foto

Jitka Frantová

  • nar. 1.5.1932 (87 let)
    Malhostovice, Československo

Biografie

Jitka Frantová pochází z Brněnska, v Brně pak studovala na gymnáziu a poté na JAMU. Již za studií účinkovala v brněnském rozhlase a ve Státním divadle. Vzhledem k tomu, že studovala také zpěv, tanec a pantomimu, měla po absolutoriu značné možnosti uplatnění, které také využila. Její první štací bylo divadlo v Uherském Hradišti (1952-1953), následně pak v Kolíně (1953-1959), kde sbírala herecké zkušenosti v dívčích rolích klasického repertoáru. Koncem 50. let pak přišla do Prahy a stala se členkou divadla Rokoko (1959-1968), nakonec hrála v Hudebním divadle v Karlíně (1968-1969).

Se světem filmu se Jitka Frantová setkala již za studií, kdy hrála brigádnici v budovatelském dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). Na filmovém plátně se pak objevila ještě několikrát, šlo však již jen o epizodní roličky (například ve veselohrách KRÁL KRÁLŮ, 1963; KOMEDIE S KLIKOU, 1964). Ve stejné době ale získala značnou popularitu v televizi, mimo jiné jako teta Boženka v seriálu ROBOT EMIL (1960), pracovala také pro rozhlas (vlastní humoristický seriál Z deníku dívky Barborky). Konec 60. let byl pro Jitku Frantovou osudový – její manžel Jiří Pelikán (1923-1999) byl v letech 1963-1968 populárním ředitelem Československé televize, následně i poslancem Národního shromáždění a patřil k významným osobnostem Pražského jara 1968. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 byl odvolán a přeložen na nižší diplomatický post do Itálie. Manželka Jitka Frantová jej do Říma následovala a v roce 1969 požádali manželé v Itálii o politický azyl.

V emigraci se manželé rozhodně neztratili. Pelikán využil četné mezinárodní kontakty, které nasbíral jako ředitel televize v uvolněných 60. letech, nakonec získal italské občanství a v roce 1979 se stal poslancem Evropského parlamentu. Jitka Frantová pak jako herečka s dobrými jazykovými znalostmi prorazila na divadelní scény v Itálii a v německy mluvících zemích (hrála v italštině, němčině, ale také ve francouzštině), za své herectví získala také dvě ocenění ve Francii a v Itálii. Hrála také v televizních filmech a seriálech v Itálii a Německu a vytvořila přes 80 rolí. Stěžejní je její úloha v italském filmu GLI ANGELI DEL POTERE (ANDĚLÉ MOCI, 1988), který byl inspirován osudy Vlasty Chramostové. Po roce 1989 se objevila v českém televizním seriálu KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996).

Jitka Frantová i po smrti manžela (1999) žije v Itálii, často ale cestuje po celé Evropě, hraje divadlo, píše knihy a je aktivní i v jiných oblastech. V roce 2008 představila v Praze a Brně svou vlastní divadelní hru Moje pražské jaro (Mia Primavera di Praga). Jitka Frantová obdržela v roce 2008 v Itálii Řád za zásluhy.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Host

TV pořady

2017 Čtyřlístek pro talenty (TV pořad)
2015 Večerníček jak ho (ne)znáte (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky