foto

Karel Dellapina

  • nar. 22.10.1916
    Sofie, Bulharsko
  • zem. 3.11.1983 (67 let)
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Karel Dellapina se narodil 22. října 1916 v bulharské Sofii. O jeho původu a soukromí ovšem chybí více přesných zpráv. Bez odborné herecké průpravy započal svoji divadelní kariéru v zájezdovém Vesnickém divadle (1949 – 1950) a v Městském oblastním divadle v Kolíně (1950 – 1953).

Současně od ledna do března 1951 pětkrát hostoval v pražském Národním divadle jako Sir George Crofts ve hře G. B. Shawa „Živnost paní Warrenové" (Dellapina měl tuto hru nastudovanou z kolínského angažmá). Nakonec až do odchodu na penzi zakotvil ve Východočeském divadle Pardubice (1953 – 1980). Karel Dellapina byl hercem velmi výrazné ostře řezané tváře a drsně mužného hereckého projevu.
 
Na českých divadelních podiích měl možnost se představit v inscenacích „Othello" (Jago), „Krčma pod zeleným stromem" (Repáň), „27 vagonů bavlny" (Silva Vicarro), „Neklidné stáří" (Poležajev), „Obrácení Ferdyše Pištory" (Starý Pištora), „Revizor" (Hejtman), „Tři sestry" (Solený), „Kupec benátský" (Benátský dóže), „Jak se vám líbí" (Frederick), „Bílá nemoc" (Asistent), „Živá mrtvola" (Afremov), „Ze života hmyzu" (Vojevůdce), „Tři mušketýři" (Rochefor), „Don Juan" (František), „Naši furianti" (Petr Dubský), „Richard III." (James Tyrrel), „Hadrián z Římsů" (Světislav), „Racek" (Sorin), „Pan Pickwick" (Žalobce) a další.
 
Před filmovou kamerou se Karel Dellapina poprvé objevil až jako padesátiletý ve druhé polovině 60. let. Ač byl oblastním hercem (to současně zapříčinilo jeho předchozí neúčinkování ve filmu), od této doby se ve filmu objevoval každým rokem až do své smrti.

Po dvou úlohách správce garáží ve snímku Jiřího Hanibala DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ (1967) a muže č. 8 v Brynychově dramatu JÁ, SPRAVEDLNOST (1967) sehrál svoji jedinou hlavní filmovou roli vězně Karla Krause, v němž byl po dvaceti letech skrývání pod identitou důlního inženýra Fischera poznán bývalý příslušník gestapa, v dramatu Václava Sklenáře MUŽ NA ÚTĚKU (1968).

Na samém sklonku 60. let ještě stihl sehrát hosta na pohřbu Dvořáka ve filmu HVĚZDA (1969) Jiřího Hanibala a hajného Friče v Schulhoffově detektivce PO STOPÁCH KRVE (1969).
 
Pro něj herecky nejplodnější 70. léta obohatil mj. jako romantik (TVÁŘ POD MASKOU), rádce (PRINC BAJAJA), záškodnický hajný Krušina (CESTY MUŽŮ), mlynář (POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ), strýc Julius (PŘIJELA K NÁM POUŤ), strojvůdce Klika (ZBRANĚ PRO PRAHU), materialista Antonín Ležatka (PÁNI KLUCI), sedlák Rejšek (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI), vedoucí obchodu (BOTY PLNÉ VODY), Dr. Fiedler (DŮM NA POŘÍČÍ), Bouřňák (NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU), ministr školství Jaroslav Stránský (VÍTĚZNÝ LID), profesor Arkadij Ivanovič Kvajatkin (VE ZNAMENÍ TYRKYSOVÉ HORY), horník Zrzek (HNĚV), předseda MNV Konečný (BRONTOSAURUS) a jako vesničan Kozelka (PAN VOK ODCHÁZÍ).
 
Ze 70. let je jistě nejvýznamnější Dellapinova úloha Josefa Peška, který se snaží dokázat nevinu svého duševně chorého bratra Milana Peška (Miroslav Macháček), jenž je obviněn z brutální vraždy děvčátka v kriminálním dramatu Ivo Tomana VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI (1978). Dočká se nakonec Josef od bratra vděku za svou pomoc?

V 80. letech se Dellapina stihl objevit ve filmech POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ (ředitel výzkumného ústavu Maška), HRA O KRÁLOVNU (pán z Konopiště), KONEČNÁ STANICE (divadelní herec), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (mnich), EVO, VDEJ SE! (muž s taškou) a KOMEDIANT (mušketýr a vrah Donnebrauer). Dva naposled jmenované filmy měly premiéru až rok po hercově úmrtí.

Zahrál si i ve studentském filmu Zdeňka Zelenky AŽ BUDEME DOSPĚLÍ (1981) lesníka a dědečka hlavní hrdinky.
 
Ojediněle si vyzkoušel i práci pro rozhlas („Šek pana Hippolyta", „Poslední příležitost" atp.) nebo televizi (například role topiče Kovalského ve dvaadvacáté epizodě TATRANSKÉ PASTORÁLE /1965/ ze seriálu Jiřího Sequense 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA).

Jeho manželkou byla herečka i kolegyně z Kolína a z Pardubic Ivana Bílková (1921 – 1986). Zároveň se Dellapina angažoval společensky a politicky, např. v březnu 1979 zasedl ve festivalové porotě XVII. FČSF v Hradci Králové a za normalizace byl několik let předsedou východočeské krajské organizace Svazu českých dramatických umělců (ve funkci přispíval i do „Rudého práva").

Získal Vyznamenání Za vynikající práci (1976) a Výroční cenu SČDU (1977). Karel Dellapina zemřel 3. listopadu 1983 zřejmě v Pardubicích, krátce po svých sedmašedesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace