POMO

Na mě příliš typický Almodóvar, spíše pro jeho vyznavače. Banderasova fyzicky trpící postava vysloužilého režiséra spomíná na dětství s matkou Penélope (nejhezčí, poetická část filmu) a potkává se s lidmi, důležitími v jeho pozdějším životě. Almodóvarovsky hezky barevné, v pocitových střípcích autobiografické, další zajímá role pro Antonia, a stejně mě to nechalo chladným. I přes myšlenku, že tím nejhezčím na životě jsou filmy. [Cannes]

Noirový losangelský polda, po nocích čistící svět od hnusu nejhnusovitějšího. Ponuré, atmosferické, drsné, v záblescích připomínající Lost Highway i 8MM, s dráždivým odkrýváním nejtemnějších sexuálních tabu. Tohle nebude seroš, ale plynulý 15-hodinový film, ultimátní refnovina pro zvědavé a otrlé. Žádné plavání po načačkaném povrchu jako v Neon Demon, ale plynulé rozvíjení znepokojivých dějových linek, kterých chcete až musíte být svědkem - pokud na to máte nervy a žaludek. V Cannes byla s velkou parádou promítnuta 4. a 5. epizoda, ze kterých první představila klíčové postavy a druhá vcucla do cinematicky pohlcující extáze postavené na atmosféře, šoku a napětí. Odkrývání zvrhlosti a špatnosti světa záporáků s touhou diváka po krvavém zůčtováním, s nepředvídatelným vývojem a vtipnými režijními vsuvkami. Výstřední Cliff Martinez, za kamerou mistr Khondji od Se7en. Chladné skladiště, tmavé bary, vyschlé pouště, zapadlé uličky LA. Pestrobarevné neony. Fašisti, satanisti, sadisti a násilníci. Best of Refn! [Cannes]

Pohled do zákulisí probíhající menší filmové produkce, kde po sobě všichni řvou, neví co se děje a jsou z toho na prášky. Známější herci a herečky zde hrají sami sebe. Ve finále tomu dá Gaspar smyslupnější uzavření a doručí další nezapomenutelné závěrečné titulky, ale jako celek je to blbina, stojící pouze na účasti známých hereckých tváří. [Cannes]

Tyto nezávislé vztahové dramata z New Yorku vypadají všechny stejně, akorát se v nich řeší pokaždé trochu jiné kolize a bolesti. Tady se hetero klučina zamiluje do transky a “musí” ji v mnoha věcech lhát, “nemůže” ji představit svým netolerantním známým, atd. Dobře vystihnuté momenty seznamování a prohlubování citů mezi nima, Leyna Bloom má skutečně ženské kouzlo a umí hrát, ale film jinak není moc zapamatovatený. [Cannes]

Vizuálně super, ten neustálý déšť je hutně noirový a hned první záběr filmu je mňamka mňamkózní. Celkově ale zmatečná nuda s mnoha scénami a detaily, které ji mají dělat vypravěčsky originální a snad až artovou, ale naopak jenom rozmělňují focus na to, co je pro dějovou linku důležité. Ta pak postrádá dramatický drajv a působí stopážově zbytečně nafouknutě. [Cannes]

Yakuza versus Číňané versus ani nevím kdo, a do komplotu náhodou zatáhnutý mladý neúspěšný boxer, který před všemi ochraňuje sfetovanou, ale důležitou teen prostitutku. Linka s boxerem, procházejícím transformací v bojovníka příjemná, ale film věnuje více pozornosti válce klanů, která je spíše groteskní než strhující, a její miikeovský indie vizuál jí (aspoň v mých očích) taky moc bodů nepřidává. [Cannes]

Nevyužitý potenciál. Vtahující futuristická forma odpovídající sterilnímu dějišti a zajímavý námět, který se dal rozvinout X způsoby s Y možnými vyústěními. A nevadí že zůstal komorný a nevýpravný, nebo že nenaplnil naznačované žánrové nádoby. Vadí, že v druhé polovině je v chytrosti o dva kroky za divákem a z hlavní hrdinky, která je v příběhu divákovou bezpečnou spojkou s rozvíjejícím se nebezpečím, dělá zaslepenou hlupačku. [Cannes]

Takto autenticky a s tolikou úpřimností umí Ken Loach vyprávět o “obyčejných lidech” a jejich problémech? A takto báječně umí pracovat s hercema? Krásné civilní drama, ve kterém se mají lidi skutečně rádi, přestože procházejí možná největší rodinnou krizí. Vlastně nevím, kdy jsem naposled viděl ve filmu tak hmatatelně zahrané porozumění a podporu dvou lidí, jako zde mezi Hitchenem a téměř neherečkou Honeywoodovou. Komunikace, dialogy. [Cannes]

Na 28-letého tvůrce obdivuhodně těžké téma s komplikovanými vztahy. Navíc obrazově perfektně vystihující atmosféru jak místa a doby, tak náladu příběhu a jeho protagonistů. Přestože mi je tento typ depresivních dramat s historickým zasazením do starého Ruska hodně vzdáleným šálkem kávy, před Balagovem jako umělcem musím smeknout. Co bude točit jako ostřílený matador? P.S.: Výkony obou hereček brilantní. I když otázka, nakolik to hráli. Druhý den jsem na ulici za rychlé chůze na okamžik zvednul pohled od mobilu před sebe a na vteřinu se potkal s blízkým pohledem kolemjdoucí děvočky Miroshnichenko (představitelka hodně komplikované hlavní postavy). Byl to přesně ten pohled a v něm reakce na bytost, vstupující do její komfortní zóny, jaké házela na všechny ve filmu. Až mě zamrazilo. [Cannes]

Ukecaná, náladou a situační komikou iritující rádoby woody-allenovka o duševně nevyzrálé zoufalce. Všechny ostatní postavy hluboké jako vypuštěné umyvadlo, ale důvodů něco pořád řešit v jakože autentických “chvilkách z běžného života” mají přehršel. K tomu rychlé střihové montáže, připomínající momentkové vnímání žen pouze částí vyhrocených situací bez celkové souvislosti a logiky. Jakože komedie na dámskou jízdu. Pro mě utrpení. Nějací diváci ze sálu odešli a nějací na konci tleskali. [Cannes]