Slovenský režisér a autor Ján Roháč se narodil 1. června (některé prameny uvádějí též 18. června či 29. února) 1932 ve slovenské obci Nitrianské Pravno. Roku 1955 absolvoval na DAMU divadelní režii (už za studií byl asistentem režie u Alfréda Radoka ve Vesnickém divadle).
Nastoupil na režisérskou pozici do Východočeského divadla v Pardubicích (1955 – 1957), Divadla ABC (1957 – 1958), Laterny magiky (1957 – 1960), Semaforu (1963 – 1968) a dále byl hlavním režisérem KINOAUTOMATU (1967 až 1971), se kterým se účastnil EXPA 67 v Montrealu (uvedeno více jak čtyřistakrát) a americké výstavy Hemisfair v San Antoniu (více jak tisíckrát). Jeho častým spolupracovníkem byl např. Miroslav Horníček.
V 70. letech dále režisérsky hostoval v Semaforu, Večerním Brně, Městských divadlech pražských, ABC, karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala, Hudebním divadle v Karlíně, Státním divadle v Brně, Ateliéru, Berlíně atd.
Z jeho nápaditých a úspěšných divadelních režií si uveďme: „Návštěvní dny", „Můj generál", „Pánský večírek", „Dva muži někde", „Decentní večer", „Dobře utajené housle", „Dva muži v šachu", „Rozhodně nesprávné okno", „Balada z hadrů", „Tvrďák", „Jezinky – bezinky", „Helenka je ráda", „Dobře placená procházka", „Recitál", „Žebrácká opera", „Strakonický dudák", „Dva muži někde", „Nikola Šuhaj loupežník" apod. apod. Jako milovník humoru dokázal přesně vypointovat vtip, atmosféru a účinek.
Roháčova filmová práce je plně spojená s jeho velmi častým autorským spolupracovníkem Vladimírem Svitáčkem. Nejdříve tato dvojce napsala scénář a režírovala krátkometrážní originální komediální film KONEC JASNOVIDCE (1957) s Milošem Kopeckým v roli jasnovidce Matěje Šibolína, kterému jeho živnost byla znárodněna.
Z politických důvodů mohl být tento film uveden až za šest let a Roháč se Svitáčkem se museli filmové práce na Barrandově nějaký čas vzdát. Do české kinematografie přišla opět dvojce Roháč + Svitáček až v 60. letech (a žel, naposledy). Oba napsali scénář a režírovali komediální muzikál KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) a mezinárodně mega úspěšný první interaktivní film na světě KINOAUTOMAT ČLOVĚK A JEHO DŮM (1967), za který obdrželi Peněžitou odměnu FSB (1967).
Ovšem největší doménou Jána Roháče bylo umělecké tvoření v Československé televizi. Jako autor a režisér s ní spolupracoval už od roku 1955 a až do své náhlé smrti.
Režíroval přímé přenosy z divadel i a záznamy divadelních her (GAZDINA ROBA, NÁVŠTĚVNÍ DNY, PÁNSKÝ VEČÍREK aj.), původní hrané televizní inscenace a filmy (DUET, STAROSTLIVÝ OTEC, MILÁČEK PANÍ HUSSONOVÉ, ŽÁRLIVOST, HARLÉMSKÁ TRAGÉDIE, USPOŘENÁ LIBRA, PÍSNIČKY, GIGLIHO ÁRIE, BUMERANG, PAŘÍŽSKÝ ŽIVOT, HARLÉMSKÁ TRAGÉDIE, DLOUHÁ BÍLÁ NIT, DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA, ZLATÝ ZUB, TCHÝNĚ, MILÁČEK, VĚRA – NEVĚRA, DNES NAPOSLED, SNĚHULÁCI), do srdcí televizních diváků se však zapsal seriálem BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI... (1972) s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem.
Na televizních obrazovkách se kromě výše jmenovaných objevily pod režijním vedením Jána Roháče také zfilmované písničky (ZHASNĚTĚ LAMPIÓNY, CHLÉB A SŮL i KDE MÁŠ VLASY, VÉNO?) – jedny z prvních videoklipů vůbec, a televizní pořady: zábavné (HOVORY H, SILVESTR NA PŘÁNÍ ANEB ČÍ JSOU HORY KAVČÍ, ZLATÝ SLAVÍK, JSI JAKO ZAHRADA apod.) a hudební (ZPÍVÁ KAREL GOTT, PÍSNIČKY PRO PAMĚTNÍKY, JAK SE VÁM LÍBÍ?, HUDBA – TO JE MOJE!, SLOVO A SAXOFON FELIXE SLOVÁČKA, KYTICE PRO TOČR nebo HLE PRAHA, PANE PAŘÍŽANE).
V jeho dílech si často zahráli Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Miloslav Šimek, Jiří Suchý a další.
I řada jím režírovaných počinů byla uvedena v rozhlase („Balada z hadrů", „Návštěvní dny" Grossmanna a Šimka, „Hovory H" či „Zavěste, prosím, volá Semafor"). Režisér Ján Roháč zemřel předčasně 5. října 1980 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti osmi let. U příležitosti pětadvacátého výročí úmrtí byla na jeho rodném domu v Nitrianském Pravnu odhalena pamětní deska (2005).
Patří mezi zakladatelské osobnosti československé zábavné a hudební televizní tvorby. Největší jeho význam tkví hlavně v práci pro Laternu magiku, KINOAUTOMAT a první televizní videoklipy (mj. i ŽIVOT JE PES, ZČERVENÁ, JEZDÍM BEZ NEHOD, MARNIVÁ SESTŘENICE, ZHASNĚTE LAMPIÓNY, MALÉ KOTĚ, ZLÁ NEDĚLE ad.).
Jaroslav "krib" Lopour
