Policejní hodina

Adaptace prózy Gézy Včeličky (o něco dříve byla natočena Kavárna na hlavní třídě), jíž každý historik zabývající se sociálními dějinami 90. let 19. století musí považovat za velmi věrohodné umělecké zpracování dělnického a maloburžoazního pražského prostředí, včetně psychologie. Takto se chovaly upracované matky, takto fungovala policie, taková byla morálka drobného měšťanstva, tak vypadaly dobové bordely, takové bylo nadšenectví rozvíjející se sociální demokracie (a i příbuzných politických směrů - Masarykových realistů, anarchistických skupin, více nacionálnějších národních socialistů). Pozdějším stalinistům fakticky sociální demokracie, opora Masarykova za 1. republiky, spíše vadila. Dobová atmosféra je dotvořena i dobře vybranou hudbou hospod a pražské ulice. Herecké obsazení je u Vávry vždy vytříbené, radost mi udělal jako vždy okouzlující V. Voska, stejně jako H. Hegerová coby (téměř typicky) prostitutka. Nutno samozřejmě zmínit výtvarníka kostýmů Kamila Lhotáka a černobílou kameru J. Tusara. (18.09.2011)

Skvělé zpracování literární předlohy, na prostoru hodiny a půl dokázal Vávra rozvinout osudy čtyř členů jedné rodiny v několikaletém časovém horizontu. Skvělé obsazení bylo zárukou kvalitních hereckých výkonů. Nikdo nezklamal. Vávra byl zručný režisér a tak dokázal převést na plátno atmosféru konce devatenáctého století. (26.12.2012)

Natočeno na objednávku ke 40 výročí vzniku komunistické strany, ale je to pořád Vávra, takže máte jistotu, že dostanete kvalitní filmařinu. Tady se Otakar vyhrabal z některých svých přehmatů z padesátých let a natočil slušný dobový drama kde sice kdo chce může si najít i ty komunistický ideje, ale po pravdě čekal bych k takovýmu tématu, že to tam budou víc cpát a to se nestalo. Každopádně solidní záležitost jako vždy. Tentokrát mi k tý čtvrtý hvězdě něco chybělo. Možná, že je to tím, že film graduje hlavně v tý jak už bylo u Vávry zvykem kvalitně natočený davový scéně demonstrace a v druhé půlce už to nemá takový spád a konec je jakoby trochu useknutý, ale na lepší tři hvězdice to v pohodě dá.65% (27.01.2024)

Vávra rozhodně uměl točit dobré filmy (až na malé výjimky) a platí to i pro Policejní hodinu. Ke 40. výročí založení KSČ jsem čekal spíš nějakou ideologickou agitku, a místo toho jsem se dočkal slušně a věrohodně zpracovaného sociálního dramatu, kde jsou vykresleny na příkladu jedné rodiny různé vrstvy tehdejší městské společnosti. Doba taková byla a socialistické ideály se rodily z tehdejších rozporů a nerovného postavení nižších vrstev. Na tom není nic nepochopitelného a už vůbec ne k odsuzování dnešními měřítky, kdy se tzv. reálný socialismus již sám stačil zkompromitovat. Bez tehdejšího úsilí o sociálně spravedlivější společnost by ale ani dnešní společnost nebyla tam, kde je, i když dnes nás trápí zase trochu jiné problémy. Také mě překvapilo, že se tento film ani v minulém režimu příliš nehrál, což se dá přičítat možná právě tomu, že prvoplánová komunistická ideologie v něm prostě nezaznívá. (31.03.2021)

Film natočený pod záštitou výročí vzniku Komunistické strany, jak napovídá úvodní titulek, by mohl mnoho diváků předem odradit. Za tím se ale skrývá nefalšované sociální drama o životě pražské chudiny. Pro našince jen velmi těžko představitelné životní podmínky, ve kterých žilo v té době dělnictvo víceméně všech civilizovaných států. Vše je samozřejmě točeno tendenčně, dobří jsou především dělníci, ale o to zde nejde. Jde o dobu, kdy se dělnictvo formovalo, kdy tomu lidé věřili, neexistovaly dnešní sociální výdobytky typu osmihodinová pracovní doba, dovolená atd. Tehdejší a několik dalších generací dělníků nám pro dnešek zajistily lidštější pracovní podmínky. Naprosto chápu, že v dnešní době, po éře socialismu, se každému otvírá kudla v kapse, když slyší budovatelská hesla, takové ale dělnické hnutí tehdy bylo. Děj se naštěstí nezabývá pouze dělnickým hnutím, ale hlavně životními osudy jedné pražské rodiny. A to je na tomto snímku daleko daleko zajímavější. Vávra i v tomto případě jde dost do hloubky (až na kost, to on umí) a rozjíždí celkem depresívní příběh o každodenním kolotoči, boji o chleba a přežití. Syrový příběh na mírně ideologickém pozadí zvedá navíc vynikající výkon většiny herců a tak mi nezbývá, než snímek jen a jen doporučit. 80% (26.06.2011)