mě nejlepší písní z celého seriálu, protože i doprovodná hudba je zde perfektní, donutila mě si pořídit OST na Spotify a když náhodou neposlouchám Milet, tak sjíždím na Youtube třeba hodinovou verzi skladby Zoltraak, která je definitivně mým nejoblíbenějším hudebním motivem z celé série a Evan Call mi připomněl, že je dalším skladatelem, kterého musím bedlivě sledovat a že hudba k Violet Evergarden nakonec nebude vrcholem jeho tvorby, jak jsem si donedávna myslel. Pojeďme si to shrnout. Proč je Frieren tak skvělá? Protože tu byla velmi zdravá produkce, která všechno stíhala, šikovný a oblíbený režisér, který sehnal spoustu talentovaných animátorů, velká část dostala tvůrčí svobodu (i nějakou tu zodpovědnost) včetně autora hudby, který navíc i viděl pro co tu hudbu dělá. Vznikla perfektní animace, geniální soundtrack – vznikl opravdový klenot. Mohl bych pokračovat dál, ještě jsem nerozebral samotný příběh, nezmínil to jak, elegantně a chytře seriál pracuje s časem, jak tempo příběhu odráží zájem a vnímání samotné hlavní hrdinky (a tak tempo postupně zpomaluje). Jak vykresluje samotnou hlavní hrdinku, která působí tak nějak bez emocí, ovšem zároveň je to jedna z nejcitlivějších postav. O tom, jak skvěle tu fungují flashbacky a že i když je hrdina Himmel po smrti, stále je to on, kdo je hlavním hrdinou příběhu. Nebo zmínit, jak skvělá je tu romantika! Ale je to třeba? Koukněte na to celé sami, nebudete litovat. Pro některá díla je 5* a 10/10 asi i málo… () (méně) (více)
Sentiment the anime, byť se nepovažuji za sentimentálního člověka, přesto mě anime svou netradiční atmosférou celkem omámilo, kde opravdu neplatí, že má na vše dost času jen naše prakticky nesmrtelná elfka. Pomalé tempo je největší síla a zároveň i největší slabina. Docela mě bavilo to propojení dvou časových os, staré a nové party a jak se navzájem prolínají ve vzpomínkách Frieren a když se naše parta poprvé setkala s démony, doufal jsem, že příběh nabere obrátky a časové osy se začnou více proplétat, naneštěstí se ale jednalo jen o další vedlejší příběh, a následný „training arc“ mi přišel celkem zbytečný, s možná až moc vedlejšími postavami, byť mě i přesto některé z nich časem postupně začaly zajímat. V tom je anime dosti unikátní, nikdy totiž nevíte, která postava je vedlejší a která hlavní, všem se věnuje pozornost, některé se k partě na čas přidají a stejně rychle jak se objevily, se z příběhu zase vytratí. Za zmínku určitě také stojí produkční kvality, neskutečný cit pro detail, kde se detailně prokreslují i zdánlivě zbytečné scény, třeba i to jak postava skáče přes kaluži mi pak z nějakého důvodu utkvělo v paměti, nezáleží tak jestli se animuje zrovna epická bitka nebo taneční scéna, všemu se věnuje stejná péče. Povedený soundtrack, byť se v pozdějších částech začíná už poněkud nepříjemně opakovat, také dotváří specifickou atmosféru. ()
Sousou no Frieren je vynikajúce anime, pre mňa síce nepatrí k najlepším anime vôbec ako je to momentálne napríklad na MAL(myanimelist), ale toto dielo má svoje nesporné kvality vo viacerých aspektoch a pokúsim sa niektoré spomenúť. Prvou nespornou kvalitou je na túto dobu už mierne netradičnejšie rozprávanie príbehu, kedy vlastne sa veľa dielov nič nedeje, ale sa len postupne buduje príbeh, predstavuje svet a charaktery dostávajú hĺbku. V tomto je Sousou no Frieren jedinečné minimálne v tejto dobe, že aj tie vlastne vo svojej podstate diely, v ktorých sa nič skoro neudeje sú dostatočne zábavné, aby divák chcel vidieť čoraz viac a viac. Po týchto zdanlivo obyčajných dieloch (ale kvalitných) o putovaní Frieren dostaneme naozaj pár tak epických epizód až je to neskutočné a to je vlastne preto, lebo sme si tieto epické diely vybudovali tými obyčajnými naozaj dobrými dielmi. Humor, alebo komediálna časť je úžasná, nehráme sa tu totiž s nejakými prvoplánovými žartami, ale vtipné sú samotné postavy svojou osobnosťou a tým, že aj žiak vlastne komanduje svojho učiteľa. Frieren je neskutočne kľudná, ale ak niečo jej kľud narúša bojí sa a snaží sa to vyriešiť, Fern sa dokáže neskutočne "ofučať" (uraziť) a to hlavne na Starka, ktorý ani netuší čo sa deje a je vlastne neskutočne silný "zbabelec". Celý príbeh je neskutočne dobre prepletený s tým čo sa dialo v minulosti Frieren a výborne podchytáva to prečo by sme my ako živé bytosti mali využívať šancu kým ju máme, lebo nemáme tisíc rokov, aby sme pochopili, že sme niekoho ľúbili, alebo nemáme toľko času, aby sme sa učili si užiť tie najkrajšie chvíle, musíme si ich užiť kým tu sú. Čo sa týka magických súbojov tie sú zaujímavé, nie sú zas absolútny top v konkurencii, ale toto je hlavne by som povedal cestovateľské dobrodružné anime. ()
Moja TOP 5 anime sa mení!!! Frieiren je nádherne nakrútené, naanimované, napísané, nadabované, anime, ktoré môžem ako už kolegovia nižšie písali označiť za MASTERPIECE!!! Dlhšie sa príbeh síce rozbieha, a je to aj tým, že začína tam, kde ostatný končia... Vývoj postáv (dobrých aj zlých, dokonca aj vedľajších) je perfektný, a každý diel má čo povedať (občas som sa zamyslel a musel uznať, že vychutnať si prítomnosť je najviac). A po kľudných dieloch príde akcia a tá mi odstrelila dekel niekde k Jujutsu Kaisen (považujem druhú sezónu za naj akciu) a pár krát ju dokonca predbehla!!! A to som netušil, že sa dostaneme ku magickým skúškam a to bolo jedno veľké WOW!!! Aj vďaka Frieren viem, že anime nikdy neprestanem pozerať a fandiť mu!!! ()
Definice dokonalosti. ()
Klenot. Špatně o tomto díle mluvit nemohu a dobře o něm mluvit chci! ()
Asi budu zase za kverulanta, ale i když chápu ten koncept, že cesta je důležitější než cíl, a vysoko oceňuji originalitu námětu, až tak úplně mě to nechytlo. Možné spoilery. Pokud se něco děje nebo se dokonce bojuje, je to super, ale větší akční pasáže jsou tu vlastně jen dvě: střet se zákeřnými démony zhruba ve třetině a docela napínavá magická vyřazovací soutěž v závěru. Zbytek je víceméně bloumání - s tunou nostalgických vzpomínek, občasným vzájemným hašteřením a náhodnými setkáními s random postavami, se kterými je nutné pokecat o nesmrtelnosti chrousta. Navíc mi všechny ty charaktery přišly svým způsobem schematické (úplně nejvíc asi Fern, která většinu času víc než šestnáctiletou dívku připomíná šestnáctiletého robota). Na druhou stranu se určitě povedlo vykreslit nápaditý mnohovrstevnatý svět se spoustou průhledů do minulosti dávné i ještě dávnější, máme tu jakýsi nepatrný charakterový vývoj hlavní protagonistky a sem tam potěší i to připomenutí některých jednoduchých životních pravd. Jako například té, že svět je lepším místem, když má hrdinu, na kterého mohou všichni vzpomínat. ()
Legendary ()
Úvodná epizóda dokonale vystihuje celkovú atmosféru a priebeh, akým sa anime ďalej uberá. Prvýkrát v živote som videl seriál, v ktorom mi nevadilo, že dej a samotná zápletka sú odsunuté na vedľajšiu (poslednú) koľaj v prospech dokonalého vykreslenia scény a emócií, ktoré postavy práve zažívajú. Na tému nesmrteľnosti verzus pominuteľnosti ľudského života mal veľmi dobrý nábeh už Fumetsu no Anata e, dokým sa v ďalšej sérii, vcelku ironicky, nezačal strácať vo vlastnej bezcieľnosti. Frieren má zatiaľ našťastie nabehnuté na to zapísať sa ako jeden z najunikátnejších projektov súčastnosti, či už postavami, témou, hudbou, animáciou, alebo prebudenými emóciami, ktoré vo vás ostanú po pozretí každej epizódy. P.S. YOASOBI a milet FTW. 28/28 - 100% ()
Začneme negativama. Má to jen 28 dílů. Vše ostatní je perfekní. Mohl bych to asi dlouze rozvádět, ale nemám chuť. Aktuálně v mém animelistu číslo 1. Užíval jsem si každý dialog 99% P.S. soundtrack je rovněž úžasný. ()
Říkal jsem si někdy v průběhu minulého roku, že svět anime je v krizi. Ve chvíli, kdy jistoty typu Mušoku tensei zoufale zklamávaly, světové davy se rozplývaly nad naprosto plochým a dějově zmateným Šingeki no kjodžin, většina nových anime byli generické isekaie, středoškolské blbinky, zaměnitelné šouneny a nezábavné a neromantické shoujo, jsem moc neviděl světlo na konci tunelu a chtěl jsem si dát od anime pauzu. Ale podzimní sezóna 2023 a navazující zima 2024 mě vyvedly z omylu. Urodilo se totiž tolik skvělých věcí, že takovou úrodu za 25 let co sleduji anime nepamatuji. A nad vším na piedestalu zaslouženě ční Friren. Masterpiece, který je strašně těžké hodnotit slovy, jelikož člověk není zvyklý ze sebe sypat jen samé superlativy a zároveň si připadat, jako že to nevychválil dostatečně tomu, jaké to má kvality. Naposledy jsem u anime podobnou věc zažil, když jsem před 25 lety viděl svého prvního Miyazakiho, konkrétně Princeznu Mononoke. To že jsou díla studia Ghibli etalonem kvality anime je dnes asi už daná pravda. A tak nějak jsem si myslel, že lépe to už udělat nejde. Jenže dnes musím říci, že to není pravda. Frieren je totiž lepší! Je to nejen nejlepší anime seriál všech dob, ale nejlepší anime věc, který kdy vznikla. Vše dělá skvěle a já se teď těším, jak si celou první sérii dám teď znova budu vyzobávat další střípky, kterých jsem si při prvním shlédnutí nevšiml. To jak je to dobré nebudu už více rozebírat, protože bych byl moc dlouhý. To už jsem víceméně hodnotil u jednotlivých epizod a jiní to zde jistě shrnou znovu za mě. Nakonec už zbývá říci jen jedno. Já chci víc. 100 % ()
Osobně už jsem z žánru fantasy, na všech frontách, byla poněkud vyhořelá. Měla jsem pocit, že mi už nic nového nemůže přinést, protože se prostě vyčerpal a i proto jsem k Frieren přistupovala extrémně skepticky. Příběh o elfce, co cestovala s partou dobrodruhů a porazila krále démonů, co si tak nějak nikoho nechce pouštět k tělu, kvůli své nesmrtelnosti a koncept času, stárnutí a smrti je jí tak trochu cizí? To už tu určitě bylo. Ale i kdyby bylo, tak to není Frieren. Příběh a celý koncept seriálu, jeho vizuální podání, pacing, hudba, barvy, to všechno perfektně zrcadlí hlavní hrdinku, která strávila tisíce let svého života učením se nepodstatných kouzel a sledováním světa kolem sebe, se všemi jeho malými detaily a radostmi, protože ty jsou v kontextu nekonečnosti jejího bytí stejně podstatné, jako ty události, které změnily svět. A stejně tak, jako se jí setkání s lidmi, kteří se jí v jejím dlouhém životě jen mihli, mohla připadat nepodstatná, nakonec podstatná jsou, protože v ní zanechala víc, než si sama chtěla připustit. Celým seriálem se táhne krása. Krása pomíjivosti, krása obyčejnosti, krása každodennosti, krása toho prostě být, krása lásky a přátelství, krása, která se plně projeví, až když zmizí, krása smrti, krása v bolesti nekonečnosti a samozřejmě i krása vizuální, kdy animace snad ani jednou nepovolí otěže a je od prvního do 28. dílu dechberoucí. Příběh nikam nespěchá - ostatně, cesta je cíl a Frieren nikam spěchat nemusí, takže vám nezbývá, než opustit koncept spěchu a dynamičnosti, který se v našich dobách tak cení, a prostě se přizpůsobit jejímu tempu. A když na to přistoupíte, cesta, na kterou vás s sebou vezme, vám dodá do duše klid a dozajista zabrnká i na strunu uvědomění vaší vlastní smrtelnosti a toho, že život se má žít teď a tady, i kdyby před námi bylo ještě tisíc let. ()
Nezasvěceným stačí vědět, že Frieren: Beyond Journey's End přišel jako velká voda a přepsal žebříčky nejlépe hodnocených anime, a to k veškeré nelibosti fanoušků Fullmetal Alchemist: Brotherhood, který do té doby kraloval první příčce a každé anime, jemuž mu se podařilo vyšvihnout se na jeho místo, brutálním způsob degradoval do nižších pozic. Frieren však nastolil situaci z dlouhodobého hlediska nemyslitelnou stejně jako tu, kdy by přišel nějaký film a sesadil z prvního místa Shawshank - většina lidí si pomyslí, co za cucáka tady zkouší narušit zavedené struktury. Jenže Frieren, hrdinka seriálu, není žádný cucák, ba naopak - neskutečně dlouholetá elfka, jejíž charakter staví na dvou hlavních vlastnostech: její kontrastní mentální (a fyzická) nevyspělost a její zkušenost v magii a bojích s monstry i lidmi. V mnoha střetnutích ji lze dokonce považovat (mimo jiné díky reakci postav) za svrchovaný, skoro až fyzikální zákon. Její postavení ve světě je nezpochybnitelné a každý, kdo se Frieren postaví, tvrdě zaplatí. Jenže jelikož podobně mocní jsou i její společníci, z dramatických scén a bojů se vytrácí napětí, navzdory skvělé animaci animátorů z Madhouse typické svojí prací s kamerou a ručně animovaným pozadím. Naštěstí akce neurčuje žánr celého seriálu, tomu jde o něco úplně jiného. Vypráví totiž příběh po skončení toho hlavního příběhu: Frieren se skupinou hrdinů porazila Krále démonů, zachránila svět a děj samotného seriálu tak začíná až zhruba po 80 letech od těchto událostí. Vnímání plynutí času, jeho neúprosnosti a vliv na naše blízké - to je to, nad čím Frieren vybízí, aby člověk přemítal. Práce s časem a jeho zhušťováním je pak velmi emblematická a projevuje se kupříkladu ve velmi četném výskytu shrnovacích montáží, během nichž se odehraje celá řada zajímavých věcí jakoby mimoděk. ___ Frierenu tak chybí jistá větší dějovost či jasné směřování, protože se skládá více méně z oddělených epizodních příhod. Přesto však vykresluje vztahy konzistentně a duálně (současnost x flashbacky) - slovy Dr. "bomby zabíjí lidi?" Oppenheimera: je to paradoxní, ale přesto to funguje. Nejde totiž o odvyprávění ultimátního epického příběhu (neboť ten už skončil), ale o něžně plynoucí epilog hrdinů dávných časů očima nastupující generace. ()
Uf, 28 dílů je za námi a nevím jestli dokážu popsat všechny pozitiva v krátkém komentáři. Začal bych nejspíše prvním dílem, který by mohl stát sám o sobě a podal by úplně nádherný emocionální příběh o soukolích dlouhoužijící elfky (tentokrát ale ne v roztomilých stovkách let, ale tisíců). Už první díl silně vtáhne diváka do fantasy příběhu o dobrodružstvích, kouzlech, hrdinech a životu - jak to dobré, tak i to smutné. Navíc je to zakončeno úplně perfektním melancholickým hudebním počinem ("Milet - Anytime Anywhere"), který tomu dá závěrečnou "třešničku na dortu" a emoce tečou. Následně se to veze na této melancholické a emocionální náladě, kdy to postupně přechází do nového dobrodružství s novými společníky, se kterými hlavní hrdinka bude zažívat spoustu různých životních událostí, dobrodružství, různých soubojů a řešení nepříjemností. Je to tak úžasná kombinace fantasy, dobrodružství, akce a také - velice netypickém a v tomto případu velmi důležitém - slice of life. Člověk si užívá každou minutu příběhu, ať už se jedná o klidnější části nebo i ty akčnější, kdy z každého plyne nějaké to poučení nebo požitek. To vše je navíc zabaleno v krásné doprovodné hudbě a animaci, která i když má trochu nedoladěné tvary, tak to přesto není ani trochu na škodu. Tohle anime je úplně ukázkovým příkladem toho, jak by se tyto žánry měly "tvořit", kdy tu nejsou žádné zbytečnosti, patvary a snahy o přitáhnutí diváků na různé typické servisy. ()
Tento seriál se celkem vymyká ze standartu. Ale takovým zvláštním způsobem. Příběh začíná tam, kde většina končí. Poražením krále démonů. Postupně sledujeme elfku, pro kterou je staletí jak pro nás pár let. Její vnímání času a zjišťování co je a co není důležité vzhledem k blízkým osobám které kolem ni umírají stářím a lidem které potkává. Postupně se snaží více do lidí vcítit. Toto dělá seriálu takovou filozofickou notu, která je doplněna o úžasný vizuál kouzel, neboť elfka je mág. Současně ačkoli starý mág, tak stále dětinský. Postavy jsou hodně různorodé, zajímavé. Prolínání vzpomínek a současnosti je velice emotivní a smutné. Hudba dobrá. Animace dobrá. Budování příběhu výborné. Sice to není až tak akční, ale o to více je to uvěřitelné a lidské. ()
Most beautiful well-written anime I've ever seen. Every episode has its own meaning and purpose, periodically and eventually leading to important message for us. Every moment and person in our lives has a meaning and even "small" things can make a huge impact over the time. I can neither name stronger nor beautiful example of a movie or anime which could express that fact better than Sousou no Frieren. Story of one elf and her companions is truly a one great experience. With amazing animations, design, humour, slow build of characters or epic fights. I just can't deny that Frieren has everything I've ever wanted to see in anime. And there's so much more... ()
Na Frieren je výborný, že nemá prakticky žádný mínusy. Tohle anime bych zařadil mezi jedno z nejvíc "na chill". Solid oddechovka od posledních přefightovaných strop animes (Jujutsu, Solo Leveling, Chainsaw, Demon Slayer, AoT...). Seriál mě dokonce dokopal i do mangy, takže asi takovej dopad má tohle super dílo. Je to jak sledovat hodně povedený DnD s neustálým náhledem do fungování minulé družiny (hlavně teda vztahu Himmela s Frieren...). Hlavně je super, že se tam dost dílů prakticky nic neděje, ale právě to je na tom to skvělý. Další věc, která mě dost zaujala jsou ty postavy, protože VŠECHNY do toho světa neskutečně fitujou. Na žebříček oblíbenosti se posledními díly zařadili i ostatní "vedlejší" postavy ze zkoušky mágů. Jediná škoda je, že Stark (možná hlavně teda Stark v kombinaci s Fern... :) ) kvůli tý zkoušce nedostal na konci první série tolik prostoru, ale to je opravdu jedinej mínus. Za mě jasný místo v top five animes. ()
Abych si oblíbil nějaký film nebo seriál většinou mi dost záleží na propracovanosti postav, což jsem ve Frieren nenašel. Postavy zde totiž většinou mají až moc emocí (na všechno reagují přehnaně) nebo vůbec žádné (a to ani v situacích, které pro ně můžou být smrtelné). Nic mezi tím (najdou se sice výjimky, ale je jich velice málo). Snad žádná ze tří hlavních postav nebyla zajímavá. Dlouho jsem přemýšlel, proč jsem si tolik oblíbil Denjiho z Chainsaw Mana a postavu Starka jsem tolik nenáviděl, i přesto, že oba se chovají dost podobně. Došel jsem k tomu, že u Denjiho přesně vím čeho chce dosáhnout a proč se přidal k "lovcům ďáblů"... atd, zatímco u Starka vím asi tak to, že pravděpodobně není homosexuál (ano, možná nám byla sdělena jeho minulost, ale to o charakteru postavy většinou až tolik neřekne). Taky když Denji udělá něco hloupého, ostatní postavy to neberou tolik vážně jako u Starka, kterého v podobných situacích často všichni berou naprosto vážně, což pak působí jako že všechny postavy jsou úplně hloupé. Mimoto mě občas docela štval Starkův dabing. Dále je tu postava Fern, která i přestože je jí 16 (nevim přesně kolik), se občas chová jako o šest let mladší a Frieren, kterou jsem si z těchto tří postav oblíbil nejvíc i navzdory tomu, že neměla skoro žádné emoce a nebylo na ní skoro nic zajímavého. Čekal bych, že tento seriál lépe zpracuje koncept toho, že vypráví o bůhvíjak staré elfce, která toho má hodně za sebou, ale zmohl prakticky jen na flashbacky z minulosti. Očekával bych, že její věk bude mít zajímavý vliv na její charakter, ale většinu seriálu je to jen nudná postava, která se skoro o nikoho nezajímá. Frieren patří mezi ty typické anime seriály, na kterých snad nejvíc nenávidím ty chvíle, kdy se nějaká postava dostane do trapné situace a vyřeší se to tak, že se změní styl animace (snad víte, o čem mluvím) a postava většinou úplně vypadne ze svého charakteru. Takových chvílí je tu požehnaně. Mám se u nich snad zasmát? Proč se seriál snaží být chvílemi komediální, když to ani ve finále nemá být komedie, proč se nesoustředí na cokoli jiného? Já nejsem typ člověka, který usne, když 20 minut neuvidí něco komického. Na Frieren mi vádí ještě nějaké, dalo by se říct, logické chyby - tím myslím třeba to, že dešifrování nějaké knihy nevypadá tak, že ji stačí přepsat. Vím, že v tomhle případě tu bylo řečeno, že tu knihu Frieren dešifruje, ale seriál se vyhýbá tomu to ukázat a není to jediný případ, kdy ignoruje pravidlo show, don't tell. Nakonec se podle mě, ale nejedná o tak špatné dílo. Musím ocenit dost v pohodě openingy, moc pěknou animaci (jen je škoda, že místa a budovy nevypadají vizuálně jakoby je někdo obýval) a minimálně poslední čtyři epizody stály opravdu za to. Objevily se v nich vcelku zajímavé nápady, i některé postavy zde byly docela zajímavé a finále celého seriálu jsem dokázal ocenit. Nejedná se sice o nic ultraepickyhusťáckého, ale nic takového jsem já rozhodně ani neočekával. ()
Pre mňa najlepšie anime posledných rokov. S prehľadom. Také krásne rozprávanie som dlho nezažil, najlepšie spracované flashbacky aké som videl, pri väčšine epizód tiekli slzy. Jeden z mála seriálov ktorý by som chcel zabudnúť, len preto, aby som si ho mohol pozrieť znova po prvýkrát. 100%. Nemalo to jedinú chybu. ()
Čím vším je Frieren: Beyond’s Journey End? Je to obyčejný a zároveň unikátní příběh v obyčejném a zároveň unikátním světě kouzel a magie. Je to jedinečný příběh o konci jedné cesty a začátku cesty nové. Je to příběh po příběhu. Již ne příběh o světě, sužovaném démony, ale příběh o světě osvobozeném, na jehož počátku stojí „pozůstalá“ elfka jménem Frieren, protože neúprosný čas ji o téměř všechny blízké již připravil. Zvláštní samotářka, hravá, ale často až překvapivě dětinská, kvůli dlouhé izolaci společensky nevyzrálá, a neschopná správně vyjádřit emoce, která si začíná teprve teď uvědomovat pomíjivost a smrtelnost světa kolem ní, uvědomovat si, co je to být někým, jehož život tvoří jen zlomek života jejího. Během nové cesty, na kterou se kvůli určitým okolnostem a kvůli určitému velikému přání následně vydává, si pak postupně konečně začíná uvědomovat též vše, co ji kdysi dávno (z pohledu člověka) během celé dlouhé, krátké desetileté legendární výpravy se skupinou hrdinů/nejlepších přátel unikalo – jak moc ji tento pro ni kraťoučký úsek života ovlivnil a změnil. Nachází nové emoce, pocity, radosti, cíle a dochází ji důležitost těch starých; zároveň díky tomu, jak se ve skutečnosti nevědomky začala měnit, funguje jako příklad pro svou novou, mladou, lidskou učednici Fern a její hledání toho, co dává barvu a krásu životu po ztrátách, které prodělala ona. Příběh Frieren, Fern a v neposlední řadě mladého válečníka Starka, který se k výpravě připojí s vlastními obavami a pocity méněcennosti, jež mu obě hrdinky začnou i přes svoje problémy pomáhat překonávat (ať už přímo nebo nepřímo) a on tak může pomáhat zase jim, je též o jedinečnosti v obyčejnosti. Unikátnosti všednosti. O výjimečnosti každého okamžiku, o kráse maličkostí. O změnách, které do světa přináší plynutí času a historie, pomíjivost všeho a zapomínání na jakékoliv veliké skutky a činy. A o tom, že někdy i ty nejmenší dobré činy mají větší dopad, než si umíme představit. Na ostatní i na nás samotné. Vážné, emocemi a/nebo dramatem nabité scény lehounce přecházejí v ty odlehčené, příjemný situační humor se střídá s hřejivými momenty, téměř každé setkání, každá překážka vyučuje postavy i diváky o něčem novém, krásném a důležitém – nalézáme zde úvahy nad smyslem, důležitostí, složitostí, realitou a přetrváním víry a náboženství, kulturní paměti, hrdinství, síly vůle a s tím související přirozenou lidskou touhu po zanechání stopy v historii, navzdory neúprosnosti proudění řeky času. Taktéž se zde nejednou ukazuje velká životní pravda – jak naplňující a důležitá pro nás může být pomoc člověku v jakékoliv maličkosti, právě když před sebou vidíme horu. Na začátku jsem zmínil obrovské srdce, které pomocí oběhové soustavy doručuje nádhernou myšlenkovou hloubku, živoucnost a plnokrevnost do každého posledního zákoutí tohoto mistrovského díla. Toto srdce má v příběhu vlastní ztělesnění – Hrdinu Himmela, který se skupinou svých nejmilovanějších přátel vyvedl svět z tisíciletého područí démonů a započal zcela novou Éru míru a pokoje. Hrdinu Himmela, o kterém tento příběh není, ale je, protože jeho činy, jeho vliv a jeho přání jsou hlavním spouštěčem nejen nové éry, ale hlavně vývoje Frieren. A prostřednictvím vzpomínek nejen jí samotné, ale mnoha lidí, kterých se tento povahově (i fyzicky :) překrásný a neuvěřitelně silný člověk dotkl, nás Himmel doprovází při celé nové výpravě za sebepoznáním i (z pohledu Fern a Starka) sebezdokonalením. Jestli je Hrdina Himmel srdcem vyprávění, magie by se mohla přirovnat k tepnám a žílám. Nebo k vše prostupující a spojující niti, kterou je příběh protkán a propleten. Je to logické, sledujeme jej z pohledu legendárního mága Frieren a její učednice, co je však stejně jako mnoho dalších aspektů tohoto díla výjimečné je, do jaké míry a hloubky se zde s magií pracuje. Krása a okouzlení magií, ale taktéž samotné její fungování, systém a vývoj zdůrazňují a vytvářejí tematické paralely k hlavním motivům a ideologickým střetům příběhu. Jak magii mění čas, jak k ní přistupují jednotlivé rasy (historie magie ovlivňuje magii a každá rasa k magii přistupuje jinak podle své mentality a délky života), co skutečně činí magii tak překrásnou (její moc nebo její zvláštnost, různorodost), k čemu by magie měla sloužit (pragmatická svět měnící, svět chránící, svět ničící magie nebo magie pro magii a potěšení z ní)? Jedinečný um, s jakým je se všemi těmito tématy v rámci jednotlivých částí příběhu zacházeno, je prostě zcela obdivuhodný. A podobný přístup lze vidět prakticky u všech aspektů tohoto díla. Od práce s postavami přes zažitost a životnost celého světa až k vyprávění a jeho neuvěřitelně brilantnímu podání, kde bezesporu v nemalé míře pomohl jeden z nejlepších tvůrčích týmů v historii anime adaptací. Svět a většina postav působí doopravdy velmi plnokrevně a autor dokáže i na relativně omezeném prostoru představit a charakterizovat postavu takovým způsobem, že na ni divák jen tak nezapomene (např. Serie, Flamme). Série by sotva mohla být tak příjemná a půvabná (nemluvě o komplexitě a myšlenkové hloubce), kdyby podivínská stařenka Frieren neměla výborné doplnění ve všemožných vedlejších postavách; kromě narativem hojně využívaných členů její původní party logicky nejvíce v Starkovi a Fern. Stark je upřímný, velmi laskavý a lidský, i když trochu naivní a nejistý, leč velmi talentovaný jinoch a jeho interakce se stejně starou dívkou Fern tvoří milé, vztahové jádro příběhu, které je napsané dle mého názoru velmi uvěřitelně, co se týče chování sociálně nezkušených a dospívajících jedinců (čas od času lehce okořeněné určitou roztomilou humornou nadsázkou). Příběh má tak díky jejich vztahu, vztahu s Frieren a některými dalšími postavami další způsob, jak předávat divákovi své myšlenky, svou humanitu a lidskost. Jedinečnost v obyčejnosti. Frieren je nicméně stále zároveň i velká hrdinská fantasy. V zdejším velkolepém fantasy světě je proto samozřejmě náležitá péče věnována nejen magii, ale i stvořením magie. Můžeme zde vidět úžasně a rozmanitě vypadající kreatury a monstra, které sice většinou nejsou zcela bez inspirace v nám známém folklóru, mytologiích či RPG hrách, ale na rozdíl od mnoha dalších fantasy, power fantasy, isekai a další světů díky právě tak akorát malým, unikátním změnám designu, vzhledu a detailu působí stejně téměř vždy velmi originálně a epicky (možná s výjimkou těch zpropadených „gacha“ mimiků :). I monstra tak doplňují další zásadní aspekt, který tento magický svět oživuje a dává na nejvyšší možnou úroveň v rámci žánru. No a pak je tu rasa démonů, kapitola sama o sobě. To, jak se s nimi tady zachází, je něco, co jsem snad ještě nikde jinde neviděl a naplno potvrzuje, jak velkou práci si se zdejším vyprávěním a budováním příběhu a světa autor dal. Vedle přístupu k magii, monstrům, rasám to potvrzuje i svět samotný. Jeho citelná historie, realistické členění a struktura, jednotný, ucelený a uvěřitelný design hradů, zámků, měst a městeček, inspirovaných povětšinou naším středověkem. Autor tak opravdu bez jakýchkoliv kompromisů a zkratek, prostě jedním slovem holisticky, přistoupil prakticky ke každému aspektu díla a vybrousil z na první pohled relativně obyčejného světa (a jen mírně neobyčejného příběhu) zářivý drahokam. Co je téměř neuvěřitelné je, že tvůrčí tým pod hlavičkou studia Madhouse tuto jeho vizi dokázal v rámci anime dotáhnout až na samotný vrchol toho, co je (nejen) v animované tvorbě vůbec možné. Jak přesně něco takového vypadalo? Koukněte na toto veledílo. 10/10 PS: Koho by zajímala delší verze tohoto komentáře, kde právě trochu rozebírám i moje pocity z režie, animace a hudby, může zamířit do mého deníčku. Naneštěstí je totiž zdejší formulář pro komentáře omezen z nějakého divného, pro mě nepochopitelného důvodu limitem 10 tisíc znaků. () (méně) (více)