Sylvie Testud

Sylvie Testud je dcerou Italky, která do Francie emigrovala v 60. letech. Její otec, Francouz, rodinu opustil, když Sylvii byly pouhé dva roky. Vyrostla v Lyonu, ale v roce 1989 se přestěhovala do Paříže, kde začala studovat herectví na divadelní konzervatoři.

Poprvé se ve filmu objevila v roce 1991. Následovaly menší role v několika filmech až v roce 1997 zaznamenala velký úspěch v německém filmu JENSEITS DER STILLE, kvůli němuž se naučila německy a znakovou řeč a také trochu hrát na klarinet. V roce 1998 získala svou první velkou hlavní roli v dramatu KARNAVAL v režii Thomase Vincenta. Zahrála si také v LA CAPTIVE (2000), adaptaci pátého dílu Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. V následujícím roce získala Césara pro nejlepší ženský objev za ztvárnění Christine Papin v "Les Blessures assassines". Film se odehrává v roce 1933 a vypráví o mladé služebné, která je usvědčena z vraždy své zaměstnavatelky a její dcery.

V roce 2003 vydala autobiografickou knihu Il n'y a pas beaucoup d'etoiles ce soir s příběhy ze svého hereckého života. V roce 2004 získala Césara a Prix Lumière za nejlepší ženský herecký výkon za své ztvárnění Amélie ve snímku Alaina Corneau STUPEUR ET TREMBLEMENTS, hořké komedii vyprávějící autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, která se vrátila do svého rodného Japonska, kde začala pracovat v jedné firmě a jež svádí boj s odlišnou kulturou. Objevila se také v několika komediích, např. FILLE UNIQUES (2003) po boku Sandrine Kiberlain, DEMAIN ON DÉMÉNAGE (2004) nebo TOUT POUR L'OSEILLE (2004). V roce 2005 pak podruhé spolupracovala s režisérem Alainem Corneau na melodramatu LES MOTS BLEUS.

V roce 2007 zazářila v oscarovém dramatu LA VIE EN ROSE v roli Momone, nejlepší přítelkyně Edith Piaf a za svůj výkon získala nominaci na Césara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Další nominaci získala za své ztvárnění slavné spisovatelky Francoise Sagan v autobiografickém SAGAN (2008) v režii Diane Kurys. V roce 2009 si zahrála hlavní roli Christine upoutané na invalidní vozík v kritikou velmi dobře přijatém dramatu LOURDES. V režii navracejícího se Mathieu Kassovitze se zase objevila ve snímku L'ORDRE ET LA MORALE (2011). Testud a Kassovitz se znovu sešli ještě v tomtéž roce na další spolupráci na komedii LA VIE D'UNE AUTRE, akorát si vyměnili role. Byla to již její druhá režijní zkušenost, tou první byl krátkometrážní JE VEUX DESCENDRE (1998).

Na rok 2013 se chystá premiéra jejích posledních filmů, komedie UNE CHANSON POUR MA MÈRE, kde si zahraje po boku Patricka Timsita, a vánoční komedie MAX.

Je matkou syna Rubena (2005) a dcery Esther (2011), jejich otec není veřejně známý.

R "fleurette" G