Errol Flynn

"Mám rád starou whiskey a mladé ženy." - Flynnova životní filosofie

Prapraprapravnuk slavného vzbouřence Fletchera Christiana, jejž si zahrál ve svém prvním filmu IN THE WAKE OF THE BOUNTY. (Pra)*24-vnuk Roberta De Vere - historické předlohy Robina Hooda, kterého ztvárnil ve svém nejslavnějším filmu DOBRODRUŽSTVÍ ROBINA HOODA / ROBIN HOOD. Bratranec z 15. kolena své nejslavnější a nejvěrnější filmové partnerky Olivie de Havilland, která si v DOBRODRUŽSTVÍ ROBINA HOODA / ROBIN HOOD zahrála Robinovu Marianu. Jedna z nejdivočejších postav Hollywoodu, jíž může většina dnešních hýřilů jenom tiše závidět. Podle jedněch nezdolný duch, podle jiných pouze poživačný namyšlenec. Dle senzační knihy "Errol Flynn: The Untold Story" Charlese Highama sympatizant s nacismem, což bude nejspíš pouze výmyslem - i tak ale za svůj bujný život stihl vyzkoušet takřka všechny nabízející se neřesti. Jeho filmy i život jsou postupně zanášeny prachem, tento bolestný proces možná trochu zpomalil Scorseseho LETEC a Errol Flynn Jude Lawa.

Syn Theodora Thomase Flynna, uznávaného biologa, a Marrelle Young, mladé dobrodružky a potomka slavného Fletchera Christiana, velitele vzbouřenců na lodi Bounty. Mladý Errol se od dětství projevoval jako naprosto nezvedený a nezvladatelný hoch, který nevydržel snad ani na jediné škole, jíž načal. Už jako náctiletý se vydal údajně hledat zlato, ale místo toho se živil naprosto vším, co bylo zrovna po ruce. O tomto období jeho života není příliš mnoho zpráv - prý vyzkoušel profese vojáka, rybáře, policisty, hasiče, zdravotníka,lovce pokladů a mnoho dalších.

Není divu, že se dostal i k uměleckému, konkrétně filmovému oboru. Debutoval rolí svého přímého předka Fletchera Christiana v malém australském polodokumentárním filmečku IN THE WAKE OF THE BOUNTY (1933). Po roli Dytera v dnes nezvěstném anglickém filmu MURDER AT MONTE CARLO (1935), se Flynn na popud Warner Bros. vydal do Holllywoodu, kde se mu dostalo malé flashbackové němé roličky Gregory Moxleyho v jednom z předválečných Perry Mason - filmů Michaela Curtize CASE OF THE CURIOUS BRIDE, THE a role playboye Davida Van Dusena ve filmu Roberta Floreyho DON'T BET ON BLONDES (oboje 1935).

Pohledný flegmatický herec se pak stal přes noc slavným takřka díky náhodě, když ho Warner Bros., shánějíce náhradu za odřeknuvšího Roberta Donata, angažovali pro hlavní roli Petera Blooda v adaptaci slavného románu Rafaela Sabatiniho CAPTAIN BLOOD (1935). Film režíroval Michael Curtiz, získal pět nominací na Oscara - včetně té na nejlepší film - a z Errola rázem udělal filmovou hvězdu, miláčka publika a "respektovaného" kandidáta na další hrdinské role s pověstí, jíž se těšil třeba Douglas Fairbanks, který si ji ovšem zasloužil zcela oprávněně. Warner Bros. si ale nevěděli rady s jednou maličkostí - co říci o Flynnově rodné zemi. Kdo asi zná nějakou Tasmánii? A tak se z Flynna stal rázem Ir.(Jeho otec byl nějaký čas profesorem na belfastské vysoké škole.)

Flynn se dále zaobíral rolemi takřka všech typů, odlehčenými komediemi počínaje a westerny konče, avšak nejvíce popularity i uznání mu vynesli jeho romanticko-dobrodružní hrdinové. Už po úspěchu CAPTAINA BLOODA se dala do kupy výborně spolupracující trojka - Flynn, de Havilland a Michael Curtiz - která zazářila v řadě dalších, dnes klasických snímků. Neuvěřitelně přitom zní, že vše bylo založeno pouze na pracovním základě a Michael Curtiz svoji největší hvězdu upřímně nesnášel - přesto dokázal s Flynnem natočit 12 vesměs podařených filmů. V roce 1936 si Errol s Olivií zopakovali ústřední dvojici z CAPTAINA BLOODA v dalším veleúspěšném dobrodružném snímku ÚTOK LEHKÉ KAVALERIE, vycházejícím z Tennisonovy nesmrtelné básně. Major Geoffrey Vickers, vedoucí útok přímo do Údolí smrti, se stal jednou z Flynnových životních postav.

Opět v tomto úspěšném složení zazářil Flynn roku 1939 asi nejvíce, když brilantně ztvárnil postavu veselého zbojníka ze Sherwoodu Robina Hooda ve slavném trháku DOBRODRUŽSTVÍ ROBINA HOODA / ROBIN HOOD - opět s Olivií de Havilland (Zahrál si sní celkem v osmi filmech.). Pro tuto roli byl Flynn přímo zrozen - statečnost, udatnost, chrabrost, odvaha, gentlemanství, zmužilost, hrdinství, švarnost, elegance, šarm, vtip, břitkost jazyka i meče atd. - žádná z těchto vlastností nemůže chybět správnému Robinu Hoodovi. Zda jimi vládne i pan herec - toť jiná otázka. V roce 1939 jako hereckou partnerku vyzkoušel i Bette Davis, s níž si zahrál ve filmu PRIVATE LIVES OF ELIZABETH AND ESSEX, THE (1939).

Na svoji ranou bukanýrskou slávu navázal Flynn dalším hitem SEA HAWK,THE (1940) a kupu pravého heroismu vdechl i dvěma skutečným historickým postavám: generálu kavalerie Georgi Armstrongu Custerovi ve velkorysém westernu THEY DIED WITH THEIR BOOTS ON (1941) a boxerskému šampiónu Jamesi J. Corbettovi v staromilském kousku GENTLEMAN JIM (1942). U publika si na nedostatek přízně stěžovat nemohl; vždyť kterého jiného Tasmáňana s irským přízvukem by bylo ochotno akceptovat v roli amerického národního hrdiny od Little Big Hornu? Flynn měl k westernům vůbec vřelý vztah, o čemž svědčí výborné filmy jako DODGE CITY (1939), SANTA FE TRAIL, VIRGINIA CITY (oboje 1940),SAN ANTONIO (1945), MONTANA či ROCKY MOUNTAIN (oboje 1950).

Flynn si občas úspěšně odskočil k filmům komediálního žánru, avšak toto nebyla vyloženě jeho parketa a dobře to cítili diváci i on sám. Komedie PERFECT SPECIMEN, THE (1937) nebo FOUR'S A CROWD (1938) tak zůstanou spíše zajímavostmi v jeho bohaté filmografii. Jasným neúspěchem skončil snad jen jediný Flynnův pokus o mysteriózní komedii, jež se též čas od času točily, FOOTSTEPS IN THE DARK (1941). Zato na Flynnovy válečné trháky nelze hledět jinak než jako na snímky první třídy, ať se jedná o remake z 1. světové války THE DAWN PATROL nebo o snímky z války právě probíhající - HLOUBKOVÝ BOMBARDÉR (1941), DESPERATE JOURNEY (1942) a OBJECTIVE, BURMA! (1945).

S hrdinstvím a dobrodružností Flynnových postav si jeho vlastní život vůbec nezadá, snad je i předčí. Nestydatý požitkář, nenasytný holkař byl pověstný svými pitkami, aférami a nezměrným užíváním si všeho druhu. V roce 1942, na vrcholu své slávy, byl obviněn ze znásilnění. (Celkem byl vyšetřován pro tři taková obvinění.) Proces, z nějž nakonec vyšel osvobozen, nastartoval sestupnou tendenci Flynnovy kariéry. Stále více ztrácel svůj charakteristický lesk a kouzlo, jako náznak jeho předválečné herecké nevázanosti se dá brát nejspíše příznačná role Dona Juana z filmu ADVENTURES OF DON JUAN (1949). Není ale pravda, že by mu procesy pro údajná znásilnění dělaly příliš těžkou hlavu: svoji druhou ženu Noru Eddington (Ženat byl jen třikrát!) poznal přímo v soudní budově, když prodávala v bufetu. Režírovat ho musela být pořádná fuška; když mu zakázali pít při práci, plnil si Flynn pomeranče vodkou a tímhle svérázným občerstvením se opíjel během natáčecích přestávek.

"Zamýšlím prožít první polovinu svého života a nestarám se o zbytek." - Errol Flynn o svých vyhlídkách do budoucna

Stejně strmý pád jako Flynnova kariéra nabral i jeho zdravotní stav; Errolův životní styl na něm jednoduše nemohl nezanechat vážné následky. Všechno zlé je však k něčemu dobré, a tak se Flynn stal vyhledávaným představitelem nejrůznějších filmových alkoholiků. Nejslavnějším z nich patrně byl Mike Campbell, pijanský představitel "lost generation" (ztracené generace) z adaptace Hemingwayovy předlohy THE SUN ALSO RISES (1957), jemuž dodal Flynn skutečně nebývalé množství autentičnosti, a Flynnův "alkoholický" kamarád a herecký kolega John Barrymore z filmu TOO MUCH, TOO SOON (1958). John Barrymore - s tím se Flynn nažertoval! A to doslova a možná až tak, že by to ani Barrymorovi bývalo nebylo milé. Barrymorovu smrt (1942) oslavil Flynn svým typickým způsobem a nezdržel se dost divokého žertíku - ukradl jeho tělo a posadil ho na gauč, umístiv mu do rukou jeho úplně poslední drink.

Mládí se pokoušel přivolat rolí Williama Tella ze stejnojmenného britského filmu WILLIAM TELL (1953). Ale stejně jako samotný film skončil tento pokus smutným nezdarem. Na natáčení utratil Flynn většinu svých "úspor" (500 000 dolarů) a z filmu nakonec zbylo pouze 30 minut zachráněného materiálu. Poslední léta trávil Errol Flynn na své jachtě Zaca, ukotvené v jamajském Port Antoniu, vzpomínaje na dávno zašlou slávu "starých dobrých" časů. Ostrovní labyrint mu připomínal Novou Guineu, kterou jako chlapec prošmejdil skrz na skrz, a tak snad alespoň tady našel trochu klidu. Pracoval na své autobiografii, která vyšla až po jeho smrti v roce 1959 pod názvam "My Wicked, Wicked Ways" (Můj hříšný, bezbožný život)

"Za svůj život jsem zažil zatraceně mnoho zábavy a naplno jsem si z něj vychutnal každou minutu." - Flynnova poslední slova

Pohrobek