David Niven

James David Graham Niven se narodil v Londýně. Matka, dcera armádního důstojníka, pocházela z Walesu a když Davidův otec padl v Bitvě o Gallipoli (1915), provdala se za Sira Thomase Comyn-Platta. Podle jedné autorizované biografie se Sir Thomas s matkou scházel ještě před jejím ovdověním a není vyloučeno, že biologickým otcem Nivena tak byl právě on. Studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu, kde si vštípil ono později pověstné vystupování "důstojníka a džentlmena“. Dva roky sloužil na Maltě a dva roky v Doveru u lehké pěchoty. Služba v armádě v mírových dobách ho však unavovala, neviděl žádnou příležitost k postupu. Za neposlušnost byl jednou poslán do vězení, kde podle svých slov s dozorčím vyprázdnil láhev whisky a oknem utekl. V New Yorku se pokusil nepříliš úspěšně živit prodejem whisky, v Atlantic City vystupoval v rodeu a přes Bermudy a Kubu konečně v létě 1934 zakotvil v Hollywoodu.

Bydlel v podnájmu u Belzerů, jedna z jejich dcer - Gretchen - byla známou hollywoodskou hvězdou (Loretta Young). Neměl však pracovní povolení ani povolení k trvalému pobytu a po návštěvě imigračních úředníků musel Státy opustit. V Mexiku (konkrétně v Mexicali) se živil čištěním a leštěním pušek pro Američany, kteří zde přijížděli za lovem křepelek. Jakmile mu z Anglie přišly dokumenty, požádal na americkém konzulátě o povolení k trvalému pobytu, byl úspěšný a vrátil se do USA, kde byl na Centrálním castingu zařazen jako "anglosaský typ č. 2008." Začínal jako komparzista - jeho první rolí byl Mexičan v jednom westernu. V menší roli beze slov se pak po boku Clarka Gablea objevil ve VZPOURA NA LODI BOUNTY (1935) společnosti MGM, u které taky podepsal smlouvu.

Bez problémů se zařadil do vybrané společnosti britských herců, kteří se už v Hollywoodu zabydleli: Boris Karloff, Stan Laurel, Basil Rathbone, Ronald Colman a jejich samozvaný vůdce C. Aubrey Smith. Jedna z prvních větších rolí přišla ve válečném snímku ÚTOK LEHKÉ KAVALERIE (1936), ve kterém si zahrál s jedním ze svých nejbližších přátel, Errolem Flynnem. O rok později se představil jako kapitán Fritz von Tarlenheim v dobrodružném THE PRISONER OF ZENDA (1937) se C. Aubrey Smithem a Ronaldem Colmanem. Nechtěl však být zařazen jako 'dobrodružný' herec (jak se stalo Flynnovi) a natočil také romantické komedie jako SVOBODNÁ MATKA (1939) s Ginger Rogersovou nebo RAFFLES (1940) s Olivií de Havilland, ve které hrál džentlmenského zloděje.

Po vyhlášení války se vrátil do Anglie k vojsku, působil mimojiné ve Skotsku u britských Commandos, ke kterým údajně přivedl pozdějšího národního hrdinu, Sira Roberta Laycocka. U armádního filmu se účastnil klamné akce, která měl přesvědčit Němce, že se Vylodění uskuteční ve Středomoří. Dosáhl hodnosti podplukovníka a fungoval jako styčný důstojník mezi Brity a Američany. Pár dnů po “Dni D“ se osobně vylodil v Normandii. Byl členem zvláštní jednotky, “Phantom Signals Unit“, která měla zásluhy na lokalizování nepřátelských pozic a aktuálním navádění bojových jednotek. Jeho vojenským sluhou byl mimochodem Peter Ustinov, se kterým si později zahrál v krimi SMRT NA NILU (1978). Vypráví se, co řekl svým nervózním mužům před bitvou, kdy se očekávaly těžké ztráty: “Vypadá to s vámi dobře mládenci, jednou to ale všechno natočím v Hollywoodu s Errolem Flynnem!" V autobiografii popisuje svoje válečné zkušenosti, zmiňuje soukromé rozhovory s Winstonem Churchillem i vstup do zničeného Německa. O své vojenské kariéře jinak Niven většinou mlčel.

"Mladý muži, udělal jsi skvělou věc, když jsi se vzdal svojí filmové kariéry, abys bojoval za svoji vlast...bylo by opovrženíhodné, kdybys tak neučinil." (Churchill k Nivenovi v únoru 1940).

Navzdory své šestileté absenci na plátnech - za války si zahrál pouze ve dvou filmových propagandách, Howardově THE FIRST OF THE FEW (1942) a CESTA VPŘED (1944) - se v roce 1945 stal druhou nejpopulárnější britskou filmovou hvězdou. Po návratu do Hollywoodu mu bylo generálem Eisenhowerem uděleno americké vyznamenání, a to vůbec nejvyšší, které může cizinec v Americe získat, Legion of Merit. Po válce pokračoval ve filmové kariéře: romantická fantasy OTÁZKA ŽIVOTA A SMRTI (1946), Phileas Fogg v dobrodružném snímku CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ (1956), kaprál Miller ve válečném DĚLA Z NAVARONE (1961) s Peckem a Quinnem a krimikomedie RŮŽOVÝ PANTER (1963) a VELKÝ ŠÉF (1969) s Belmondem, Bourvilem a Wallachem. Ve stejném roce, ve kterém s Jackem Lemmonem a Bobem Hopem uváděl oskarovou ceremonii, získal sošku pro “nejlepšího herce“ za vystoupení v hvězdně obsazeném dramatu ODDĚLENÉ STOLY (1958).

Dlouholeté přátelství udržoval s magnátem Samuelem Goldwynem, který ho prakticky do světa velkého filmu přivedl. Byl také Flemingovým mužem č.1 pro roli Jamese Bonda - už při psaní knihy ho měl údajně Fleming na mysli a osobně mu pak zaslal její výtisk, Niven si však zahrál až v bondovské parodii CASINO ROYALE (1967). Nivenovo jméno je zmíněno v bondovce ŽIJEŠ JENOM DVAKRÁT (1967), kde je uváděn jako jediný skutečný hollywoodský džentlmen a v bondovce V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA (1969), to když Bond navštíví exkluzivní lyžařské středisko ve Švýcarsku. V pozdních letech získal kritické ohlasy za své paměti, “The Moon's a Balloon“ (1971) a “Bring On the Empty Horses“ (1975), ačkoli osobní účast na řadě jím uváděných hollywoodských historek je dnes minimálně pochybná.

Po bouřlivém románku si v roce 1940 vzal Primulu Susan Rollovou (1918-1946), aristokratickou dcerku britského právníka. Spolu měli dva syny. Primula zemřela v pouhých 28 letech, šest týdnů po svém příjezdu do Států, následkem poranění mozku po pádu v domě herce Tyrona Powera (hráli na schovávanou a ona si spletla dveře do sklepa, za nimiž začínalo kamenné schodiště, s dveřmi na toaletu). Niven na to vzpomínal jako na nejčernější období ve svém životě, kdy si myslel, že se musí zbláznit. Za dva roky potkal Hjördis Paulinu Tersmedenovou (1921–1997), rozvedenou švédskou modelku a frustrovanou herečku. Za deset dnů se vzali a adoptovali dvě dcery. V říjnu 1951, během lovu bažantů v Nové Anglii, byla Hjördis dvěma Nivenovými společníky postřelena do tváře, krku a hrudníku. Během uzdravování v newyorském hotelu Blackstone, sousedili s Audrey Hepburnovou, která tehdy debutovala na Broadwayi. Jak bylo první manželství šťastné, tak bylo druhé divoké. Z Hjördis, která nenaplnila svoje herecké ambice a scházela se i s jinými muži, se stala alkoholička.

V únoru 1983, aby se vyhnul publicitě, byl pod falešným jménem deset dnů hospitalizován pro zdánlivé trávicí obtíže. Po návratu na svoji chatu v Chateau d'Oex ve Švýcarsku se jeho zdravotní stav pomalu horšil, do nemocnice se však vracet nechtěl – a rodina ho v jeho rozhodnutí podporovala – a ještě v červenci téhož roku zemřel na neurodegenerativní onemocnění. Vdova Hjördis, zatrpklá a sužovaná depresí, se na pohřbu objevila opilá (k účasti ji přesvědčil rodinný přítel, monacký kníže Rainier) a korunu všemu pak dala ve své závěti, podle které "za žádných okolností" nechce být pohřbena vedle svého manžela ve švýcarské hrobce.

Největší věnec, hodný snad i mafiánského kmotra, mu na pohřeb přišel od nosičů z londýnského letiště Heathrow. Spolu s ním i pohlednice: "Největšímu džentlmenovi, který kdy chodil těmito halami. Díky němu se i poslíček cítil jako král.“ Niven sotva stihl dokončit dvě pokračování, STOPA RŮŽOVÉHO PANTERA (1982) a (už bez Sellerse) KLETBA RŮŽOVÉHO PANTERA (1983). V době natáčení mu bylo z důvodu nemoci už špatně rozumět a jeho hlas byl v postprodukci předabován Richem Littlem, což se Niven dozvěděl až ze společenských rubrik.

"Přešťastný jsem už z Oskara a knižního bestselleru – mým dalším snem by bylo mít v Louvru nějaký obraz. To se ovšem může přihodit jedině tak, když nakreslím nějaký sprostý obrázek na stěnu pánského záchodku.“

Marek "džanik" Janík