foto

Antonín Šůra

  • nar. 25.8.1929
    Praha, Československo
  • zem. 30.11.1968 (39 let)
    Kanada
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Antonín Šůra se narodil 28. srpna 1929 v Praze do rodiny nižší sociální úrovně. Jeho otec byl invalida a matka pouliční prodavačka květin. Vyučil se lakýrníkem a písmomalířem, ale už za studií hrál v Bráníku s ochotníky. Zásluhou rozhlasového režiséra Jiřího Vasmuta okusil herecké příležitosti v rozhlase. To mu odstartovalo další uměleckou dráhu, kterou začal rozšiřovat nejprve jako elév v pražském Národním divadle (1947 – 1948) a na pražské Státní konzervatoři a jejím dramatickém oddělení.

Kvůli tíživé rodinné peněžní situaci studia zanechal a začal se cele věnovat hereckému umění. Prošel trvalá zaměstnání v Divadle státního filmu (1948 – 1951), Pražské estrádě (1952 – 1959), Rokoku (1959 až 1965) a Laterně magice (1965 – 1968). Byl též častým hostem zájezdových estrád, kde se nejvíce uplatnil jako iluzionistický klaun (např. trik „Poctivý zloděj hodinek“).

Mezi lidmi byla známá jeho veselá a rozpustilá povaha, komediální umění a láska k dobrému humoru (proto se nejlépe uplatnil v Rokoku). Do filmových ateliérů pronikl už jako osmnáctiletý v úloze mladého horalského syna Miša ve Fričových ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH (1947).

Během bohaté filmografie 40. a 50. let si zahrál (často malé úložky) učedníka (ŽELEZNÝ DĚDEK), dělníka (PŘÍPAD Z – 8, PŘIZNÁNÍ, ZAOSTŘIT, PROSÍM!, SLEČNA OD VODY, KONEC CESTY), Honzy (KŘÍŽOVÁ TROJKA), Materny (DVA OHNĚ), studentka (REVOLUČNÍ ROK 1848), oktavána (ČERVENÁ JEŠTĚRKA), svazáka (SLEPICE A KOSTELNÍK), Jirky (RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ), traktoristy (CESTA KE ŠTĚSTÍ), vojína Ládi (AKCE B), referenta (PLAVECKÝ MARIÁŠ), účastníka schůze (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), tankisty (TANKOVÁ BRIGÁDA), syna Jardy (PO NOCI DEN), závodníka Václava Vondřicha (DĚDEČEK AUTOMOBIL), závozníka (TO BYLA NOC), četaře Standy (ZATOULANÉ DĚLO), Jirky (TENKRÁT O VÁNOCÍCH) nebo cestujícího (O LIDECH A TRAMVAJÍCH).

Několikrát předvedl významné herecké filmové kreace skauta Edy v Machově dobrodružné NA DOBRÉ STOPĚ (1948), učedníka a účastníka Pražského povstání Pepíka Hoška a popraveného kamenického tovaryše Jana v dramatech Otakara Vávry NĚMÁ BARIKÁDA (1948) a JAN HUS (1954), automechanika Jirky Třísky v komedii Josefa Macha RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), citlivého anděla Theofila v Machově pohádce HRÁTKY S ČERTEM (1956) a též hudebně založeného četníka Rampy ve Steklého komedii na motivy slavného románu Jaroslava Haška POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957).

V 60. letech, jejichž konce se už nedožil, opět přetvořil epizodky v různých snímcích ČERNÁ SOBOTA (muzikant), LIDÉ JAKO TY (dělník), TEREZA (překupník Nečásek), NOČNÍ HOST (řidič autobusu), FLORIÁN (zbořovský radní Halmazna), ČERNÁ DYNASTIE (dělník), VĚŠTEC (referent Suchánek), TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (referent Československého svazu mládeže), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (předseda dílenského výboru), BYLO NÁS DESET (fotograf), KDYBY TISÍC KLARINETŮ (voják Tony), LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (zarostlý pistolník) a zcela poslední KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY (reportér a francouzský policista).

Velmi hojně účinkoval též v rozhlase („Josefina“ 1957, „Velká pohádka loupežnická“ 1964, „Tajemství ukradené hry“ 1964), v televizních zábavných pořadech, filmech (například KLÍČ, MODRÝ AUTOBUS, ŠLECHETNÝ COWBOY SANDY, LÁSKA JAKO TRÁM) a seriálech (ROBOT EMIL). Úplný závěr života Antonína Šůry byl nanejvýš zajímavý. Se svým estrádním kolegou byl angažován pro zábavné pořady v Las Vegas americkou uměleckou agenturou. Když si oba umělci nenalezli u diváků dostatečný a uspokojivý úspěch, angažmá skončilo.

Šůra musel zůstat v USA, protože se kvůli své vášni pro hazardní hry dostal do těžkých finančních potíží. Aby se mohl vrátil zpět do Československa, živil se mezi Čechy jako malíř při stavbě rodinných domků. Pod uměleckým jménem Toni Shura začal i s divadlem. Antonín Šůra nakonec zemřel na kanadské dálnici při těžké automobilové nehodě 30. listopadu 1968 či (podle některých pramenů) 1969 ve věku pouhých třiceti devíti anebo snad čtyřiceti let…

Jaroslav "krib" Lopour

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace