Náš dědek Josef

Protože k tomuto filmu už bylo řečeno hodně, vyjádřím, coby rodák ze Slovácka (toho moravského ) údiv nad reakcí člověka s nickem ddf76, který uvedl : Skvela komedie z jizni Moravy. Kdo neni odsud nepochopi :). – tolik přesná citace. Když pominu interpunkci, pochybuju, že tento člověk je rodák. Jinak by nemohl přijmout, že se v jeho rodném kraji, jak píše, mluví hanácky. Pro ostatní – představte si, že by ve filmu, popisujícím příběh rodilých Pražanů ze Žižkova mluvili tito žižkováci třeba chodsky. PS – do sklípku sa chodí pro erteple (česky brambory). Na víno sa chodí do sklepa ! PPS – samotný film je jen potvrzením, že u nás zatím nikdo nebyl schopný natočit cokoli za Slovácka bez zkreslení a vážných chyb. Ani Slovácko sa nesúdí – protože ani kdysi tu totiž ludé nechodili furt ve svátečních krojách… (03.02.2009)

Dnes již historický film, jehož děj se odehrává v 50 letech minulého století na Moravě. Když si odmyslíte lehký závan komunistické ideologie - zejména v souvislosti se vstupem sedláků do JZD, troufám si říct, že jde o jeden z klenotů Československé kinematografie. Je to snad první film, kde mi Vladimír Menšík neseděl v roli komunistického agitátora.Však taky za to zaplatil životem - ve filmu. (04.12.2010)

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. (28.02.2010)

"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% (06.10.2020)

Nějak těm Pražákům ta naše moravština nejde přes pysky. :) Snaží, co jim jazyk dovolí, ale našinec musí slyšet, že to prostě není úplně ono a zcela přirozené. Výjimkou jsou samozřejmě původem Moravané, např. Vladimír Menšík. Škoda, že tu tento velikán neměl větší roli. Celkově vzato se mi Náš dědek Josef líbil. Je to takový nenáročný film, jenž působí skrze nářečí autentičtěji a pěkně ukazuje moravský venkov, zvyklosti i naturel. (14.05.2018)