Jára Kohout

Jára (Jaroslav) Kohout se narodil 9. prosince 1904 v Praze. Narodil se do dobře situované rodiny úředníka pražské kaolínky. Učil se hře na housle a tanci. Jako ochotník stanul na divadelních prknech v osmi letech. V sedmnácti letech při studiu vinohradské reálky spoluzaložil studentský kabaretní sdružení Sketch. Na otcovo přání se vyučil zubním technikem, kterému se i nějaký čas věnoval. Na profesionální kabaretní dráhu ho přivedl Ferenc Futurista.

Hrál v kabaretu U Znamenáčků, poté vystupoval či řediteloval ve smíchovské Aréně (1923 – 1926), karlínském Varieté (1926 – 1928), Rokoku (1929 – 1931), Červeném esu (1932), Tylově divadle v Nuslích (1934 – 1935), vlastním Švandově divadle (1932 – 1933, 1936 – 1937) a od Voskovce a Wericha jím odkoupeném Divadle U Nováků (1939 – 1945). Kromě vlastního divadla provozoval biograf, vinárnu U Kohouta, výrobnu filmů, půjčovnu kostýmů aj.

Za provokace proti Němcům byl za okupace zatčen a vyslýchán v pankrácké věznici. Z vězení ho nakonec dostal jeden esesman, který měl rád jeho filmy. Byl donucen účinkováním v pronacistických rozhlasových skečích. Po válce bylo jeho divadlo zestátněno a Kohout se stal vedoucím Tylova divadla v Nuslích a jezdil po republice se svými pásmy a fraškami. Před válkou (později i v emigraci v USA) často působil v rozhlase, vydával gramodesky a psal různé divadelní hry, frašky (např. „Max a Moritz“, „Kikiriki“, „Lojzička“ aj.), výstupy, kuplety, novinové články a humorné povídky. Byl také nadaný i šikovný malíř.

Kohout dosáhl nevídané popularity díky své plebejské, svérázné a groteskní komice, kterou podtrhoval ještě klaunským humorem a nevídanou slovní spontánností s imitačními schopnostmi a pohybovými dovednostmi. Základem byla jeho divoká mimika tváře a čiperná očka. Jeho bratr byl filmový střihač Jan Kohout (1906 – 19??). Od roku 1926 byl ženatý s tanečnicí Mimi (Boženou) Grünwaldovou – Kohoutovou (1907 – 1979) a se kterou měl děti Danielu, Alenu, Zuzanu a předčasně zemřelého Jaroslava.

Ve filmu debutoval v roce 1922 v Innemannově polodochované komedii VENOUŠEK A STÁZIČKA, kde hlavní roli ztvárnila režisérova manželka Zdena Kavková.

V němém období sehrál (často ve spolupráci svých jevištních kolegů Emana Fialy a Ference Futuristy): VDÁVALA SE JEDNA PANNA (pekař), PRACH A BROKY (nadlesní Mrázek), VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (spisovatel Jaroslav Hašek), MODRÝ DÉMANT (detektivův pomocník), NEVIŇÁTKA (Snob) a UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (sluha Alois).

Teprve zvukový film mu dokázal přinést ještě větší popularitu u toho nejprostšího publika. Hrál komické a excentrické epizodky tajemníka kabaretu (EXEKUTOR V KABARETU), Narcise Straky (Z BLÁTA DO LOUŽE), námořníka (TŘI KROKY OD TĚLA), dragouna Frantíka (POSLEDNÍ MUŽ), harmonikáře (KRÁL ULICE), pana Klandra (BARBORA ŘÁDÍ), komisaře (ULIČNICE), listonoše Jirky (LOJZIČKA), Vendelína Pletichy (FALEŠNÁ KOČIČKA), strýce Ambrože (SLÁVKO, NEDEJ SE!), starosty (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), policajta Koníčka (FILOSOFSKÁ HISTORIE), úředníka Špargla (DŮVOD K ROZVODU), trenéra Hájka (KLAPZUBOVA XI.), radního (LÍZINO ŠTĚSTÍ) či zloděje Šišky (NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?).

Větší příležitost Kohoutovi dali Martin Frič, Karel Lamač a další ve svých komediích: správce velkostatku Kohout v Longenově frašce MILÁČEK PLUKU (1931), zákazník hledající melodii v komedii ŽIVOT JE PES (1933), správce domu Kulich ve Slavínského komedii VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (1935), podváděný pokladník Rousek v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ (1935), hudebník Klásek v LUCERNĚ (1938), poťouchlý úředník Novotný v KRISTIÁNOVI (1939), zřízenec hlídací společnosti v HOTELU MODRÁ HVĚZDA (1941) a neschopný punčochář a konšel Hypolit Kostík v POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944), který dlí pod pantoflem své manželky (Meda Valentová).

Pro něj životní roli připravil právě Karel Lamač v operetce NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936), kde skvělým způsobem ztvárnil věčně nachmeleného, ale jinak v jádru dobrého hajného Štětivce, kterého si několikrát úspěšně zopakoval v pozdějším věku i na divadelních podiích.

Po válce hrál již jen ve čtyřech snímcích malé epizodky exekutora (TŘI KAMARÁDI), Zuzanina otce (PAROHY), živnostníka Josefa (ČAPKOVY POVÍDKY) a pacienta u zubaře (POLIBEK ZE STADIONU). Následně se rozhodl z politických důvodů emigrovat. I odchod za hranice uskutečnil způsobem sobě originálním.

Přítel a divadelní agent František Spurný mu vyjednal 3. října 1948 pohostinské vystoupení pro celníky v Aši. Před vystoupením převaděč převedl Kohoutovu ženu a dcery do Západního Německa. Kohout tři sta celníkům a jejich ženám na střelnici hrát hru „Na tom našem dvoře“, kterou celou hrál v dokonalém kostýmu kohouta. V půli představení utekl, stále oblečen v masce kohouta, do lesa k hranicím. Byl tak oblečen pro případ, že kdyby ho chytili, aby mohl předstírat, že se zbláznil. Útěk přes hranice se mu tak nakonec povedl.

V Německu se ocitl v Ludwigsburgu, v lágru pro utečence. Musel jezdit po ostatních táborech a bavit české utečence, aby vůbec měla jeho rodina co jíst. Dostal nabídku z francouzského rádia, které mělo vysílat česky a odešel s rodinou do Paříže. V Paříži získal možnost předvádět pantomimu ve známém nočním podniku El Monico na Place Pigalle. V podniku se seznámil také s Josephine Bakerovou, Edith Piaf nebo Yvesem Montandem. V roce 1951 dostal pozvání od Pavla Tigrida k účinkování do nově vznikajícího rozhlasu Svobodná Evropa v Mnichově. Přestěhoval se zpátky do Německa, ale po krátké době přešel jako redaktor a hlasatel do pobočky RFE v New Yorku, kterou vedl Ferdinand Peroutka.

Kohout jezdil se zábavným programem pro krajany po celých USA a po světě (např. v Austrálii a v Kanadě). Se začínající Barbrou Streisand se uplatnil na Broadwayi v Čapkově dramatu „Ze života hmyzu“. Po delším čase získal možnost návratu v epizodních roličkách před filmovou kamerou, tentokrát ne na Barrandově, ale v Hollywoodu. Hrál ve snímcích WHAT´S SO BAD ABOUT FEELING GODD? (ŠTĚSTÍ V NEW YORKU; 1968), THE PROJECTIONIST (PROMÍTAČ; 1971), TAKING OFF (1971), THE COMEBACK TRAIL (ZPÁTEČNÍ CESTA; 1982). Zahrál si i v několika reklamách a měl původně hrát i v PŘELETU NAD KUKAČČÍM HNÍDEM, ale jeho roli nakonec převzal Danny DeVito, poněvadž mu vedení rádia Svobodná Evropa neudělilo povolení. K osmdesátým narozeninám obdržel blahopřání od prezidenta Ronalda Reagana a k osmdesátým pátým narozeninám od prezidenta George Bushe st.

Po sametové revoluci se Jára Kohout vrátil 3. dubna po dvaačtyřiceti letech do Československa, nejdříve na návštěvu, a pak natrvalo. Okamžitě po návratu hostoval v Semaforu v inscenaci „Strejček z Ameriky“ a v Karlínském divadle jako hajný Štětivec ve operetce „Na tý louce zelený“.

Po několika desítkách let se objevil i v českém filmu. Bohužel jen v „blbinkách“, jak sám v žertu říkal: v komediích JEŠTĚ VĚTŠÍ BLBEC, NEŽ JSME DOUFALI (strýček z Ameriky) a DIVOKÉ PIVO (opilec Láďa). Pořádal přednášky, zájezdy a rozhlasová a televizní vystoupení. V Praze také poznal o šedesát let mladší novinářku Marcelu, kterou si roku 1992 vzal.

Byl taktéž autorem několika vzpomínkových a humorných knížek „Páté přes deváté“ (1937), „Průvodce moderního muže“ (1946), „Jak na to“ (1950), „Attention Comrades“ (1950), „Od A do Z“ (1962), „Hop sem, hop tam“ (1978, 1991), „Bouračka“ (1994) a posmrtně vyšla kniha rozhovorů s druhou manželkou Marcelou Kohoutovou „Malý velký komik aneb Kdo má v uzlíčku zaječí pacičku“ (1994).

Jára Kohout, legenda české divadelní a filmové komiky, zemřel na rakovinu prostaty 23. října 1994 v Praze v úctyhodném věku nedožitých devadesáti let. Je pohřben na Vyšehradě mezi největšími českými kulturními osobnostmi, mezi něž bezpochyby patří i on sám.

Jaroslav "krib" Lopour