Věra Petáková

Věra Petáková se narodila 8. února 1923 v Praze. Avšak už od čtyř let vystupovala v dětských rolích na scéně německého Městského divadla  v Ústí nad Labem a v pražském Národním divadle. V Národním divadle prezentovala v letech 1933 – 1944, pak i jako konzervatoristka.

Absolvovala roku 1943 pražskou Státní konzervatoř a ihned působila na pražských scénách Živé jeviště v Rokoku a v Intimním divadle (1943 – 1944). Po skončení okupace prošla opět Městským divadlem v Ústí nad Labem (1945 – 1947), teplickým Divadlem bratří Čapků (1947 – 1948) a Krajským oblastním divadlem v Českých Budějovicích (1948 – 1953). Na pět let se odmlčela (1953 – 1958) a žila v soukromí.

Po návratu k řemeslu hrála v Pražské estrádě v Alhambře (1958 – 1961) a jen jako externistka hostovala v Divadle na Vinohradech (1961 – 1965), v mladoboleslavském Krajském divadle (1965), v Divadle za branou (1965 – 1969) a ve smíchovském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1970).

Stálé angažmá měla jako konferenciérka v Ústředním domě armády v Dejvicích (1965 – 1970), od 1970 do odchodu na odpočinek jako herečka v Pražském kulturním středisku a v Pragokoncertu. Zatímco ve filmu herečka Věra Petáková nikdy nezískala velkou či titulní roli, na divadle, jako charakterní herečka, získávala řadu velkých a výrazných příležitostí v českém i světovém klasickém a moderním repertoáru.

Věra Petáková se např. objevila v inscenacích „Fidlovačka" (Písničkářka), „Jan Roháč z Dubé" (Krásná paní), „Jak se vám líbí" (Kačenka), „Lesní panna" (Jasana), „Ženitba" (Tekla Ivanovna), „Jan Hus" (Háta), „Mikoláš Aleš" (Marina), „Jiříkovo vidění" (Kačenka a Kristina), „Lumpacivagabundus" (Milina), „Matka" (Ženský hlas), „Talisman" (Verunka Poklonková), „Loupežník" (Paní), „Maškary z Ostende" (Přístavní víla), „Intermezzo" (Armanda Gerlaissová), „Zelený papoušek" (Georgette), „Bouře" (2. poutnice), „Ilja Golovin" (Líza), „Poslední" (Ljuba), „Kdo hledá, najde" (Domna), „Samota" (Tonička), „Sekání s mládím" (Tosja), „Kalinový háj" (Vasilisa), „Štědrovečerní sen" (Boženka), „Člověk Odysseus" i „Na starém bělidle".

Do filmu pronikla ještě jako studentka ve 30. letech, s různými přestávkami se dostala přes 40. a do 50. let: sestra Pepíka (HARMONIKA), dcera Milada (LÍZIN LET DO NEBE), švadlenka (KARIÉRA MATKY LÍZALKY), sestra Lori Róza (KAREL HYNEK MÁCHA), učednice (TULÁK MACOUN), nevěsta (reklama PĚT STRÝCŮ), dcera Pepička Nováková (HOST DO DOMU), děvečka ve mlýně Bětka (ŘEKA ČARUJE), služka – pradlena v hotelu (LAVINA), ošetřovatelka (NEROZUMÍM), Lény Housková (REVOLUČNÍ ROK 1848), děvečka (STRAKONICKÝ DUDÁK a KAM S NÍM?), paní profesorka (ROBINSONKA), asistentka (ZKOUŠKA POKRAČUJE), dělnice (SLEČNA OD VODY) a též komorná (O MEDVĚDU ONDŘEJOVI).

Do kinematografie 60. let zasáhla pouze jedinou malou úložkou úřednice na pracovní úřadě (MEZI NÁMI ZLODĚJI). Po sedmi letech opět nastoupila na filmovou dráhu během normalizace 70. let ve snímcích SVATÁ HŘÍŠNICE (členka Armády spásy), „PANE, VY JSTE VDOVA!" (zničená nápovědka v divadle), VELKÉ TRÁPENÍ (host v kavárně), ANNA, SESTRA JANY (paní učitelka), SMRT MOUCHY (profesorka Maruška), NÁŠ DĚDEK JOSEF (dvojrole členky panstva a pak babky), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (asistentka v laboratoři), PÁTEK NENÍ SVÁTEK (ředitelova, hrál ho Zdeněk Dítě, manželka Růžičková) a další. V těchto snímcích to bohužel byly jen epizodky. V pozdějších létech pracovala Věra Petáková na divadle i jako divadelní nápovědka.

Spolupracovala s rozhlasem (př. „Romance o Oldřichu a Boženě", „I chudák má čest", „Pokus o rekord", „Hostinec ,U kamenného stolu' ", „V předvečer", „Šalomoun hledá Sulamit" aj.), dabingem (ZLOČIN A TREST, SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ, ČARODĚJKY Z EASTWICKU, KROK ZA KROKEM, NÁVŠTĚVNÍCI nebo SNOOPY, VRAŤ SE!), televizními inscenacemi (MAŠKARÁDA, BELLEVUE, LEPŠÍ PÁN, PRINC CHOCHOLOUŠ, O TEREZCE A PANÍ MADAM, STRÁNKY Z DENÍKU, OSUDNÉ DVEŘE a či PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ?) i seriály (např. JANA EYROVÁ).

Získala Cenu Senior Prix (1994) od Nadace Život umělce. Po provdání vystupovala i jako Věra Petáková – Kalná. Věra Petáková zemřela 8. dubna 2004 v Ústí nad Labem, zapomenutá, přesně dva měsíce po svých jednaosmdesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour