Billy Bevan

Billy Bevan (rodným jménem William Bevan Harris) byl estrádní umělec původem z Austrálie, který se v letech 1916 až 1950 objevil ve více než 250 amerických groteskách a filmech.

Na jeviště se postavil brzy, odjel do Sydney a osm let strávil s operetní společností „Australian light opera“, kde vystupoval pod jménem Willie Bevan (čti „bevn“). V roce 1912 odcestoval s „Pollard’s Lilliputian Opera Company“ do Ameriky a později objížděl Kanadu. K filmu se dostal přes studio Sigmunda Lubina v roce 1916. Když se společnost rozpadla, začal se Bevan objevovat ve vedlejších rolích filmových grotesek „krále komedie“ Macka Sennetta. Coby znamenitý mim si scénky pravidelně kradl pro sebe, přitahoval pozornost a v roce 1922 se již zařadil mezi Sennettovy hvězdy. Příjem si nicméně vylepšoval výnosem z citrusové a avokádové farmy, kterou založil v kalifornském Escondidu.

Jeho atributy byly malý vzrůst, buřinka, povislý mroží knír a již zmíněná výrazná gestikulace. I když se snad svojí postavou do historie nezapsal tak nesmazatelně jako Charlie Chaplin, vytvářel ve ztřeštěných groteskách Maxe Sennetta přátelské, veselé postavičky. Hodně komiky vycházelo z Bevanova umného načasování a reakcí; slavný „ústřicový“ gag, který na plátnech předvedli Curly Howard, Lou Costello a Huntz Hall – mísa „čerstvé ústřicové polévky“ vykazuje znepokojující známky života a zápasí s mužem, který se jí snaží sníst – má původ právě v Bevanově výstupu v krátkometrážním Wandering Willies (1926). Ve 20. letech se na plátně často objevoval spolu s Andy Clydem a Vernonem Dentem; Clyde brzy začal dělat kariéru v hlavních úlohách vlastních filmů. Koncem 20. let to zase byly divoké manželské frašky.

K nejznámějším Bevanovým groteskám patří The Duck Hunter (1922), Ma and Pa (1922), Nip and Tuck (1923), The Lion’s Whiskers (1925), Super-Hooper-Dyne Lizzies (1925) a A Sea Dog’s Tale (1926).

Nástup zvuku (1927) si vybral daň v podobě vyhasínání kariéry mnoha hvězd němého filmu včetně Billyho Bevana. Jeho druhý filmový život, to byly charakterní role a roličky jako např. řidič autobusu v krimi High Voltage (1929), hotelový zaměstnanec v Peacock Alley (1930) s Mae Murray a vedlejší role podporučíka Trottera v dramatu Konec cesty (1930), ve kterém debutoval Colin Clive. S hlavními úlohami byl však konec, dalších dvacet let často ztvárňoval neurvalé Londýňany (válečná komedie Pack Up Your Troubles, 1939) nebo vlídné Angličany (muzikál Tin Pan Alley s Betty Grable či Strach v nočním vlaku s Basilem Rathbonem v úloze Sherlocka Holmese). Přátelského autobusového průvodčího si střihnul vedle Greer Garson v úvodní scéně multioskarového dramatu Paní Miniverová (1942).

Billy Bevan umírá v roce 1957, krátce předtím, než ho začalo objevovat nové publikum v dokumentech Roberta Youngsona: Zlatý věk grotesky (1957), Když komedie byla králem (1960). Pohřben je na hřbitově Oak Hill Memorial v kalifornském San Diegu.

Marek "džanik" Janík